Sv. Klement Alexandrijský o manželství

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sv. Klement Alexandrijský o manželství 773

cana3Klement Alexandrijský (asi 150–215) brání důstojnost a svatost manželství před útoky heretiků, kteří odmítali instituci manželství, sexuální život a rození dětí. Po sv. Pavlovi se jako první pravověrný spisovatel šířeji zabývá problematikou manželství a rodiny. Učí, že manželství a rodina jsou svaté, ustanovené Bohem. Pramenem svatosti manželů je jejich vštípení do Božího života skrze křest a neustálá přítomnost Boha mezi nimi. Manželský pohlavní život vylučující potomstvo je „urážkou přirozenosti“ (Paed. II, 95, 3). Nepřípustná je v manželství onanie a veškerá pohlavní spojení proti přirozenosti. Klement brání důstojnost ženy a připomíná, že Kristův zákon „zamezuje mužům brát manželku jako milenku a zneužívat ji pro svoji smyslnost“ (Strom. II, 143, 1). Ctnostmi, které budují manželství, jsou: láska (agapé) a zdrženlivost (enkrateid).

Klement prokazuje manželství mimořádnou úctu; manželskou věrnost a čistotu vysoce oceňuje ve Strom. III, 4, 3: „Velebíme celibát a ty, kterým ho Bůh daroval. Zároveň však obdivujeme manželskou věrnost a důstojnost jediného svazku, přičemž říkáme: je potřeba pomáhat si v těžkostech, ,nést břemena jedni druhých‘ (Ga 6, 2), aby si někdo nemyslel, že pevně stojí, a přitom sám nepadl (1 Kor 10, 12). To o druhém manželství (po ovdovění) říká Apoštol: ,Spaluje-li tě touha, ožeň se.‘ (1 Kor 7, 9)“ Ve Strom. II, 145, 1 přirovnává dokonce manželství k posvátné soše či obrazu, který je třeba chránit před porušením.

Ve Strom. III, 47, 2 nacházíme odkaz na Mt 19, 3–9, Mt 5, 32; Mk 10, 11; ve Strom. II, 145, 3 odkaz na Mt 5, 32, Mt 19, 9, Mk 10, 11: „Písmo radí uzavírat sňatek a nikdy nedovoluje odejít od manželky. To jasně stanovil zákon: ,Nepropustíš manželku mimo případ smilstva‘. Za cizoložství považuje nový sňatek, jestliže jeden z partnerů je ještě na živu.“ Stejně tak ve Strom. II, 146, 2–3, kde Klement vykládá tyto verše takto: „ ,Kdo se ožení s propuštěnou ženou, cizoloží,‘ říká Písmo, ,protože když někdo propustí ženu, uvádí ji do cizoložství,‘ respektive uvádí ji do situace, která ji nutí, aby cizoložila. Vinu na tom nese nejen muž, který ji propustil, ale i ten, který si ji vzal po něm, protože jí poskytl k hříchu příležitost. Kdyby si ji nevzal, ponechal by jí možnost návratu k jejímu muži.“

Třebaže Klement připouští hypotetickou možnost, že by se konkrétní člověk mohl vzdát manželského styku, aby „nesloužil dvěma pánům: rozkoši i Bohu“ (Strom. III, 26, 2), ve Strom. III, 81, 2 cituje s velkým despektem Taciánovu interpretaci 1 Kor 7, 5 a Mt 6, 24, podle níž pohlavní styk brání člověku v modlitbě a manželé sice nemusí nutně uzavřít vzájemnou dohodu o sexuální abstinenci, ale pokud tak neučiní, mají si být vědomi toho, že slouží dvěma pánům: Bohu a zároveň nevázanosti, smilstvu a ďáblu.

Klementův „gnostik“ neváhá vstoupit do manželství, pokud je to pro něj v dané situaci vhodné a rozumné. Plodí děti a stará se o domácnost, a přitom zůstává vnitřně svobodný a „pevný v lásce k Bohu navzdory všem zkouškám, které s sebou život s dětmi, se ženou, služebníky a majetkem přináší“. (Strom. VII, 70, 7) „Kdo nemá rodinu,“ upozorňuje Klement, „ten zůstává v mnoha ohledech mimo pokušení. Má na starosti pouze sám sebe.“ Proto takového muže podle našeho autora nakonec možná předčí ten, kdo sice ve vlastní spáse nepokročí tak daleko jako celibátník, ale díky své péči o rodinu se stane „malým zpodobením pravé Prozřetelnosti“. (Strom. VII, 70, 8)

Zdroj: První odstavec: F. Drączkowski, Patrologia, Lublin 1999. Z polského jazyka přeložil L. Drexler; Strom. II, 145, 3: J. J. Novák, Patristická čítanka, Praha 1988; Ostatní: V. Černušková, Interpretace Horského kázání v díle Klementa Alexandrijského, Disertační práce 2012

Similar articles