Duchovní život podle sv. Benedikta z Nursie

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Duchovní život podle sv. Benedikta z Nursie 212

Naslouchej, synu, mistrovu učení,
nakloň k němu ucho svého srdce,
a k čemu tě laskavý otec nabádá, to rád přijmi
a uveď ve skutek,
aby ses v namáhavé poslušnosti vrátil k tomu,
od něhož ses vzdálil zahálčivou neposlušností.
Obracím se nyní na tebe,
kdo se zříkáš vlastní vůle,
a chtěje sloužit ve vojsku Krista, Pána a pravého Krále,
chápeš se mocných a přeslavných zbraní poslušnosti.

Těmito slovy začíná Řehole sv. Benedikta z Nursie (asi 480–547), kterou sv. Řehoř Veliký označil za „moudré dílo, napsané průzračnou řečí“ (Dialogy II,36). Benedikt hned v první větě první kapitoly píše o vojenské službě, kterou mají jeho žáci vykonávat, a znovu o ní mluví na několika dalších místech svého spisu. Vojenský pohled na duchovní život, vycházející z listu sv. apoštola Pavla Efezanům (Ef 6,13–17), je očividně blízký jeho myšlení. Jeho Řehole se čte jako seznam povinností pro člověka, který se sv. Martinem z Tours před světem vyznává: „Jsem voják Kristův“ (Sulpicius Severus, Život svatého Martina, kap. 4).

Benediktova vojenská služba je pravým opakem dnešního pohodlného křesťanství, které myslí jen na úlevy a poshovění, za všech okolností chce být moderní a libuje si v tom, že lidem předkládá co nejvíce nabídek, z nichž si mohou vybrat tu, která je pro ně nejpříjemnější. Benedikt nechtěl o takovém světem protřelém křesťanství nic vědět. Křesťan má svůj život chápat jako náboženskou vojenskou službu. Musí nastoupit do boje a zanechat ochromující lhostejnosti. Vojančina je drsné řemeslo, se kterým se pohodlí nesnáší. Křesťanská vojenská služba je dokonce těžší než ta světská. Nezná dovolenou ani povýšení, zná jen jedno heslo: „Bděte a modlete se.“ Křesťan bojuje sám se sebou, se světem, s ďáblem. Bere-li víru vážně, bojuje dnem i nocí. Podle sv. Benedikta znamená křesťanství nemilosrdný, nikdy nepřestávající boj po celou dobu, kdy žijeme na této zemi. Pro Benedikta je důležitý pax Christi, a proto nezprošťuje své žáky bojovného postoje. Bez něho se víra nevyhnutelně zploští a v krátké době podlehne velmi rozšířené nemoci vlažnosti.

Na jiném místě Benedikt opisuje boj slovy: „O všem tvrdém a těžkém na cestě k Bohu ať se žák dozví předem.“ Nesmí se zatajovat těžkosti ani používat lákadel. Vždycky jsou nesprávné a vedou ke zklamání. Mladý křesťan musí vědět, co ho čeká: tvrdost a boj. Jeho cesta je úzká stezka. Nemá obvykle mnoho souputníků. Není ani rozhodující, jestli mnoho nebo málo, protože na velkém počtu nezáleží. To už jednoznačně vyplývá ze staré historie o Gedeonovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjánce do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: Vysvobodil jsem se vlastní rukou“ (Sd 7,2). Benedikt volá jednotlivce, který má statečné srdce a neleká se námahy.

Zdroj: Benedikt z Nursie, Praha 1991, s. 55–57, upraveno.

benedict

Similar articles