Církevní otcové o půstu

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Církevní otcové o půstu 664

I. Jeho podstata

Postí se, kdo se zdržuje, ačkoli má, čeho by požíval. / sv. Ambrož

Půst jest, netoliko těla neobčerstviti, nýbrž i od zlých skutků odstoupiti. Jestliže tedy ani mysl tvá hříchy nejsouc potlačena neobtěžuje se, ani duch tvůj v hříšných rozkoších sobě nelibuje; vykonal jsi posty Boha hodné. Ostatně, byť i dlouhé posty tělo tvé strávily, a ty jemu pokrmu ujímal, neodejmeš-li mu nepravosti ve zlém setrvaje: více se Bohu ošklivíš, než líbíš. Pak budou posty Bohu milé, když bude svědomí svatými skutky očištěné. Proč tedy tělo hladem moříš, jemuž hřeše hanebně lichotíš? Především nechť se postí duch, zlého se zdržuje, a pak nechť se tělo cvičí, posty podnikaje. / sv. Augustin

Zdržujíce se věcí dovolených, tím více býváme nabádáni, varovati se nedovolených. Neboť, ješto se zdržujeme masa, kteréhož v jiných dnech požívati volno; ješto se chráníme vína, jehož (jindy) mírně požívati dovoleno: kteříž se tedy věcí varujeme, jenž jindy dovoleny jsou, především hříchů se varujme, jenž nikdy dovoleny nejsou. Chceme-li se následovně dobře postiti, především se nepravostí zdržujme. Takto, jak jsem pravil, se postěme, jídel se zdržujíce, mnohem pak více hříchů, abychom se hojností svatých mravů nasytili, a i v budoucím věku zasloužili nasyceni býti odměnou svých skutků. Jakož v Evangelium čteme: „Blahoslavení, kteříž lačnějí a žíznějí spravedlností: nebo oni nasyceni budou.“ (Mat. 5, 6) / sv. Augustin

Spravedlivým zajisté pohaněním budeme od nevěřících pokáráni, a bezbožní jazykové povstanou naší vinou k ukřivdění našemu náboženství, nebudou-li se shodovati mravy postících se s čistotou zdrženlivosti dokonalé. Neboť podstata našeho postu nezáleží v jediném se zdržování jídla, aniž se upírá tělu pokrm s prospěchem, jestliže se od nešlechetností též i mysl nevzdaluje. / sv. Lev Veliký


II. Příkaz prastarý

Co se stářím vyznačuje, ctihodno jest. Stáří postu tedy v uctivosti měj. Je tak starý, že spolu s člověkem stvořeným započal, přikázán byv v ráji. První tento zákon obdržel Adam, aby (totiž) z dřeva vědění dobrého a zlého nejedl. Ono slovo: „Ať nejíte“, jest příkaz postu a zdrženlivosti. Kdyby se byla postila Eva, nyní bychom dokonce postu neměli třeba. Neboť zdraví nepotřebují lékaře, leč nemocní. Hříchem jsme padli v neduh, nechť se léčíme pokáním. Avšak pokání bez postu jest marné, neprospěšné. / sv. Basil Veliký

Stvořiv Bůh člověka a vida, že by tohoto prostředku k spasení duše velmi potřeboval, ráčil hned na počátku prvnímu člověku zákon ten dáti, řka: „Ze všelikého dřeva rajského jez; z dřeva pak vědění dobrého a zlého ať nejíš.“ (Gen. 2, 16–17) Již ale říci: To jez, toho nejez, byl příkaz postu. / sv. Jan Zlatoústý


III. Proč ho třeba

Půst sobě vysoce zalibujme. Velikou ochranou jest půst, též modlitba i almužna, ješto člověka vysvobozují od smrti. (Tob. 12, 8–9) Neboť jakož pro jídlo a neposlušnost Adam vyvržen byl z ráje: rovněž tak zase postem a poslušností, kdo chce, do ráje se může navrátiti. / sv. Athanáš

Postem čiň Bohu zadost. Poněvadž jsme postu neostříhali, vyhnáni jsme byli z ráje. Postěme se tedy, abychom se tam opět navrátili. (…) Půst plodí proroky, silným přidává síly. Půst poskytuje zákonodárcům moudrost, jest dobré duše ochranou, bezpečným těla společníkem. (…) Pokušení on zahání, pěstuje nábožnost, důvěrný to ve bdění vůdce, střízlivosti vrchní stavitel. V boji zvyšuje udatnost, v pokoji učí tichosti. (…) Ano, abych všecko najednou řekl, shledáš, že kdokoliv byli svatými, všichni postem navedeni jsou k životu, jenž jest Boha důstojen. Půst zadržel prudkost ohně, zavřel tlamy lvů. Půst donáší naše prosby v nebe, stávaje se jim křídly, jimiž se vzhůru povznášejí. / sv. Basil Veliký

I to sluší k největším darům Ducha svatého připočísti, že jest nám proti lákadlům těla a útokům ďábla udělena pomoc postů, abychom jimi všechna pokušení přemohli. / sv. Lev Veliký

Proti duchovním nepřátelům duchovně se musí bojovati, a zbraň střízlivosti a zdrženlivosti vzíti. / sv. Ambrož

Posti se, poněvadž jsi zhřešil; postu si hleď, abys nehřešil, posti se, abys dosáhl, postu ostříhej, aby tobě zůstalo, čeho jsi dosáhl. (…) Postěme se, aby v nás žádosti nepovstávaly. / sv. Jan Zlatoústý

Kterak může nás rozmařilost nazpět povolati v ráj, jenž nás o ráj jedině oloupila? Tou příčinou i Pán Ježíš chtěje nás silnějšími učiniti k pokušení ďáblovým, před bojem postiti se ráčil; abychom věděli, že jinak lákání k zlému přemoci nemůžeme. / sv. Ambrož

I zvíře zrak mající jámě se vyhýbá, příkrých míst se varuje, ty pak bys nechtěl se postem nebezpečenství chrániti, kteréž vidíš? To jistě způsob zoufalství, tehdy jísti, když se máš postiti, tehdy se radovati, když máš lkáti. O tomto zoufalství, čehož Bůh od nás odvrátiti ráčiž, pronáší Apoštol: „Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme.“ (I. Kor. 15, 32) Postiti se tedy neustávejme bratří, abychom nepřátele své modlitbami a zdrženlivostí přemoci mohli. / sv. Ambrož


IV. Správný úmysl

„Když se postíš, pomaž hlavy své, a tvář svou umyj; aby nebylo zjevné lidem, že se postíš“ (Mat. 6, 17–18): jednáme tedy proti příkazu Kristovu, když veřejně půst ohlašujíce, před veškerým lidem spolu i s ním se postíme? Sluší to v tom smyslu vyrozumívati, aby se nikdo nepostil pro chválu lidskou, nýbrž aby dosáhl hříchů odpuštění a Boží milosrdenství. Jeden každý taž se svědomí svého, a postí-li se jedině pro Boha, nechť to bezpečně i veřejně koná, aby kdokoli vidíce ho následovali. / sv. Augustin

Ne proto jest nám ustanoven půst, abychom Jemu, jenž za nás trpěti ráčil, jakousi milost aneb dobrodiní prokázali, nýbrž abychom utrpení Páně, jež za nás převzal, k našemu spasení vyznávali, a aby posty před Bohem za naše hříchy počítány byly. / sv. Epiphán


V. Správný půst

Zdržují se někteří (jak sv. Apoštol předpověděl, I. Tim. 4, 13) od některých pokrmů, kteréž Bůh stvořil k užívání a díkůčiněním věřícím, čímž se co bludařové objevují; ovšem ne proto, že se zdržují, nýbrž že se kacířsky zdržují. Neboť i já se časem postím, avšak zdrženlivost má jest dostičiněním za hříchy, nikoli bezbožná pověra. Zdali tupíme sv. Pavla, že tresce tělo své a v službu podmaňuje? (Efes. 5, 18) Zdržuji se vína, poněvadž v něm chlípnost, jsem-li však churavý, skrovně ho dle rady Pavlovy užívám. (I. Tim. 5, 23) Zdržuji se masa, aby, ješto přílišně tělo sytí, neživilo spolu i tělesných nepravostí. Ano, i chleba mírně požívati hledím, aby se trvání na modlitbách při břichu přeplněném nezošklivovalo a aby i mně nevytýkal Prorok sv., že jsem v přesycení jedl chleba svého. (Isai. 23, 18) / sv. Bernard

Přijdu-li do Říma, postím se v sobotu; zde-li jsem, nepostím se. Rovněž jednej i ty, do které církve bys snad přišel, její obyčej zachovávej, nechceš-li abys někomu byl k pohoršení aneb kdo jiný tobě. / sv. Augustin

V neděli pokládáme půst za nepravý aneb klečmo se modliti. Téže svobody užíváme od Velikonoc až do hodu Svatodušního. / Tertullian

Posty naše nesmějí býti takové, jaké byly oněch, jimž prorok Isaiáš Duchem svatým v sobě mluvícím, řekl: „Novoměsíců, a soboty, a jiných slavností nebudu trpěti, nepravé jsou schůzky vaše. Postů, novoměsíců vašich i slavností vašich nenávidí duše má.“ (Isai. 1, 13–14) Tudíž i Pán způsob postu učedníkům předpisuje, vysloviti ráčil: „Když se postíte, nebývejte jako pokrytci smutní.“ (Mat. 6, 16) / sv. Lev Veliký

Nechť přestanou lázně, pití vína (opojných nápojů), požívání masa, ne jako bychom soudili, že má stvoření Boží zavrženo býti, ale my, ješto jsme celý rok sobě žili, žijme alespoň několik málo dnů Pánu. / sv. Augustin

Zdržovati se pokrmů, jichž Bůh stvořil věřícím k požívání s díkůčiněním (I. Tim. 4, 4), a to činiti s těmi, jenž Krista ukřižovali, nemůže Bohu příjemné býti. (…) Toho však nepravíme proto, abychom křesťanské zdrženlivosti uzdu popouštěli. Máme zajisté dní čtyřicetidenního postu zasvěcených postění se, máme čtvrtý a šestý den týdně, v nichž se slavně postíme. Ano, křesťan má svobodu, vždy se postiti, ne skrze ostříhání pověry, ale skrze cnost zdrženlivosti. / sv. Cyrill Alexandrijský

Nic to zlého, masa požívati, jelikož Apoštol o té věci rozmlouvaje, praví: „Všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá býti zamítáno, co se s díkůčiněním přijímá.“ (I. Tim. 4, 4), ale že, jak týž ujišťuje: „Zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.“ (Řím. 14, 20) A jestliže s pohoršením člověka, čím více Boha! (…) Než abychom věděli, že stvoření Boží viny nezasluhuje, ovšem ale tvrdošíjná neposlušnost a nespořádaná chtivost: podlehl smrti člověk první ne pro vepře (ne pro masitý pokrm), nýbrž pro jablko, a Esau postrádal svého prvorozenství ne pro kuře, nýbrž pro čočku. / sv. Augustin

Když pak se postiti chceš, nebuď po židovsku zasmušilý, ale podle Evangelium sebe očisti a vyjasni. Nežel újmy žaludku, ale raduj se pro svou duši, která duchovních lahod požívá. Víš dobře, tělo žádá proti duchu, a duch proti tělu. (Gal. 5) / sv. Basil Veliký

Kdo se některého pokrmu neb nápoje chce zdržeti, především se chrániti musí, aby se mysl jeho tajnou myšlenkou neposkvrnila, tak že by některé stvoření Boží zavrhoval, pověrou židovskou zaveden právě a mysle: to jest dovoleno, ono pak ne, toť čisté, ono ale jest nečisté. O koho se takováto myšlenka pokouší, hlediž že Apoštol řekl: „Všeliké stvoření Boží dobré jest, a nic nemá býti zamítáno, co se s díkůčiněním přijímá.“ (I. Tim. 4, 4) a „Zlé jest člověku, kterýž jí s pohoršením.“ (Řím. 14, 20) / Rhabanus Maurus

Řekl-li by, aneb věřil-li by kdo, že se ptačího neb dobytčího masa, kteréž k obživě dáno jest, netoliko pro lidské pokárání zdržovati, nýbrž je i zavrhovati sluší, buď z Církve vyloučen. / sněm I. toletanský

Při svárech a v rozepřích postiti se nechtějte. Masa nepožíváš? Ale zhltáváš bratra svého. Vína se zdržuješ, ale bezpráví se nevaruješ. Jídlo odkládáš až k večeru, ale celý den v soudech strávíš. Běda těm, kdož zpití jsou, a ne vínem. (Isai. 29, 9) Hněvem se mysl opijí, jím se o střízlivost nejinak než jako vínem připravuje. / sv. Basil Veliký

Druhdy bývá půst zajisté neprospěšným a marným, který, až z břicha a ze všech vnitřností šťávu sytosti vysál, přece Bohu se nelíbí, poněvadž mysl a vnitřní smýšlení od vazeb nešlechetnosti pranic nezprošťuje. (…) Toť vůle Páně, abychom se postili od jídel, spolu však i od hříchů. Tělu ukládáme zdrženlivost, abychom tím snáze duši od nepravostí zdržeti mohli. / sv. Ambrož

Co pak prospívá, schne-li tělo postem, nadýmá-li se duch pýchou? Jaké chvály zasluhuje bledost pošlá z postu, jestliže závistí zsinalými jsme? Co to za cnost, vína nepíti a hněvem a záští se opíjeti? Toť pravím, toť jest výborná zdrženlivost, a to je krásné a vznešené těla pokárání, když se i duch zdržuje nepravostí. / sv. Jeroným

Což platno jest, od jídla se zdržovati, a ne od hříchu? Masa nepožívati, a věno chudých požírati? Opojení vínem se chrániti, a nečistými žádostmi se opíjeti? / sv. Jan Zlatoústý

Takto se postívej: Nedopouštěj se žádného bezpráví, a žádosti zlé nedávej místa v srdci svém. (…) Všecka přikázání zachovávaje, půst přičiňuj. (…) Cos postem uspořil, uděluj vdovám, sirotkům a jiným chudým. Takový půst Bohu libý jest. / Hermas

Vynaložme na cnost, cokoli jsme odňali rozkoši. K občerstvení chudého budiž zdrženlivost toho, jenž se postí. Hleďme hájiti vdovy, usilujme o prospěch sirotků, zarmouceného potěšujme, mezi svárlivými pokoj zjednati se snažme. Příchozí nechť pod střechu se přijme, utištěný pomoci, nahý oděvu, nemocný ošetření dojde. / sv. Lev Veliký

Zdroj: A. A. Řehák, Patristická encyklopedie, aneb sklad učení katolického ze svatých (Otců) a jiných katolických výtečníků snešený a sestavený, 1851, mírně jazykově upraveno.

Temptations_of_Christ_(San_Marco)

Similar articles