Dokonalá lítost

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dokonalá lítost 351

Kázání P. Martina Fuchse na 10. neděli po Sv. Duchu

„Ale celník stoje zdaleka, nechtěl ani oči pozdvihnouti k nebi, nýbrž bil se v prsa svá a říkal: Bože, buď milostiv mně hříšnému. Pravím vám: Tento odešel do svého domu ospravedlněn.“ (Lk 18; celý text)

Ve velkém německém městě srazilo auto muže. Velký dav lidí! Policie již nehodu zaznamenává. Řidič je dost rozhořčený: „Podívejte, 25 let jezdím bez stížností, je to jeho chyba. Prostě běžel přede mnou. Musel toho vypít příliš mnoho.“ – „Případ důkladně prošetříme,“ odpověděl policista.

Mezitím přicházejí další a další diváci. Ke zraněnému muži se vydává také lékař. Ubožák chce promluvit, ale z úst mu vyjde jen nesrozumitelné mumlání. Lidé všude kolem něj se strkají, mluví, gestikulují, zírají. Ale nikdo nemyslí dál, nemyslí na věčnost. Nyní chtějí někteří zvednout muže z ulice. Ale on naříká a křičí, kdekoliv se ho dotknou. Pak jim lékař pokyne, aby ho tam nechali ležet. Jeho život nemá cenu ani o pět minut delší.

Nikdo však nemyslí na věčnost. V posledních minutách se musí stát velká věc, jinak by to mohlo skončit špatně.

Pak se davem prodere malá holčička. Je to devítiletá Helene. Lidé ji nechali projít. Zbožně poklekne k hlavě nešťastníka, zvedne jeho hlavu do levé paže a otře mu zakrvácené oči květovaným kapesníkem. Když muž spatří její tvář, bolestné rysy se mu rozzáří. Chce promluvit, ale Helene ho předběhne: „Milý dobrý muži! Ježíš tě chce vzít do nebe! Ježíš tě má velmi, velmi rád! Ježíši, jsi plný lásky ke mně – zemřel jsi za mě na kříži – a já jsem Tě tak často urážel. Nyní z celého srdce lituji, že jsem Tě urazil. Ježíši, buď ke mně milosrdný! Ježíši, odpusť mi mé hříchy. Amen.“

Dav zírá na malého anděla.

Doktor sundal klobouk jako první, pak všichni ostatní a poslední dívčina slova se ponoří do velkého ticha. Zraněný muž se snaží zopakovat dívčina slova, pak následuje poslední pohled a vydechne duši.
Děvče udělá mrtvému na čele malý křížek a pak zmizí stejnou rychlostí, s jakou přišlo.

Drazí věřící!

Co dělají lidé ve světě, když se jim stane nehoda? Myslí na všechno možné, jen ne na věčnost. Když je někdo v ohrožení života, můžeme se dnes příliš často jen modlit za lítost nad hříchy. Mnozí nejsou pokřtěni, mnozí nejsou v milosti, často je kněz daleko, zčásti proto, že je nedostatek kněží, zčásti proto, že svátosti byly zamaskovány až k neplatnosti: Olej už není olivový a farářem je někdy i laik…

Ale v těchto chvílích se rozhoduje o mnohém, rozhoduje se o věčnosti, může se učinit ještě mnoho dobrého.

S dokonalou lítostí se setkáváme v Písmu svatém: Marie Magdaléna, Petr, zloděj po pravici, král David po cizoložství, celník v chrámu.

Život pokračuje i po smrti, doufejme, že v blaženosti. Spasitel nás učil, že pokračuje, zejména v podobenstvích před svou smrtí. „Bděte, neboť neznáte dne ani hodiny…“ Spasitel nám ukázal, že život pokračuje.

Příkladem je mučedník svatý Štěpán, který viděl otevřené nebe a položil svůj život ve víře, že život pokračuje. To nám ukazují panenské duše, svatý Jindřich, svatý Jan Křtitel, svatý Jan Evangelista, svatý Josef, Panna Maria. Chtěly svůj život zcela odevzdat Bohu, a proto zůstaly pannami, některé i jako provdané (josefské manželství).

Nezapomínejme na dokonalou lítost, povzbuzujme k ní druhé a vydávejme svědectví o pokračování života po smrti.

Z katechismu:

Kdy je lítost dokonalá?
Lítost je dokonalá, když hříchu litujeme z dokonalé lásky k Bohu, protože jsme totiž Boha, nejdokonalejší a lásky nejhodnější dobro, urazili.

Co máme činiti, abychom snadněji vzbudili lítost dokonalou?
Abychom snadněji vzbudili lítost dokonalou, máme uvažovati:

  • že Bůh, jejž jsme urazili, nejdokonalejší a vší lásky nejhodnější dobro jest, a že nám tolik dobrého na těle i na duši prokázal;
  • že Ježíš Kristus na kříži za nás umřel a nám tak ochotně hříchy odpouští.

Čeho nabýváme dokonalou lítostí?
Dokonalou lítostí nabýváme hned, také již před zpovědí, odpuštění hříchů; jsme však povinni v nejbližší zpovědi z nich se vyznati.

Kdy jsme povinni vzbuditi lítost dokonalou?
Lítost dokonalou jsme povinni vzbuditi:

  • v nebezpečenství života, zvláště když na sobě máme hřích těžký a nemůžeme se zpovídati;
  • kdykoli máme přijmouti některou svátost živých, ale jsme ve stavu nemilosti a nemáme příležitosti se zpovídati.

Kdy je velice radno vzbuditi lítost dokonalou?
Vzbuditi lítost dokonalou je velice radno, když jsme se dopustili těžkého hříchu a nemůžeme hned se zpovídati; velmi prospěšno je vzbuzovati ji každého dne večer, než jdeme spat.

Tagged with: ,

Similar articles