Církevní Otcové o modlitbě

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Církevní Otcové o modlitbě 241

Nemodlíme se proto, abychom změnili plán božský, nýbrž abychom vyprosili sobě to, čehož splnění v tomto božském plánu učiněno jest od modlitby závislým. / sv. Tomáš Akvinský

Modlitba nás ozbrojuj, když vycházíme z domu, přicházej nám vstříc, když se z veřejnosti domů vracíme, prve než se usadíme, aniž prve tělo odpočívej, leč byla duše nakrmena. Při každém činu, při každé chůzi ať udělá ruka kříž. / sv. Jeroným

Žádost tvá jest modlitba ustavičná. Nebo ne nadarmo pověděl (sv. Apoštol): „Bez přestání se modlete.“ Zdaliž bez přestání klekáme, na zem padáme, rukou k nebi pozdvihujeme! Mám za to, že toho vždycky dělati nemůžeme. Jinak jest s vnitřní ustavičnou modlitbou, totiž žádostí našeho srdce. Cokoli činíš, jestliže máš žádost k Bohu obrácenu, nepřestáváš se modliti. Chceš-li se bez přestání modliti, bez přestání žádej. Ustavičná žádost jest ustavičný tvůj hlas. / sv. Augustin

„Vždycky se sluší modliti a nepolevovati.“ (Luk, 18, 1) Praví také Apoštol: „Vždycky se radujte, bez přestání se modlete.“ (I. Tess. 5, 16–17) Ale kdo se tak může vždycky modliti, a bez polevování by měl? (…) Jistě všecko, co spravedlivý dle vůle Boží koná a mluví, má býti považováno za modlitbu. Poněvadž ale spravedlivý bez přestání, co spravedlivé jest, činí, tedy se spravedlivý též bez přestání modlí, aniž kdy v modlitbách polevuje, leč by spravedlivým býti přestal. / sv. Beda Ctihodný

„Bez přestání se modlete“, to jest: v žádný den nezanedbávejte v jisté časy se modliti. Avšak i stálá žádost srdce jest ustavičnou modlitbou. (…) Neboť tak se modlil Mojžíš, jemuž mlčícímu Pán řekl: „Co voláš ke Mně!“ (Exod. 14, 15) Volal zajisté srdcem, ač ústy ničeho nemluvil. Tak jest ustavičná žádost a nepřestávající láska ustavičnou modlitbou svatých. / sv. Anselm

Pilně se modli slovy; ale ustavičně se modli svatým myšlením, svatým obcováním. Takovou měrou naplníš, co velí Apoštol, když přikazuje modliti se ustavičně; před Bohem zajisté jest každý dobrý skutek modlitbou. / sv. Fulgenc

Na Boha, Pána svého, mysle a lkaje, tajně s Ním rozmlouváš a modlíš se. Nemůžeš-li se vždy nahlas modliti, na Boha můžeš vždy pamatovati a v duchu k Němu volati, kvíliti a plakati. Kdo ke cti a chvále Boží stále jen dobré myslí, mluví a činí, ten se stále modlí. / bl. Tomáš Kempenský

Nesmíme se domnívati, že by se trpící, který svou strast obětuje Pánu Bohu, nemodlil. Ba, takový se nezřídka více modlívá, nežli kdo si o samotě hlavu láme, maje za to, že to je modlitba, když ze sebe několik slz vynutí. / sv. Terezie z Ávily

Kdo své srdce chce očistiti, nechť je neustále rozplameňuje vzpomínáním na Pána Ježíše, tím jediným se zanášeje a to jediné bez ustání čině; neboť se nesluší, aby se modlitba časem konala a časem opět nekonala. (…) Zajisté, připustí-li, kdo chce zlato očistiti, aby dost málo přestal oheň v peci, způsobí, že zlatá hmota, jež se čistí, opět ztvrdne: rovněž tak, kdo časem na Boha vzpomíná a časem ne, ztrácí nedbalostí, co se zdá, že modlitbou získal. / sv. Diadochos

„Potřebí jest vždycky se modliti a nikdy nepolevovati.“ Ó jak sladké a spasitelné jest to napomenutí. Jak čistá a svatá jest modlitba, jež opustivší zemi, k nebesům se vznáší, a s Bohem rozmlouvá před lidmi mlčíc. Tak napomínal Kristus své apoštoly a s nimi všecky křesťany. Jako tělo pozemským pokrmem se živí a při životě udržuje, tak se duše svatými slovy, modlitbami a rozjímáním občerstvuje. / bl. Tomáš Kempenský

Modlitba musí býti důvěrná. „Žádný nebyl zahanben, kdo v Pána Boha doufal.“ (Ekkl. 2, 11) (…) Tou příčinou praví také náš Spasitel: „Všecky věci, za které modlíce se prosíte, věřte, že vezmete, a stanou se vám“ (Mar. 11, 24) / sv. Alfons Liguori

Otázali se svatého Makaria jeho učedníci: „Otče, kterak se máme k Bohu modliti?“ I dí jim stařeček: „Není třeba při modlitbě mnoho mluviti, ale třeba často spínaje ruce říci: Pane, jak chceš, smiluj se nade mnou! Neb ne v mnohém mluvení, ale v čistém svědomí a nábožném plakání máme býti vyslyšeni. / sv. Jeroným

Z celého srdce obrať se ku Pánu. Žádej od Něho bez pochybování a poznáš slitovnost Boží, že tě neopustí, ale uslyší prosbu duše tvé. Nebo není Bůh pamětlivý urážek jako lidi, nýbrž zapomíná na urážky a smilovává se nad tvorem svým. / Hermas

Vždy se tehdy s úplnou důvěrou modleme, na božské zaslíbení spoléhajíce, bez pochybování, s pevnou a s jistou nadějí, jak nás tomu vyučuje svatý Apoštol: „Držme neotřesitelné vyznání křesťanského náboženství a z něho pocházející své naděje, neboť věrný jest ten, jenž zaslíbil.“ (Žid. 10, 23) Jako jisto jest, že Bůh jest věrný ve svých slibech, rovněž musíme míti pevnou důvěru, že nás, modlících se k Němu, vyslyší. / sv. Alfons Liguori

Kdo se nedůvěřivě modlí, praví svatý Jakub, ten se nedomnívej, že něco obdrží: „Kdo pochybuje, podoben jest vlnám mořským, které vítr žene a jimi zmítá: proto nedomnívej se člověk ten, že by co vzíti měl od Pána!“ (Jak. 1, 6–7) Ničeho neobdrží, neboť nespravedlivá důvěra, která ho znepokojuje, překáží Božímu milosrdenství, aby jeho prosby vyslyšelo. „Nedobře ses modlil,“ praví svatý Basil, „protože jsi se modlil pochybuje. Ty jsi neobdržel milosti, poněvadž jsi o ni s nedůvěrou prosil.“ (Const. Mon. 30, c. 2) / sv. Alfons Liguori

Zdroj: A. A. Řehák, Patristická encyklopedie, aneb sklad učení katolického ze svatých (Otců) a jiných katolických výtečníků snešený a sestavený, 1851, mírně jazykově upraveno.

getsemany1

Similar articles