Andělská říše a náš poměr k ní III/III

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Andělská říše a náš poměr k ní III/III 652

První naše povinnost k andělu strážnému: úcta

Andělé strážní nás milují a nám slouží, ale přitom jsou vznešení nebeští duchové, miláčkové Boží, světci, patřící stále na tvář Boží. Mohou tudíž plným právem žádati, abychom je jako takové ctili. Zakazuje-li Pán Ježíš pohrdati dítkami, protože andělé jejich patří na tvář Otce nebeského, zakazuje tím přísněji každou neúctu k andělům samým. Ba, Bůh ji přímo zakazuje ve Starém zákoně: „Hle, já pošlu anděla svého, jenž bude kráčeti před tebou, chrániti tebe na cestě a uvede tě na místo, které jsem ti připravil. Dbej ho, poslouchej hlasu jeho a nemysli, že smíš jím pohrdati, neboť nepromine ti, když se budeš proti němu prohřešovati; a jméno mé je v něm.“ (Ex. 23, 21) „Mé jméno jest v něm,“ praví Pán; to znamená: on je mým zástupcem u tebe. Tudíž i jako zástupce Božího ho máme ctíti. S jak posvátnou úctou Josue a oba Tobiášové padli na tvář, když se jim andělé dali poznati! Náš anděl strážný není méně úctyhodný. I když není třeba, abychom v jeho přítomnosti stále klečeli, přece jen máme mu prokazovati úctu tím, že ho často pozdravujeme a varujeme se všeho, čím bychom ho uráželi.

Sv. Bernard řekl jednomu bratrovi: „V každém domě a v každém koutě domu měj úctu ke svému andělu, jenž z rozkazu Božího stojí tobě po boku. Neodvažuj se učiniti něco v jeho přítomnosti, co by sis nedovolil učiniti, kdybych tě viděl.“ Máme sice pěstovati s andělem strážným důvěrné přátelství, ale přitom nesmíme zapomínati na úctu, jakou jsme mu povinni. Tutéž úctu, kterou jsme povinni svému andělu, musíme vzdávat andělům strážných svých bližních. Vysvítá to ze svrchu uvedených slov Pána Ježíše. Proto zdravme při setkání strážné anděly svých bližních!

 

Úcta k andělu strážnému žádá, abychom nehřešili

Má-li býti naše úcta k andělu strážnému upřímná, nestačí pouze ho zdraviti a k němu se modliti, nýbrž je třeba varovati se úzkostlivě každého hříchu. Anděl strážce zná ošklivost hříchu v celé její velikosti. Vždyť patří na tvář nejsvětějšího Boha, jenž nenávidí hřích. Hřích jest sice přímo urážkou Boha, nikoli anděla. Ale anděl miluje Boha a jeho svatou vůli a nenávidí, co Bůh nenávidí. Hoří celou svou bytostí pro jeho čest. Hřích však zneuctívá Boha. Proto ho anděl tak těžce nese. Z toho důvodu projevujeme nevážnost vůči andělu strážnému, hřešíme-li: neboť musí býti hříchu přítomen. Proto má anděl hřích právem za urážku sebe samého. Žaluje Bohu, jak ho jeho svěřenec zneuctívá a mučí.

Jestliže pak svádíme ke hříchu i svého bližního, urážíme a zneuctíváme nejen svého anděla strážce, nýbrž i strážného anděla bližního, který usiluje uvarovati duši svého svěřence záhuby a získati ji pro Boha a věčnou blaženost. Svádíme se strážným andělem bližního boj o duši jeho chráněnce; my ji chceme zahubit, on zachránit! Stáváme se náhončími ďábla! Jak hrozná to myšlenka! Tím se stáváme nehodnými zvláštní péče andělské. Anděl strážný nás sice nikdy úplně neopustí, právě tak jako Bůh neopustí úplně hříšníka. Prosí za nás, trestá nás, nabádá ku pokání. Ale protože nedostáváme od Boha za trest zvláštních účinných milostí, jest naše spása nejistá; a to právě rmoutí našeho strážného anděla, jenž tolik touží po tom, aby nás dovedl jako vítěznou kořist do náruče Boží. Snad Bůh někdy zakáže andělu strážnému, aby věnoval hříšníku zvláštní péči! Jak je potom ubohý! Jaké bude shledání jejich po smrti? Varujme se hříchu! Nezarmucujme ani svého strážného anděla, ani strážných andělů svých bližních! Neprominou nám, když se budeme proti nim prohřešovati! Bůh tak nařídil!

 

Druhá naše povinnost k andělu strážnému: vděčnost

Ve své dřívější úvaze jsme vyjmenovali služby, které podle sv. Otců prokazují strážní andělé svým svěřencům. Všechny tyto služby prokazoval nám náš strážný anděl od prvního okamžiku, kdy jsme spatřili světlo světa. Nelze vypočísti všech jednotlivých služeb. Až na věčnosti nám bude jasno, čím byl pro nás náš strážný anděl. Po celý život stál věrně při nás. Nikdo nám nebyl v životě věrnější než on. Nikdo kromě Boha a jeho svaté Matky nás více nemiloval. Od nikoho jsme nepřijali více dobrodiní. V noci bděl u našeho lože, ve dne nás provázel na všech našich cestách. V zármutku nás těšil a sílil. Kolik nebezpečenství odvrátil asi od našeho těla, od naší duše, od našeho majetku, od našich drahých! Když jsme zhřešili, nedal si pokoje, dokud nás nesmířil s Bohem. Možná, že by nás byl Bůh už dávno zavrhl, kdyby ho nebyl nás anděl uprosil. Možná, že bychom už nežili, kdyby nebylo jeho. To málo dobrého, co jsme vykonali, stalo se jen na jeho popud a s jeho pomocí.

[Praotec] Jakub viděl ve snách žebřík od země k nebi se pnoucí, po němž andělé vystupovali a sestupovali. I nás spojoval s Bohem tajemný žebřík, po němž náš anděl vystupoval, odnášeje Bohu naše modlitby, přání a dobré skutky a snášeje nám s nebe milosti a dary, jež pro nás vyprosil. Právem jsme vděčni rodičům za jejich péči a lásku o nás a za velký hřích pokládáme nevděk k nim. Nevděk k andělu strážnému byl by větším hříchem, protože nás miloval déle a více než rodiče, pečoval o nás věrněji než oni, zahrnul nás více a většími dobrodiními nežli oni; staral se nejen o naše tělo, ale hlavně o naši duši a napravil a doplnil, co rodiče v naší výchově zanedbali. Pokládejme tudíž vděčnost k andělu strážnému za svou po Bohu nejdůležitější povinnost!

 

Třetí naše povinnost k andělu strážnému: láska a poslušnost

Tato povinnost vyplývá přirozeně z úcty a vděčnosti, jimiž jsme svému andělu zavázáni. Neboť koho máme v úctě pro jeho vznešenost, krásu a šlechetnost, kdo se k nám ochotně snižuje a nám nezištně slouží, komu vděčíme za tolik dobrodiní, kdo nás tak upřímně miluje jako anděl strážný, toho také máme jistě upřímně a oddaně milovati. Dobrému srdci je to samozřejmé. Pouze srdce zvrácené a bezcitné může zůstati chladným vůči svému andělu strážci. Láska přece vzbuzuje zase lásku: Ó, anděle strážný, miluji tě. Jak ti to dokáži? V odpověď připomeneš mi slovo Božského Spasitele: „Miluje-li kdo mne, slovo mé zachovávati bude. Kdo mne nemiluje, slov mých nezachovává.“ (Jan, 14, 23–24) Nemohu ti věru lépe dokázati svou lásku, nežli když tě budu ve všem poslouchati; tak ti usnadním tvůj úkol a oba budeme šťastni. Ostatně, je to mou svatou povinností. Bůh sám mi ji ukládá slovy: „Posílám ti anděla svého: dbej ho a poslouchej hlasu jeho, neboť jest mým zástupcem u tebe – mé jméno jest v něm. Mluví k tobě jménem mým, jeho slova jsou mými slovy. Neposlušnost vůči němu potrestám jako neposlušnost vůči sobě.“

Ó, anděle můj, chci tě býti poslušen ve všem. Radíš mi moudře, chceš jen moje dobro. Poslechnu-li tebe, budu zachráněn, neposlechnu-li, budu ztracen. Vždyť já neznám všechna nebezpečenství, jimiž jsem obklopen, nepozoruji nepřátele, kteří na mne dotírají a jsou lstiví a mocní, kdežto já jsem sláb. Neodolám jim, nepomůžeš-li mně. Ty vidíš všecky ty nástrahy, ty se nenecháš obelstít, tys silnější nežli moji nepřátelé: s tvou radou a pomocí zvítězím nad nimi. Ó, anděle můj, odpusť mi dosavadní mou neposlušnost. Miluj mne dále a stále! Chci tě též milovati. A v tom svatém obcování ať setrvám do skonání; po smrti pak v nebi věčně, ať chválím s tebou Boha ustavičně. Amen.

 

Čtvrtá naše povinnost k andělu strážnému: důvěrná modlitba

Pán Bůh uděluje nám své milosti z pouhé lásky. Přes to chce, abychom ho o ně prosili. Vyžaduje to potřeba naší duše. Stálá modlitba o pomoc připomíná nám naši slabost a činí nás vpravdě pokornými. Také anděl strážný jest stále ochoten pomáhati nám ve všech potřebách duše i těla. Ale jest služebníkem Božím, zástupcem Božím u nás a musí se říditi vůlí Boží. To jest: „Proste a bude vám dáno.“ Nezdá se, že pohrdáme ochranou anděla, když ho o ni neprosíme? Hrozí-li nám velké nebezpečenství, o němž víme, nutí nás sebeláska, abychom poprosili anděla o pomoc. Ale jest daleko více nebezpečenství, o nichž nemáme tušení. Jsme-li tudíž moudří, doporučujeme se ochraně anděla nejen ráno a večer, ale i mezi dnem, ba i v noci, když se probudíme. Aby se nám jeho ochrany jistě dostalo, nesmíme anděla od sebe odpuzovati hříchem. Je to duch čistý a svatý a nenávidí všecko nečisté a nesvaté. Sv. Basil praví: „Jako dusivý dým odpuzuje včely a nepříjemný zápach holuby, tak každý nelibý zápach hříchu vzdaluje od nás anděla, jehož péči jsme svěřeni.“

Spolu s naším andělem strážným ctěme a vzývejme a o přímluvu u Boha prosme také ostatní anděly Boží, především strážné anděly svých rodičů, sourozenců a lidí, s nimiž se stýkáme. Naše prosba k nim budiž velmi důvěrná. Znají všechny naše potřeby, slabosti i nebezpečenství, znají i prostředky pomocné. Jejich jasnému pohledu, osvícenému patřením na tvář Boží, neujde nic. O jejich podivuhodné moci podává Písmo sv. mnohé příklady. Že nám i pomoci chtějí, toho zárukou je jejich láska k nám, kterou jim sám Bůh vložil do srdce. K tomu přistupuje i rozkaz Boží: „Andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.“

 

Anděl strážný jako služebník Prozřetelnosti

To znamená: vysílá ho k naší službě Otec nebeský, aby ho u nás nejen zastupoval, nýbrž i prováděl to, co Bůh ve své lásce a moudrosti pro naše dobro ustanovil. V něm se nám projevuje otcovská péče Boží o nás. Ale Pán Bůh nevede vždy člověka tak, jak by si přál, jak by mu bylo příjemno, nebo jak by si představoval. Tu platí slovo Páně: „Nejsou myšlení má myšlení vaše, ani cesty vaše cesty mé.“ (Is. 55, 8) Jedno však jest jisto: Otec nebeský chce jen naše dobro, naše pravé dobro zde i na věčnosti. K tomu řídí všecky okolnosti našeho života. Při tom jde však u něho především o štěstí a spásu nesmrtelné duše; bude-li ta šťastná, bude i tělo. On ví nejlépe jak toho dosáhnouti. Jen tím lze si vysvětliti, že někoho povolá k sobě v dětském věku, jiného v mužném, jiného ve stáří; jednoho nechá trpěti více, jiného méně. Všechno tak, jak duši člověka prospívá.

Anděl strážný, věrný služebník Boží, vidí a čte ve tváři Boží všecky záměry, jaké má s jeho chráněncem, a řídí se jimi. Marně bychom od něho žádali něco proti vůli Boží. A tak vidíme, že někdy anděl dítko zachrání od úrazu, jindy nechá je zraniti nebo i zemříti. Někomu vyprosí uzdravení, vysvobození od kříže, jinému nikoli. Všecko tak, jak chce Bůh. Ale v každém případě za nás prosí a vyprošuje nám sílu, útěchu, oddanost do vůle Boží. Pro svého chráněnce, který ho ctí a prosí, vyprošuje ještě zvláštní milosti, větší sílu i zmírnění křížků. Kde se pak jedná o pokušení ke hříchu, můžeme vždycky spoléhati na vydatnou pomoc svého anděla, kromě případu, kdy sami úmyslně pokušení a nebezpečenství přivoláváme. Ale kdo ho ctí a vzývá, ten se sám v nebezpečí hříchu nevydává.

 

Strážní andělé říší

Svatí Otcové a bohoslovci učí, že i jednotlivé světské říše i národové mají zvláštní strážné anděly k ochraně. Tak sv. Basil praví: „Z andělů byli někteří ustanoveni za představené jednotlivým národům, jiní zase byli jednotlivým věřícím dáni za průvodce a společníky.“ Totéž tvrdí Theodoret i sv. Jeroným. Dovolávají se svědectví Písma sv. Když se totiž svatý prorok Daniel modlil, aby Bůh vysvobodil národ israelský ze zajetí babylonského, oznámil mu Bůh zvláštním andělským zjevením, že strážný anděl národa israelského prosí s ním o totéž, ale strážný anděl říše perské mu odporuje a naléhá prosbou na Pána Boha, aby ještě ponechal národ israelský v zajetí, ježto jeho pobyt působí blahodárně na lid perský. Oba andělé hledali prospěch sobě svěřeného národa.

Má-li však každá světská říše strážného anděla, má ho jistě i království Boží na zemi, svatá Církev. Jejím strážným andělem je podle všeobecné víry archanděl Michael, vůdce andělských vojů proti říši Satana. Tato říše Boží sestává z větších a menších skupin a celků: jsou to biskupství, farnosti, řeholní rodiny a duchovní korporace všeho druhu. Prospívají-li, prospívá i Církev. Prospěch jejich však závisí nejvíce od těch, kdo tyto celky řídí, t. j. od jejich představených, papeže, biskupů, farářů, představených řádů a korporací. Proto věříme, že též jim dal Bůh zvláštní anděly strážné k ochraně a vedení. Je to přiměřeno Boží moudrosti a dobrotě. V řádu milosti a spásy je pravidlem, že Bůh neposkytuje své pomoci a svého vedení přímo, nýbrž užívá k tomu druhotných příčin, lidí nebo andělů. Je-li tomu tak u jednotlivců, jest tomu jistě tak i u celých důležitých skupin v říši Boží. Zvláštní strážní andělé bdí nad představenými a vedou je, aby sami se dostatečně pro svůj úkol posvěcovali, ale i své poddané dobře řídili. Mějme to stále na zřeteli a buďme za to vděčni Bohu i jeho andělům.

 

Zjevení andělská

Krásné a útěchyplné učení o andělu strážném není bájí, není jen zbožnou dětskou vírou, tak jako když děti věří, že svatý Mikuláš nebo Ježíšek obcházejí a nadělují dítkám jablka a ořechy. Víra v strážného anděla opírá se o Písmo sv., o neklamné slovo Boží, o jasný výrok Ježíše Krista, o obecnou víru Církve sv. Světci a světice Boží měli tuto víru v celé její síle a žili podle ní. Z ní pak prýštila jejich dětinná důvěra v ochranu anděla strážného, kterou Bůh splácel tím, že jim dal někdy viděti jejich anděla. Stalo se to ve Starém i v Novém zákoně častokrát. Ale i v životě svatých se vyskytují zjevy andělské. Církev sv. mnohé zkoumala a za věrohodné prohlásila. Takových je celá řada.

I náš sv. Václav byl poctěn zjevem a zvláštní ochranou anděla strážného. Stál mu po boku při jeho souboji s odbojným vévodou zlickým, Radslavem; hrozbou ho přinutil, že se poddal knížeti bez boje. Známý je i zázrak na dvoře císařském. Císař svolal říšský sněm. Sv. Václav se opozdil. Z rozkazu císaře měl býti potrestán tím, že nikdo při jeho vstupu do síně nepovstane. A hle, jakmile vstoupil, sám císař první povstal, vyšel mu vstříc s rozpjatýma rukama i vyzval ho, aby si sedl vedle něho na trůn. I ostatní knížata povstala. Když se pak kurfiřti tázali císaře po jeho zvláštním jednání, odpověděl, že svatý kníže Václav měl při vchodu průvod andělský a jeho tvář zářila jasem a na jeho čele zjevil se přeskvělý kříž. A dodal: „Neodvážil jsem se, zachvácen úžasem těla i ducha, nedati takové slávě zasloužené pocty. Neboť zřejmě ruka Páně byla s ním.“ Když to ostatní slyšeli, povstávali ze svých stolců a nabízeli Václavovi vyšší místo, než mu podle hodnosti příslušelo. Jak živá byla asi Václavova víra! Jak asi ctil svého anděla strážce! Jak svatý asi byl! Následujme ho věrně! Prosme ho o větší úctu k andělu strážci!

 

Svatý Michael

Dnes [29. září] slaví Církev sv. jeho památku; vždyť jest sv. Michael jejím zvláštním ochráncem: Byl vůdcem vojů andělských proti Satanovi a andělům odbojným. Když se vzbouřili proti Bohu, povstal Michael a zvolal: „Kdo jest jako Bůh?“ Dobří andělé se k němu přidali. Stoje v jejich čele začal boj s padlými anděly, jenž skončil tím, že tito byli svrženi do pekel. Odtud jeho jméno: Michael – kdo jako Bůh. Z vůle Boží pokračuje v boji proti branám pekelným, které bojují proti království Božímu na zemi. Tím byla před Kristem synagoga, nyní Církev sv. Boj potrvá do konce světa. Tehdy přijde Michael bojovat proti Antichristu a chránit věrné duše a Církev v oné strašné době. Kníže temnot bude posléze přemožen, přivázán věčnými řetězy v pekle. V den posledního soudu Michael zatroubí na troubu, která vzbudí mrtvé, otevře jejich hroby a přivede je na poslední soud. Z rozkazu papeže Lva XIII. modlíme se po každé tiché mši sv. k němu, abychom vyprosili Církvi svaté jeho zvláštní ochranu v těchto těžkých dobách. Při zádušní mši sv. volá k němu Církev svatá, aby přijal duše zemřelých, chránil je před útoky zlých duchů a uvedl před soudnou stolici Ježíše Krista.

Že jest archanděl Michael strážným andělem Církve sv., dokazují i jeho mimořádná zjevení. K nim náleží jmenovitě zjevení jeho na hoře Garganské v Itálii za papeže Gelasia r. 493. Byl mu tam vystavěn veliký chrám, jenž se stal slavným poutním místem, kam putoval bos i císař Otto, aby se kál za své hříchy. Po druhé se zjevil Michael nad hrobkou Hadrianovou v Římě za času papeže Řehoře Velikého, kolem r. 600. Právě se konal prosebný průvod po městě na odvrácení zhoubného moru. Pojednou všichni uzřeli nad hradem obrovskou postavu anděla, jenž zastrkoval meč do pochvy na znamení, že je moru konec. Odtud má hrobka jméno „andělský hrad“.

Vzývejme sv. Michaela jako patrona umírajících a přímluvce u soudu Božího. Svatý Michaeli archanděle, braň nás v boji, abychom nezhynuli na hrozném soudu. Amen.

 

Svatý Gabriel a Rafael

Kromě archanděla Michaela uvádí Písmo sv. ještě tyto dva archanděly jménem. Gabriel znamená „Síla Boží“. Byl pověřen zvěstovati světu vtělení Syna Božího a vykoupení lidstva. K uskutečnění těchto tajemství bylo třeba nekonečné síly Boží. Archanděl Gabriel oznámil z rozkazu Božího proroku Danielovi dobu, kdy měl Vykupitel přijití na svět. Zachariášovi ohlásil narození předchůdce Páně, sv. Jana Křtitele; Panně Marii vyřizoval poselství, že se má státi matkou Boží. Mluvil k sv. Josefovi ve snách; on asi přivedl pastýře k jesličkám a snad i potěšil Pána Ježíše v zahradě, aby přistoupil k dokončení díla vykoupení. Svatí se domnívají, že byl strážným andělem Matky Boží. Jistě jest miláčkem Božím i miláčkem naším. Rádi na něho vzpomínáme, když se modlíme třikrát denně „Anděl Páně“, a jsme mu vděčni za jeho lásku k Pánu Ježíši, Panně Marii a svatému Josefu.

Archanděl Rafael nese jméno „Lék Boží“. Nese je právem, jak dosvědčují slova mladého Tobiáše k otci: „Otče, jakou odměnu mu dáme? Co se může vyrovnati jeho dobrodiním? Vedl mne a zase ve zdraví přivedl, on vybral peníze od Gabela, on mi zjednal manželku, on zapudil od ní zlého ducha, jejím rodičům způsobil velikou radost, mne samého vysvobodil, že mne ryba nepohltila, také tobě navrátil zrak, abys viděl nebeské světlo, zkrátka zahrnuti jsme skrze něho vším štěstím.“ Duch Svatý dal podrobně zaznamenati tato dobrodiní v Písmě sv., abychom měli jasný obraz té péče, jakou má o každého z nás náš anděl strážný, jestliže se jím dáme vésti jako mladý Tobiáš a jsme mu vděčni a máme k němu úctu, jakou měl Tobiáš. Kéž bychom se mu v tom podobali! Anděl mohl by nám prokázati více dobrodiní, nežli nám smí prokázati při naší netečnosti k němu.

Zdroj: J. Bouzek, Andělská říše a náš poměr k ní, 1947, za zpracování děkujeme externí spolupracovnici.

Francesco_Botticini_Three_Archangels_with_Tobias._(135x154cm)_c.1471_Uffizi,_Florence

Similar articles