Materie, forma a intence zasvěcení

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Materie, forma a intence zasvěcení 390

Protože věřící nemají „telefonické spojení do nebe“, nemůžeme s naprostou jistotou posoudit, zda zasvěcení papeže Františka 25. března 2022 bylo nebesy přijato jako zasvěcení, které si vyžádala Panna Maria Fatimská. Můžeme však použít některé základní principy zdravého rozumu, filosofie a teologie, abychom dospěli k morálně jisté odpovědi.

Sakramentální teologie nabízí užitečnou analýzu

Když většina katolíků slyší slovo „konsekrace“ (zasvěcení), jako první se jim obvykle vybaví svatá Eucharistie – jedna ze sedmi svátostí. Ve skutečnosti každá svátost slouží jako určitý druh zasvěcení. Ačkoli Pannou Marií vyžádané zasvěcení Ruska není svátostí, můžeme vyvodit některé paralelní analogie.

Základní znalosti o svátostech mohou být užitečné při posuzování účinnosti nedávného svěcení papeže Františka. Aby byla svátost řádně udělena, musí být správně přítomny tři prvky: materie, forma a intence (úmysl). Tyto tři prvky jsou ve skutečnosti přítomny ve všech lidských úkonech. Ačkoli tedy požadavek Panny Marie z Fatimy zjevně není totéž co sedm svátostí, katolíci se mohou shodnout na tom, že materie, forma a intence jsou pro takový slavnostní a posvátný akt nesmírně důležité. Skutečně, pokud tyto tři prvky diktují realitu a platnost nejcennějších darů, které nám Kristus na zemi dal, nebyly by pak velice důležité pro řádné zasvěcení Ruska?

Když se Panna Maria 13. června 1929 obrátila se svým požadavkem na sestru Lucii, její slova zněla: „Nastala chvíle, kdy Bůh žádá Svatého otce, aby ve spojení se všemi biskupy světa zasvětil Rusko mému Neposkvrněnému Srdci a slíbil, že ho tímto způsobem zachrání…“. Ze slov Panny Marie tedy můžeme odvodit materii a formu. Materií zasvěcení je „Svatý otec ve spojení se všemi biskupy světa“, který koná nějaký čin. Panna Maria nespecifikovala přesná potřebná slova, ale dává jasně najevo svůj požadavek: „zasvěťte Rusko mému Neposkvrněnému Srdci“. Tato slova jsou tedy pro správnou formu nezbytná. Pro správný úmysl (intenci) musíme projít celková poselství, která nám Panna Maria z Fatimy dala.

Materie – papež v jednotě se všemi biskupy

Při zkoumání materie nedávného zasvěcení papežem Františkem se musíme zaměřit na účast Svatého otce a všech katolických biskupů světa. Podle toho, co jsem četl, pouze asi čtvrtina z více než 5 000 biskupů oznámila, že se k papeži připojí. Je jistě možné, že se toho dne k papeži Františkovi připojilo více biskupů. Stejně tak je ale známo, že mnoho biskupů se nepřipojilo.

Panna Maria žádala „všechny“. Mnozí obviňují tento směr uvažování z hnidopišství. Copak je ale „hnidopišstvím“ řídit se jednoduše, pokorně a poslušně přesnými pokyny Panny Marie? Existuje několik biblických příkladů trestů za nedodržení přesných pokynů.

Mojžíšovi byl znemožněn vstup do zaslíbené země, protože udeřil do skály o jeden úder navíc (Numeri 20). Oza byl potrestán smrtí jen proto, že se dotkl archy úmluvy, ačkoli se snažil zabránit jejímu pádu (1. Paralipomenon 13, 9). Naamán by očištěn pouze sedminásobným omytím v „bezvýznamné“ řece Jordán (4 Kr 5). Proč ne větší řeka, proč ne vícekrát nebo méněkrát? Protože tak řekl Bůh.

Poznámka katolického kněze:
V článku je naprosto nesmyslně označen za materii zasvěcení papež s biskupy. Materie je ale to, co má být zasvěceno. A tím není papež ani biskupové, ale Rusko. Chceme-li se už vyjadřovat v termínech sakramentalní theologie, pak materia remota je Rusko a materia proxima je akt, kterým je Rusko zasvěceno Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Papež s biskupy jsou „udělovatelé“, zde spíš vykonavatelé.
Problém tedy lze přesněji formulovat tak, že požadovaný úkon nebyl proveden požadovanými vykonavateli, pozn. red.

Forma – zasvětit Rusko mému Neposkvrněnému Srdci

Abychom mohli posoudit, zda byla použita správná forma, musíme rozumět pojmům „zasvětit“ a „Rusko“. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že zasvěcení z 25. března 2022 bylo slovně zaměřeno k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie.

P. Gregorius Hesse napsal: „Zasvěcení musí být konkrétní; musí být také individuální. Při křtu, který je prvním zasvěcením křesťana, musí být dítě pokřtěno individuálně.“ Totéž platí pro svěcení kněží. Při svátosti svěcení jsou muži svěceni (s posvěcenýma rukama) jeden po druhém a nikdy není svěceno více mužů v jednom úkonu. Chápu to tak, že oltáře a kostely musí být svěceny konkrétně a jednotlivě. Pokud je mi známo, neexistuje nic takového jako svěcení více kostelů nebo více oltářů v rámci jednoho úkonu. Koncept zasvěcení, které je zároveň specifické a individuální, je základním předpisem Božího nařízení, který je přítomen již v levitském kněžství (Ex 28, 3.38.41).

Papež František sice skutečně zmínil Rusko, ale nezmínil pouze Rusko. Primární zasvěcení směřovalo k nám (papeži), církvi a celému lidstvu. To je samo o sobě problém, protože pokud je „zasvěceno“ celé lidstvo, jak přesně může být vše ostatní „ponecháno stranou“? Papež František dokonce pokračoval v „zasvěcení“ budoucnosti, potřeb, očekávání, úzkostí a nadějí všech lidí. To je bizarní formulace, kterou jsem ještě neslyšel nikoho dostatečně vysvětlit.

Papež František řekl: „zejména Rusko a Ukrajinu“. Neznamená to však, že Rusko a Ukrajina jsou specifickými příklady zasvěceného lidstva, a nikoli jediným a vlastním předmětem zasvěcení? Navíc nešlo o Rusko jednotlivě, ale o Rusko a Ukrajinu. Mnozí říkají, že tyto detaily nejsou důležité. Já jsem přesvědčen, že důležité jsou, zejména proto, že v dějinách spásy zaznamenávám přesně opačný vzorec.

Pro zjednodušení se jednoduše obrátím k tomu, co řekla sama sestra Lucie po svatořečení Jana Pavla II. v roce 1984. Řekla, že to nebylo zasvěcení, které Panna Maria očekávala, protože „Rusko se jasně nejeví jako jediný předmět zasvěcení“. Její slova se stejně tak vztahují i na nedávné zasvěcení papežem Františkem.

Intence

Vždy je těžké poznat úmysl druhého člověka, protože ten je vnitřní záležitostí lidské duše. Do úmyslů člověka však můžeme nahlédnout z jeho slov a skutků. Člověk může svůj úmysl explicitně vyslovit a jeho vnější činy často naznačují jeho úmysl. Aby svátost byla platná, nemůže se vysluhovatel rozhodně dobrovolně stavět proti tomu, co chce svatá Matka Církev ve svátosti učinit. Ve skutečnosti má vysluhovatel zamýšlet to, co zamýšlí Církev. U tohoto zasvěcení bychom mohli analogicky říci, že papež má zamýšlet to, co zamýšlí Panna Maria.

Úmysly požadované od Svatého otce a biskupů lze rozdělit na objektivní úmysly, které si přála Panna Maria, a subjektivní neboli skutečné úmysly papeže a biskupů.

Úmysly Panny Marie Fatimské

Objektivní úmysly, které si Panna Maria přála, jsou zřejmé od počátku fatimských zjevení. Je důležité si uvědomit, že fatimský anděl (sv. Michael) se třem dětem zjevil třikrát předtím, než je Panna Maria navštívila. Upřesnil téma a úmysly Panny Marie Fatimské. V létě roku 1916 anděl řekl: „Přineste všechno, co je ve vašich silách, jako oběť Pánu jako akt zadostiučinění za hříchy, kterými je urážen.“

Panna Maria toto přání nebes zopakovala téměř doslova během svého prvního zjevení. Poté znovu 13. července 1917 Panna Maria řekla, že „přijde prosit o obrácení Ruska ke [svému] Neposkvrněnému Srdci a o smírném svatém přijímání o první sobotě“. (Toto smírné svaté přijímání mi připadá jako další nedílná součást poselství, která musí být vykonána, aby se splnily požadavky Panny Marie, ale tato otázka je tématem jiného článku).

Pokání je výslovný úmysl spojený s tímto zasvěcením. Člověk musí přestat urážet Boha a odčinit minulá provinění. Sestra Lucie vysvětlila, že zasvěcení bude provedeno v den zasvěcený pokání na celém světě. Výslovným záměrem je také zavedení celosvětové úcty k Neposkvrněnému Srdci. Ačkoli existuje mnoho posvátných a tajemných aspektů Srdce Panny Marie, jeden, který vyniká především, vzhledem k použitému termínu (tj. „Neposkvrněné“), je čistota jejího těla a duše. Tato celosvětová úcta k Ní proto bude nutně zahrnovat také celosvětové praktikování ctnosti čistoty.

Mohli bychom jednoduše konstatovat, že pokání a úmysl splnit prosby Panny Marie Fatimské se zdají být dvojí nutností intence pro platné zasvěcení Ruska.

Úmysly vyjádřené papežem

Ačkoli nemůžeme posoudit vnitřní srdce papeže Františka a biskupů, kteří se k němu připojili (tj. subjektivní úmysly), můžeme se podívat na slova, která pronesl, aby nám poskytla určitý náznak jeho úmyslu. Ačkoli je zmíněna lítost nad naší hříšností, slovo „zadostiučinění“ ani jednou nepadlo. Jak zvláštní, že ani jednou nebylo vyzváno k nápravě. Pro toho, kdo zná fatimské poselství a chce být věrný požadavku Panny Marie, je to do očí bijící opomenutí. V modlitbě také nápadně chyběly konkrétní aspekty jejího „Neposkvrněného srdce“ – mezi nimi především čistota. Nebyla zde ani zmínka o hříších proti šestému přikázání, o potratech nebo o závažném porušování přirozeného zákona a ďábelském útoku na svaté manželství.

Ještě podivnější je globalistický, new age a koncilní duch samotné konsekrační modlitby. Papež hovořil o „společenství národů“, o „bratrství“ (oblíbené slovíčko zednářů), o „hromadění zbraní“ a odkazoval na zanedbávání životního prostředí. Tyto záměry se zdají být vzdálené fatimskému tématu nápravy hříchů, zejména proti Bohu, záchrany duší před peklem (o pekle nepadla ani zmínka), oběti a pokání.

To jsou věci, které Panna Maria zdůrazňuje. Vyzývá člověka k nadpřirozenému pohledu s ohledem na věčnost (soud, nebe a peklo), zatímco v modlitbě papeže Františka převládala čistě přirozená perspektiva, zaměřená a omezená na pozemské věci. To je přesně ten problém, který trápí lidstvo a který Panna Maria přišla napravit. Zapomněli jsme na Boha. Zapomněli jsme na svou nesmrtelnou duši. Člověk by si myslel, že řádné zasvěcení by člověka k těmto pravdám znovu povolalo, místo aby jednoduše podlehlo omylům, které jsou tak rozšířené v modernistické herezi.

Nejvíce znepokojivým aspektem intence je však to, že se vůbec nezmiňuje o úmyslu naplnit prosbu Panny Marie Fatimské nebo o očekávání triumfu jejího Neposkvrněného srdce. Chybí výzva k celosvětové úctě k Jejímu Neposkvrněnému Srdci. Zdá se mi, že poslušnost požadavku (a úmyslům) Panny Marie Fatimské patří mezi nejdůležitější aspekty platného zasvěcení Ruska. Opět platí, že nemůžeme subjektivně posoudit něčí vnitřní srdce, ale můžeme objektivně posoudit vnější slova použitá ve veřejné zasvěcovací formuli.

Lidský rozum a katolické zásady naznačují, že toto není zasvěcení

Jakkoli bych se rád mýlil, pokud jde o platnost tohoto nedávného zasvěcení, nemyslím si, že opačný názor je rozumný. Materie, forma a úmysly jsou pro Boha velmi důležité. Absence KTERÉHOKOLI z těchto tří kritérií činí svátost neplatnou. Zdá se, že v případě tohoto posledního zasvěcení (v dlouhé řadě jedenácti papežských svěcení, která nesplnila požadavek Panny Marie) je každé z kritérií přinejlepším pochybné. To je velmi znepokojující.

Závěr – Co můžeme my katolíci dělat?

I když nemůžeme změnit minulost, můžeme ovlivnit přítomnost a vytvořit lepší budoucnost. Jako katolický věřící se domnívám, že je chybou trávit příliš mnoho času soustředěním se na platnost či neplatnost tohoto zasvěcení. Koneckonců Bůh ve svůj čas zjeví pravdu, aby všichni s jistotou znali odpověď na tuto otázku. (Již známe výmluvná a jistá znamení: Je Rusko obrácené? Je ve světě mír? Existuje celosvětová úcta k Neposkvrněnému Srdci Panny Marie?) Tím méně by se katoličtí věřící měli dostávat do ostrých sporů s jinými katolíky a dovolit, aby nedostatek křesťanské lásky podporoval zlomyslné rozdělení.

Místo toho bychom všichni udělali lépe, kdybychom veškeré své úsilí zaměřili na plnění proseb Panny Marie Fatimské pro nás všechny, včetně – ale nejen – modlitby růžence, konání pobožnosti prvních sobot (každý měsíc!), modlitby za papeže, nošení hnědého škapulíře, obětování našich utrpení (zejména modlitbou Fatimského obětování – viz níže), přestat urážet Boha svými hříchy a šířit poselství Panny Marie Fatimské mezi co nejvíce našich blízkých a přátel.

Máme důvod k naději. Jak řekla Panna Maria: „Nakonec mé Neposkvrněné srdce zvítězí.“

Zdroj: https://fatima.org/news-views/matter-form-and-intent-of-a-consecration/

Fatimské obětování

Panna Maria naučila fatimské děti tuto modlitbu, aby jejím prostřednictvím všechny své osobní oběti přinášely Bohu:

Ó, Ježíši můj, toto je z lásky k Tobě, za obrácení hříšníků a na odčinění urážek Neposkvrněného Srdce Panny Marie.