4 příklady z historie, kdy modlitba růžence zachránila Evropu před islamizací

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem 4 příklady z historie, kdy modlitba růžence zachránila Evropu před islamizací 411

Pokusy islámu ovládnout Evropu se opakují po dlouhá staletí. Evropa se zatím pokaždé ubránila, a to i když mohamedáni měli značnou převahu a situace vypadala téměř beznadějně.

Zde je přehled některých takových bitev na obranu před islámem:

1. Vítězství u Lepanta (1571) proti nejsilnější armádě tehdejší doby

V roce 1571 vyrazila turecká armáda k dobytí Evropy. Její námořnictvo bylo nejsilnější v celém Středozemí a přes 100 let nezažilo významnější porážku. Sultán Selim II. prohlašoval, že přijme titul vládce Evropy a v celé Evropě zavede islám.

Zásluhou papeže Pia V. se na obranu Evropy podařilo zorganisovat vytvoření Svaté ligy – spojenectví španělského, benátského a papežského loďstva, podporovaného parmskými, janovskými a savojskými flotilami. Papež též vyzval celý křesťanský svět k modlitbě růžence za vítězství nad islámem.

7. října 1571 došlo u řeckého pobřeží poblíž Lepanta k velké námořní bitvě, při níž měli mohamedáni příznivý vítr a převahu v počtu bojovníků i lodí. O vítězství křesťanů rozhodlo nečekané otočení směru větru, které znemožnilo tureckým šikům taktické manévrování. Po bitvě bylo osvobozeno přes 10 000 křesťanských zajatců a turecká flotila přišla o 3/4 své síly, což ji na dlouhá léta oslabilo.

V této bitvě bránil křesťanskou civilisaci i Miguel de Cervantes, autor slavného románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.

Po návratu z bojiště se velitelé křesťanské aliance v čele s Juanem d‘Austria vypravili do různých kostelů zasvěcených Panně Marii, aby v nich poděkovali za toto vítězství. Ve zprávě benátskému senátu napsali: „Non virtus, non arma, non duces, sed Maria Rosarii victores nos fecit.“„Ne síla, ne zbraně, ne velitelé, ale Panna Maria Růžencová z nás učinila vítěze.“

Papež Pius V. rozhodl, aby se ve výroční den bitvy 7. října slavil svátek Panny Marie Růžencové.

2. Vítězství u Chotyně (1621) proti trojnásobné přesile

Polské rytířstvo v 17. stol. připisovalo modlitbě růžence a přímluvě Matky Boží úspěšné ukončení bitvy s Turky u Chotyně v r. 1621. Mohamedánských útočníků bylo třikrát více než křesťanských obránců.

Ve zdánlivě beznadějné situaci, když se už už schylovalo k dalšímu tureckému útoku, vyzval v Krakově místní biskup věřící k účasti na růžencovém procesí. Zúčastnili se ho téměř všichni obyvatelé města. V krakovských zvonicích bily zvony. Několik dní nato byly neočekávaně podepsány mírové smlouvy a armáda saracénů byla zastavena.

3. Vítězství u Vídně (1683) proti dvojnásobné přesile

Turecké vojsko čítající přibližně 150 000 mužů se pokoušelo v létě 1683 dobýt Vídeň. Obléhalo ji dva měsíce, než jí přišla 12. září na pomoc spojená říšská, habsburská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů, aby metropoli habsburské monarchie osvobodila.

Vedl je polský Král Jan III. Sobieski. I on připisoval vítězství nad Turky v r. 1683 u Vídně Boží Prozřetelnosti. „Venimus, vidimus, Deus vicit,“ napsal. „Přišli jsme, viděli jsme, Bůh zvítězil.“

Císař Leopold I. se před bitvou modlil veřejně den co den růženec. Patnáctidenní růžencovou pobožnost vedli v Římě karmelitáni z kostela Panny Marie Vítězné.

Předtím, než se vypravil na cestu, vydal se Jan III. Sobieski do baziliky v Čenstochové, aby Matku Boží prosil o ochranu. Ráno před bitvou pak ministroval při mši svaté.

4. Vítězství u Petrovaradína proti trojnásobné přesile (1716)

Na počátku 18. stol. ohrozila turecká flotila Benátskou republiku. 5. srpna 1716 se u Petrovaradína uskutečnila rozhodující bitva. Proti dvousettisícové turecké armádě stanula 64tisícová armáda knížete Evžena Savojského, která zvítěila.

V době bitvy pořádala růžencová bratrstva v mnoha městech prosebná procesí. Turecká armáda šla od porážky k porážce a Balkán byl brzy od muslimů osvobozen.

Na znamení mimořádné vděčnosti za vítězství rozšířil papež Inocenc XII. slavení svátku Panny Marie Růžencové na celý svět.

Růženec – zbraň i pro naši dobu

V roce 1917, kdy se západní svět topil ve válce a v Rusku měl být brzy zaveden komunismus, se Panna Maria zjevila ve Fatimě třem dětem pasáčkům s příkazem modlit se denně růženec, s varováním přicházejícího trestu, pokud se lidé neobrátí, a s příslibem případného vítězství.

Jedním z nejdůležitějších prostředků k ovlivnění obrácení hříšníků v těchto časech přicházejícího rozvratu, jak řekla dětem, byla modlitba růžence. Pokaždé z šesti případů, kdy se zjevila ve Fátimě, řekla dětem, aby se modlily denně růženec. Znovu to byl prostředek, který dala věřícím k obraně před omyly doby.

O mnoho let později, v roce 1957, poslední žijící fatimský vizionář, sestra Lucia, znova zdůraznila důležitost růžence v osobním rozhovoru s důvěrným přítelem P. Augustinem Fuentesem (rozhovor zde). Řekla mu, že ďábel je připraven podstoupit rozhodující bitvu proti Svaté panně, a že Bůh dal poslední dva prostředky k nápravě světa – svatý růženec a pobožnost k Neposkvrněnému srdci Mariinu. Řekla:

„V těchto posledních dnech, v nichž žijeme, dala Nejsvětější Panna novou účinnost modlitbě růžence. Dala tuto účinnost v takovém rozsahu, že neexistuje problém, je jedno, jak závažný, ať je pozemský nebo především duchovní v životě každého z nás, našich rodin, rodin světa nebo náboženských společenství, nebo dokonce v životě národů, který nemůže být vyřešen růžencem.

„Říkám vám, že neexistuje žádný problém, nezáleží na tom jak obtížný, který nemůžeme vyřešit modlitbou svatého růžence. Se svatým růžencem dojdeme spásy. Posvětíme se. Utěšíme Našeho Pána a dosáhneme spásy mnoha duší.“

Zpracováno s využitím:

Vítězné růžencové kruciáty

Růženec – zbraň pro naši dobu

Similar articles