Před čtyřiceti lety, 21. listopadu 1974, vydal arcibiskup Marcel Lefebvre toto prohlášení, které je dodnes zcela aktuální:
Celým svým srdcem a celou svou duší lpíme na katolickém Římu, strážci katolické víry a oněch tradic nezbytných pro zachování této víry, na věčném Římu, učiteli moudrosti a pravdy.
Na druhou stranu odmítáme a vždy jsme odmítali následovat Řím neomodernistických a neoprotestantských sklonů, které se jasně projevily na Druhém vatikánském koncilu a po koncilu ve všech z něj plynoucích reformách.
Všechny tyto reformy skutečně přispěly a stale přispívají ke zničení Církve, zkáze kněžství, k odstranění mešní Oběti a svátostí, k vymizení náboženského života a k naturalistické a teilhardovské nauce na univerzitách, v seminářích a v katechezi, nauce odvozené z liberalismu a protestantismu, mnohokrát formálně zavržené učitelským úřadem Církve.
Žádná autorita, ani v hierarchii nejvýše postavená, nás nemůže přinutit opustit nebo zeslabit naši katolickou víru, která byla jasně vyjadřována a předkládána učitelským úřadem Církve po devatenáct století.
„Avšak i kdybychom vám my“, říká sv. Pavel, „nebo anděl z nebe kázal jiné evangelium než to, které jsme vám kázali, budiž proklet!” (Gal 1,8)
Není to právě tohle, co nám Svatý otec dnes opakuje? A jestliže můžeme rozpoznat jistý rozpor v jeho slovech a skutcích, a stejně tak i v různých římských kongregacích, pak si volíme to, co se vždy učilo, a stavíme se hluchými k novotám, které ničí Církev.
Lex orandi (zákon modlitby) nemůže být hluboce proměněn beze změny lex credendi (zákona víry). Nové mši odpovídá nový katechismus, nové kněžství, nové semináře, nové univerzity a charismatická letniční Církev, což je vše v protikladu k pravověrnosti a odvěkému učení Církve.
Tato reforma zrozená z liberalismu a modernismu je skrz naskrz otrávená. Pochází z hereze a ústí v herezi, i když všechny její počiny nejsou formálně heretické. Proto je tedy pro kteréhokoliv svědomitého a věrného katolíka nemožné přijmout tuto reformu nebo se jí vůbec jakkoliv podřídit.
Jediným postojem věrnosti Církvi a katolické nauce, se zřetelem na naší spásu, je rozhodné odmítnutí přijmout tuto reformu.
Proto bez ducha vzpoury, zahořklosti nebo roztrpčení uskutečňujeme naše dílo formování kněží ve světle odvěkého učitelského úřadu Církve. Jsme přesvědčení, že nemůžeme svaté katolické Církvi, svrchovanému papeži a budoucím generacím lépe posloužit.
Z toho důvodu se pevně přidržujeme všeho toho, co Církev vždy věřila a praktikovala ve své víře, mravech, kultu, katechetické výuce, kněžském formování a svých institucích; všech těch věcí, jak byly kodifikovány v těch knihách, které vznikly před modernistickým vlivem koncilu. To budeme činit do té doby, kdy pravé světlo Tradice nerozptýlí temnoty zahalující oblohu věčného Říma.
Činíme tak s milostí Boží a s pomocí blahoslavené Panny Marie, sv. Josefa a sv. Pia X., rozhodnutí zůstat věrní katolické a římské Církvi a všem nástupcům sv. Petra, abychom byli fidelis dispensatores mysteriorum Domini Jesu Christi in Spiritu Sancto (věrnými rozdavači tajemství Našeho Pána Ježíše Krista v Duchu svatém).
+ Marcel Lefebvre
v Římě na Svátek uvedení Panny Marie do chrámu
Český překlad: Vendée v exilu
Arcibiskup Carlo Maria Viganò je bývalý generální sekretář Papežské komise pro Městský stát Vatikán a apoštolský nuncius v USA (2011–2016). Veřejnosti se stal více známým díky svým zásluhám při odhalení několika skandálů na nejvyšších místech katolické Církve, ať už se jednalo o kauzu tzv. Vatileaks či odhalení pedofilního amerického kardinála Theodora McCarricka. V posledních letech se z…
V internetové diskusi jsem nedávno vyjádřil názor, že dnešní katolická církev je institucionální formou dvou co do podstaty odlišných náboženství. Kolega následně položil otázku, jak by se filosoficky odlišily podstatné změny, které opravňují přemýšlet o jiném náboženství, od nepodstatných akcidentálních změn. K tomu je třeba předeslat, že jde o komplikovanou otázku, jejíž řešení vyžaduje aktivní…
Období před odsouzením Action française Jacques Maritain (1882–1973) byl francouzský katolický filosof tomistické a personalistické inspirace. Narodil se v Paříži jako syn právníka Paula Maritaina a Geneviève Favre, dcery levicového myslitele Julesa Favra. Vyrostl v liberálním protestantském prostředí a v mládí se považoval za agnostika. Když začal roku 1899 studovat filosofii a přírodní vědy na Sorbonně, neschopnost…
Poprvé zveřejněno na stránkách Duc in altum Tento důležitý a působivý článek prof. Massima Viglioneho představuje jeden z nejjasnozřivějších a nejhlubších komentářů k neblahému motu proprio Traditionis custodes. Sdílením tohoto významného příspěvku ho chci doporučit k přečtení a úvaze všem věřícím katolíkům, ale i nekatolíkům, aby z něj všichni načerpali prorockou jasnost a apoštolskou odvahu ve velmi těžké válce, jíž jsme…
„Bůh však neopouští svou Církev a tak v 70. letech, ihned po koncilu, vyvýšil arcibiskupa Lefebvra, aby jí přišel na pomoc. Arcibiskup rozpoznal, že papež a jeho spřízněné duše na koncilu kvůli tomu, aby byli moderní, opouštěli Tradici Církve, a tím, že tak činili, by zničili Církev…“ Ke 30. výročí odchodu věrného Božího služebníka arcibiskupa…
Jedné z nejprohnanějších manipulací věřících, klamu a útoku proti pravdě se dopustil ten, kdo rozhodl, že římský ritus sloužení mše sv. se bude označovat jako „mimořádná forma římského ritu“ a banální lidský konstrukt s protestanskými prvky i duchem, jehož stěžejní část vznikla v hospodě (jak se ve svých pamětech pochlubil jeden z jeho tvůrců), obřad,…
P. Maurice Avril se narodil v Orano v Alžírsku 1923. 1948 byl vysvěcen na kněze, kráčel ve stopách bl. Karla Foucaulta a zasvětil svůj život obrácení muslimů. Byl profesorem v semináři a lektorem gregoriánské zpěvu na Institutu duchovní hudby v Římě. Když se vrátil do Francie, byl nazván „otcem harkisů“, (muslimských utečenců z francouzské armády), protože…
Pápežská bulla Auctorem Fidei bola silným odsúdením chýb lúpežnej synody pistojskej, ktorá sa konala v roku 1786 v v meste Pistoia v Toskánsku. Rovnako ako modernistický Druhý vatikánsky koncil (1962-65) Novus Ordo cirkvi, synoda pistojská predstavila novinky pod závojom nejednoznačnosti, a tak vštepila jed bludu najšikovnejším spôsobom do nič netušiacich duší. Pápež Pius VI. (1775-99)…
Otec Henri Didon (1840–1900) z Řádu bratří kazatelů byl slavný pařížský kazatel a spisovatel pokrokářského smýšlení, kvůli němuž se občas dostával do sporu se svými nadřízenými. Po plamenném kázání, v němž před přeplněným pařížským kostelem kázal o smíření Církve s moderní společností, vychvaloval politickou svobodu, republiku a demokracii a pokusil se o smířlivý výklad čtyř…
Chce-li kdo po zásluze ocenit bezbožeckou mimokřesťanskou filosofii, nechť poslechne, jak sami druh o druhovi soudí. Páni se vzájemně znají lépe, než je známe my, a krom toho, nám by za podobný úsudek vtiskli signaturu bezpříkladného fanatismu. Co mají tito průkopnici „pravdy“ společného? Namnoze jen dvě věci, nevývratné přesvědčení o vlastní naprosté neomylnosti a hluboké…
Kázání o Božím soudu
20. 2. 2023
Nebe
24. 2. 2021
Peklo
26. 10. 2020
Očistec
3. 8. 2020
Soud
10. 7. 2020
