„Hledejte nejprve Boží království, a vše ostatní vám bude přidáno.“
Kázání P. Martina Fuchse na 14. neděli po Duchu sv.
Drazí věřící!
„Hledejte nejprve Boží království, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Není to krásné zaslíbení od milého Boha? Odstraňuje od nás to, co nám škodí. Dává nám to, co potřebujeme k životu. Vede nás do nebe, pokud: Hledáme především Boží království.
V následujícím textu bych chtěl na třech příkladech ukázat, jak se tento slib naplňuje:
- Odstraňuje od nás to, co nám škodí.
Když r. 1458 Matyáš Korvín (+ 1490) byl Uhry zvolen za krále, sešli se uherští magnátové na královském hradě budínském, aby novému králi vzdali hold. Mezi nimi nalézal se také srbský kníže Lazar. Ku poctě hostů, kteří bydleli v královském hradu, byly po vícední pořádány slavnosti. Jistému lupiči podařilo se vloupati do knížecích komnat, aby zde kradl. Pomocí paklíčů dostal se až do komnaty, kde kníže srbský se svou chotí obyčejně přenocoval.
Najednou slyšel zloděj kroky; a poněvadž nemohl již více uprchnouti, vlezl pod postel. Zde stal se svědkem, jak kníže srbský sděloval své choti, že nepřišel do Budína z úcty ku králi, nýbrž s úmyslem, krále Matyáše z cesty odkliditi. Manželka jeho dávala si veškerou práci ho od tohoto ďábelského předsevzetí odvrátiti; avšak prosby její ničehož nepomohly. Kníže poručil jí s pohrůžkami, by o tom pomlčela.
Když oba usnuli, vykradl se lupič z pokoje, dal se zajmouti stráží a žádal býti předveden před krále, jemuž že chce učiniti sdělení na nejvýš důležitá. Bylo vyhověno jeho přání a on uveden před krále, jemuž vypravoval o rozmluvě, kterou vyslechl. Poněvadž král nechtěl ale lupiči uvěřiti, nařídil, aby ho dali na tak dlouho do žaláře, dokud se nedokáže pravdivost jeho výpovědi. Král dal zloděje odvésti do žaláře a pozoroval bedlivě celé chování se srbského knížete; avšak toto nedávalo žádné příčiny ku podezření. Pojednou vzkázal kníže Lazar králi Matyášovi, že důležité úřední záležitosti nutí ho k okamžitému odcestování; král by ho v jeho komnatách navštíviti ráčil a vypil s ním sklenici na trvalé přátelství.
Král pozvání přijal. Dvorní služebník přinesl nyní dva poháry, které byly naplněny vínem. Kníže Lazar podal jeden pohár králi. Avšak král vyzval srbského knížete, aby se sám nejprvé z tohoto poháru napil. Kníže Lazar zbledl, avšak král Matyáš poručil mu nyní přísně, aby nejdříve pil.
S chvějící se rukou napil se srbský kníže z poháru, co zatím manželka jeho upadla do mdlob. Již za hodinu kníže srbský byl mrtvolou.
Umřel, otráven jedem, jejž králi do vína namíchal. Lupič byl pak puštěn na svobodu a za odměnu obdržel dobré místo, takže více nikdy neupadl v pokušení krásti. Král ale děkoval Boží prozřetelnosti za své podivuhodné zachránění (Příklady Spirago – č. 236)
Nebeský Otec ochránil uherského krále Matyáše a zázračně odstranil jed, který ho mohl připravit o život.
2. Bůh nám však jako milý a starostlivý Otec dává také to, co potřebujeme k životu.
V roce 1896 ztroskotal na jezeře Nyassa ve východní Africe během úřední zeměměřičské plavby anglický úředník a byl vyvržen na nejmenší z ostrovů Dikomo, kde se nenašla žádná lidská duše. V této tísni prosil Boha o pomoc. Kupodivu k němu přiletěl poštovní holub pronásledovaný dravým ptákem. Úředníku se podařilo holuba chytit a přiložit k němu malý dopis. Znovu ho nechal letět a hned druhý den kolem proplouvala loď, která ho zachránila.
Nebeský Otec mu dal to, co potřeboval k životu, poštovního holuba, a druhý den loď.
3. Nebeský Otec nás také vede do nebe.
V indickém velkoměstě Bombaji onemocněl jeden bohatý muž nemocí, která ho pomalu, ale jistě přiváděla do hrobu. Stále však věřil, že ho vyléčí slavní lékaři, které mu jeho bohatství umožňovalo přivolat. Proto neposlechl rady některých svých přátel, aby přijal poslední pomazání, které Církev uděluje těm, pro něž svět už nemůže nic udělat.
„Teď ne, ještě ne,“ odpovídal obvykle, „ještě mi to vyjde.“
Nemoc rychle postupovala a milionářovi přátelé na něj stále více naléhali, aby poslal pro kněze. „Teď jsem příliš slabý, zítra, až se budu cítit silnější.“
Druhý den ráno už nemohl mluvit ani odmítat rady svých přátel. Poslali pro kněze a požádali ho, aby umírajícímu přinesl svaté přijímání. Kněz neztrácel čas. Ve spěchu mu však řekli jen ulici, kde nemocný bydlí, aniž by uvedli jméno nebo číslo domu.
Kněz udělal vše pro to, aby místo našel. Ptal se od domu k domu. Nakonec ho to unavilo tak, že se rozhodl, že se vrátí domů a počká na dalšího posla. Pak uviděl na konci ulice malý domek, a šel se tam zeptat.
Vstoupil do tmavé chodby a došel k polootevřeným dveřím. Otevřel je naplno v naději, že najde někoho, kdo by mu mohl poskytnout informace. Ve tmě udělal krok vpřed, ale šlápl do prázdna a zřítil se po strmých schodech do sklepa. Znovu se zvedl a zjistil, že utrpěl modřiny a odřeniny, ale žádné vážné zranění. Malým okénkem pronikalo dovnitř dost světla, aby našel schody.
Když kněz položil nohu zpět na schody, způsobil mu pohyb takovou bolest, že si mimovolně hlasitě povzdechl. Pak jako ozvěnu svého vlastního vzdechu zaslechl z kouta sklepa další povzdech. Zadržel dech a naslouchal. A opravdu, povzdechy se opakovaly.
„Je tu někdo?,“ zeptal se kněz.
Ozvala se slabá odpověď: “Ano, je tu jeden nešťastník, strašně trpí a chce, aby mu poslali kněze.“
Kněz, jehož oči si postupně zvykaly na tmu, uviděl muže zahaleného v hadrech, jak leží na slámě.
Přistoupil k nešťastníkovi a dojatě řekl: „Příteli, volal jsi k Bohu a On tě vyslyšel. Jsem kněz.“
„Jak je Bůh dobrý,“ řekl umírající, „vím, že jsem blízko smrti, a prosil jsem Boha, aby mi poslal kněze, který by vyslechl mou zpověď.“
Kněz vyslechl zpověď ubohého nemocného, udělil mu rozhřešení a podal mu svaté přijímání. Pak odešel se slibem, že se brzy vrátí a udělí mu poslední pomazání a obřady.
Po návratu domů zjistil kněz přesnou adresu bohatého muže. Navzdory bolesti se okamžitě vydal na cestu domů. Když tam dorazil, bylo už pozdě. Milionář svou zpověď opakovaně odkládal, a tak nakonec zemřel bez rozhřešení.
Kněz se pak vrátil k ubohému nemocnému ve sklepě. Dobře připraven svátostí posledního pomazání zemřel plný díků Bohu, který mu v pravý čas poslal kněze. (Ego te absolvo, Příběhy o svátosti zpovědi, strany 39 a 40)
Bůh se o nás stará, když usilujeme o jeho království. Odstraňuje z nás to, co nám škodí. Dává nám to, co potřebujeme k životu. Vede nás do nebe.
Hledejme tedy nejprve jeho království tím, že budeme zachovávat jeho přikázání, přijímat svátosti, studovat katolickou nauku a denně během modlitby Otče náš prosit „Přijď království tvé!“. Amen.
