Obřad proměňování u synoptiků, u sv. Pavla a v nejstarších liturgiích

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Obřad proměňování u synoptiků, u sv. Pavla a v nejstarších liturgiích 297

Synoptikové a sv. Pavel

Synoptikové a sv. Pavel nám zanechali zprávy o ustanovení Nejsvětější Svátosti, které nejsou ve všech podrobnostech jasné a v některých se od sebe i liší. Spisovatelé si počínali právě tak jako na mnohých jiných místech svých spisů: nezanechali o Kristově činnosti protokol, nýbrž zaznamenali pouze hlavní věci, neboť jejich současníkům, kterým nechybělo ústní apoštolské podání, to stačilo. Dokonce ani konsekrační slova nepodávají doslovně, ale formulují je volně, opisně, předpokládajíce, že jsou čtenářům známa z liturgie Církve.

Mat. 26,26–28: A když oni večeřeli, vzal Ježíš chléb, a dobrořečil, i lámal, a dával učedníkům svým, a řekl: „Vezměte a jezte, toto je tělo mé!“ A vzav kalich, díky činil, a dal jim, řka: „Pijte z toho všichni, neb to je krev má nového zákona, která za mnohé vylita bude na odpuštění hříchů.“

Luk. 22,17–20: A vzav kalich, díky činil, a řekl: „Vezměte, a rozdělte mezi sebou; neboť pravím vám, že nebudu pít z plodu vinného kořene, až přijde království Boží. A vzav chléb, díky činil, a lámal, a dával jim, řka: „Toto je tělo mé, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Tak i kalich, když povečeřel, řka: „Toto je kalich, nová úmluva v mé krvi, která bude za vás vylita.“

Mar. 14,22–24: A když oni jedli, vzal Ježíš chléb, a dobrořečiv, lámal a dával jim, a řekl: „Vezměte, toto je tělo mé. A vzav kalich, díky učinil, a dal jim; a pili z něho všichni. I řekl jim: „Toto je krev má nového zákona, která za mnohé vylita bude.“

I. Kor. 11,23–26: Já zajisté přijal jsem od Pána, což jsem vám i vydal, že Pán Ježíš v tu noc, v kterou byl zrazen, vzal chléb, a díky učiniv, lámal a řekl: „Vezměte a jezte; toto je tělo mé, které za vás vydáno bude; to čiňte na mou památku.“ Tak i kalich, když povečeřel, řka: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, to čiňte, kdykoli pít budete, na mou památku.“ Neboť kdykoli budete chléb tento jíst a kalich pít, smrt Páně budete zvěstovat, dokud nepřijde.

Povšimneme-li si těchto zpráv blíže, poznáme, že tvoří dvě skupiny svědectví. Zpráva sv. Marka se až na několik drobností shoduje se zprávou sv. Matouše a sv. Lukáš se zase opírá o sv. Pavla. Zpráva sv. Marka o konsekraci chleba má jen slovo: „vezměte“, zpráva sv. Matouše: „vezměte a jezte“. Větší rozdíl je při zprávě o proměnění vína. Místo slov: „pijte z něho všichni“ píše sv. Marek: „a pili z něho všichni“ a nadto vynechal dodatek Matoušův: „na odpuštění hříchů“. Dle sv. Matouše a sv. Marka Kristus „dobrořečil – εὐλογήσας“ a lámal chléb a při kalichu „díky učinil – εὐχαριστήσας“ a podal jej učedníkům. Naproti tomu u sv. Pavla a sv. Lukáše Kristus lámal chléb „εὐχαριστήσας“ a kalich podal bez „εὐχαριστήσας“ i „εὐλογήσας“. Při podávání konsekrovaného chleba vynechávají též oba vyzvání: „vezměte a jezte“, a kladou za to doplněk: „které se za vás vydává“ a rozkaz: „to čiňte na mou památku“. Ve svých zprávách o proměnění vína oba píší, že se stalo po večeři: „když povečeřel“, a doplňují: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi.“ Sv. Lukáš připojuje ještě dodatek: „která bude za vás vylita“, zatímco sv. Pavel, podobně jako při konsekraci chleba, připojuje rozkaz: „to čiňte, kdykoli pít budete, na mou památku“.

Je užitečné porovnat též překlad Vulgáty s řeckým textem, poněvadž tento překlad je při vysvětlování konsekračních slov velice důležitý. Dle Vulgáty je u sv. Matouše a u sv. Marka čas budoucí: „bude vylita – effundetur“, kdežto rukopisy řecké mají příčestí přítomného času: „se vylévá – ἐκχυννόμενον“. Dodatek sv. Lukáše, líčící pozitivně obětní charakter eucharistických pokrmů, překládá Vulgáta: „se za vás vydává – pro vobis datur“ a na dalším místě klade čas budoucí: „bude za vás vylita – pro vobis fundetur“. Řecké kodexy mají v obou případech zase příčestí přítomného času. Sv. Pavel při podávání chleba klade dodatek, který má Vulgáta opět v budoucím čase: „za vás vydáno bude – pro vobis tradetur“. Místo „vydáno bude“ v řeckém textu stojí: „se (za vás) láme – κλώμενον“, odpovídající latinskému „pro vobis frangitur“, jež se nalézá v několika rukopisech Vulgáty.


Liturgie Apoštolských konstitucí

Apoštolské konstituce jsou nejrozsáhlejším církevním řádem, který se zachoval z časů prvotní Církve. Byly sestaveny v Sýrii přibližně na konci IV. století ze starších církevních řádů. První šest knih z celkem osmi obsahuje Didascalia apostolorum, pocházející z poloviny III. století, sedmá kniha je doplněnou parafrází Didaché a osmá má nejspíše za základ pojednání sv. Hippolyta O charismatech, které zřejmě tvořilo úvod k jeho Apoštolské tradici. Popis liturgie se nachází ve druhé a osmé knize. Zatímco druhá kniha pojednává důkladně o mši katechumenů a z liturgie věřících zmiňuje pouze obětování a přijímání, osmá kniha obšírně popisuje mši věřících i s uvedením formulí modliteb a mše katechumenů se dotýká jen letmo. Výsledný obraz liturgie je velmi podobný tomu, s nímž se setkáváme ve spisech sv. Jana Zlatoústého.

Když toto všechno dobře vykonal, když byl uchopen rukama bezbožníků, neprávem se zvoucích kněžími a velekněžími, a bezbožného lidu, zradou toho, který byl nemocný zlobou, a když mnoho od nich vytrpěl a všemožné ponížení tvým dopuštěním podstoupil, když byl vydán vládci Pilátovi a byl souzen – on Soudce – a odsouzen – on Spasitel –, byl ukřižován – on, jenž nezná bolesti – a zemřel – přirozeností nesmrtelný – a byl pohřben – původce života –, aby vysvobodil od bolesti a vyrval smrti ty, pro něž přišel, a rozlomil ďáblovy okovy a vysvobodil lidi z jeho lsti. A třetího dne vstav z mrtvých a čtyřicet dní obcovav s učedníky, vstoupil na nebesa a posadil se na pravici tebe, Boha a Otce svého. Pamětliví tedy jeho utrpení za nás, vzdáváme tobě, všemohoucí Bože, díky, ne podle míry své povinnosti, nýbrž podle své slabé schopnosti, a splňujeme tím jeho příkaz.

V oné noci totiž, kdy byl vydán, vzal chléb do svých svatých a neposkvrněných rukou, pozdvihl oči k tobě, svému Bohu a Otci, rozlámal jej a dával učedníkům svým, řka: „Toto je tajemství nové úmluvy. Vezměte a jezte, toto je tělo mé, jež se láme za mnohé na odpuštění hříchů.“

Rovněž smísil v kalichu víno s vodou, požehnal a podával jim, řka: „Pijte z toho všichni. Toto je krev má, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku. Neboť kdykoli tento chléb budete jíst a tento kalich pít, mou smrt budete zvěstovat, dokud nepřijdu.“


Řecká liturgie sv. Jakuba

Liturgie sv. Jakuba je nejstarší nepřetržitě používanou liturgií. Její vznik je spojován s Jeruzalémem, kde se dodnes v řečtině slouží na svátek sv. Jakuba (23. října). Úředně je poprvé doložena na trullském sněmu z roku 692, určitě je však o mnoho starší. Sv. Cyril Jeruzalémský, který je některými badateli považován za jejího tvůrce, ji roku 348 popisuje ve své 23. katechesi, ovšem proměňování v jeho popisu chybí. Také v homiliích sv. Jana Zlatoústého ji lze poznat. A zdá se, že ji zná i sv. Jeroným. Důkazem toho, že by pocházela přímo od apoštola Jakuba, jsou slova při proměňování: „chléb (…) dával nám, svým učedníkům“ a slova závěrečné modlitby k Spasiteli: „Ty jsi nám nařídil odpouštět hříchy.“ Monofyzitští jakobiti, kteří vznikli asi v polovině VI. století, tuto liturgii zachovávají v syrském překladu jako dávno užívanou. Liturgii sv. Jakuba se podobá všech 64 syrských liturgií, které známe jménem.

Svatý jsi, věčný Králi, Pane, prameni svatosti, svatý je tvůj jednorozený Syn, náš Pán Ježíš Kristus, skrze něhož jsi všechno učinil, svatý je tvůj Duch svatý, jenž všechno zbádá, i hlubiny Božství. Svatý jsi, ó všemocný, neomezený, dobrotivý, strašlivý, milosrdný, soucitem oplývající k svým tvorům. Stvořil jsi na zemi člověka podle svého obrazu a podobenství, udělil jsi mu požitky ráje. Když pak přestoupil tvé přikázání a byl vyhnán, nezavrhl jsi ho, Dobrotivý, a neopustil, nýbrž vychovával ho jako soucitný otec, povolal jsi ho zákonem a vzdělával proroky. Načež jsi sám na svět poslal svého jednorozeného Syna, Pána našeho Ježíše Krista, aby svým příchodem obnovil a oživil tvůj obraz. Sestoupil s nebes, přijal tělo z Ducha svatého a z Marie Panny a Bohorodičky, obcoval s lidmi a všechno konal ke spáse našeho pokolení.

Když pak se on nevinný chystal na dobrovolnou a životodárnou smrt na kříži za nás hříšníky, v oné noci, kdy byl zrazen, či spíše sám sebe vydal za život a spásu světa, vzal chléb do svých svatých, neposkvrněných, čistých a nesmrtelných rukou, vzhlédl k nebi, ukázal jej tobě, Bohu Otci, vzdal díky, požehnal, lámal a dával nám, svým učedníkům a apoštolům, řka: „Vezměte, jezte, toto je tělo mé, jež se za vás láme a vydává na odpuštění hříchů.“

Podobně po večeři vzal kalich, smísil v něm víno a vodu, vzhlédl k nebesům, ukázal jej tobě, Bohu Otci, vzdal díky, požehnal, dobrořečil, naplnil jej Duchem svatým a dal jej nám, svým svatým a blaženým učedníkům, řka: „Pijte z něho všichni, toto je krev má, krev nového zákona, jež se vylévá a vydává za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku.“ Neboť kdykoli budete jíst tento chléb a pít z tohoto kalicha, budete zvěstovat smrt Syna člověka a budete vyznávat jeho zmrtvýchvstání, dokud nepřijde.


Řecká liturgie sv. Marka

Liturgie sv. Marka patří do skupiny alexandrijských (egyptských) liturgií. Její nejstarší dochovaná podoba pochází z IV. století. V řečtině se dnes již neslouží, ovšem její překlad do koptštiny, známý jako liturgie sv. Cyrila (Alexandrijského), používají občas během roku sjednocení i nesjednocení koptové.

Naplň, Bože, tuto oběť svým požehnáním skrze Ducha svatého.

Neboť náš Pán a Bůh a nejvyšší král Ježíš Kristus v oné noci, kdy se vydal za naše hříchy a podstoupil na těle přehroznou smrt za všechny, zasedl k stolu se svými učedníky, vzal chléb do svých svatých a neposkvrněných rukou, vzhlédl k nebi k svému Otci, našemu Bohu, díky činil, dobrořečil, požehnal, lámal a dával svým svatým a blaženým učedníkům a apoštolům, řka: „Vezměte a jezte, neboť toto je tělo mé, které se láme a vydává za vás na odpuštění hříchů.“

Podobně vzal též kalich, když pojedli, smísil v něm víno s vodou, vzhlédl k nebi k Otci svému a Bohu našemu, díky činil, dobrořečil, naplnil jej Duchem svatým a dával svým svatým a blaženým učedníkům a apoštolům, řka: „Pijte z toho všichni, neboť toto je krev má, krev nového zákona, která se za vás a za mnohé vylévá na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku. Neboť kdykoli tento chléb budete jíst a tento kalich pít, mou smrt budete zvěstovat, mé zmrtvýchvstání a nanebevstoupení vyznávat, dokud znovu nepřijdu.“


Řecká liturgie římská

Přesný popis římské liturgie z doby jejího vzniku není znám, lze ovšem s jistotou tvrdit, že ji vytvořili sv. Petr a sv. Pavel. Jako všechny liturgie, jichž původci jsou apoštolové, byla římská liturgie nejprve velmi jednoduchá a ostatním velmi podobná. Původně byla sloužena v řečtině, teprve ke konci III. století se stala její úřední řečí latina. Prvním písemným dokladem o ní je Hippolytova řecky psaná Apoštolská tradice z počátku III. století, dochovaná v koptském, arabském, etiopském a částečně latinském překladu. Popis proměňování se nalézá ve 4. kapitole:

Vzdáváme ti díky, Bože, skrze tvého milovaného Syna Ježíše Krista, kterého jsi poslal, když se naplnil čas, [jako] Spasitele a Vykupitele, posla tvé vůle. On je tvé Slovo [od tebe] neoddělitelné, skrze něj jsi všechno stvořil. A jak se ti zalíbilo, poslal jsi ho z nebe v lůno Panny. Byl počat, vtělil se a zjevil se jako tvůj Syn, narodil se z Ducha a Panny. Naplnil tvou vůli a získal ti svatý lid, ve svém utrpení rozepjal ruce, aby od utrpení osvobodil ty, kteří v tebe uvěřili.

Když se dobrovolně vydával utrpení, aby zrušil smrt, rozlomil ďáblova pouta a pošlapal peklo, aby osvítil spravedlivé, stanovil hranice a zjevil vzkříšení, vzal chléb, vzdal ti díky a řekl: „Vezměte a jezte, toto je mé tělo, které se za vás láme.“

Podobně [vzal] i kalich a řekl: „Toto je má krev, která se za vás vylévá. Když toto činíte, čiňte to na mou památku.“


Porovnání liturgií

Ze srovnání liturgií je patrné, že všechny východní liturgie před konsekrací kalicha dodávají, že Kristus smísil víno s vodou, a dále praví – stejně jako dnešní latinská liturgie –, že Kristus před konsekrací chleba pozdvihl oči k nebi k Otci svému všemohoucímu, o čemž se žádný ze synoptiků nezmiňuje. Podle liturgie sv. Jakuba a sv. Marka učinil Spasitel totéž i před konsekrací kalicha.

Dále je vhodné si všimnout, jak mešní řády přejaly evangelijní výrazy „εὐχαριστήσας“ a „εὐλογήσας“. Zatímco synoptikové a sv. Pavel užívají jednoho z nich před vylíčením konsekrace chleba a druhého při zprávě o konsekraci vína, zmíněné liturgie (a podobně též liturgie sv. Basila a sv. Jana Zlatoústého) je spojují a kladou dohromady při konsekraci chleba i vína. Nadto je doplnily slovem „požehnal – ἁγιάσας“ a dvakrát ještě významným dodatkem: „naplnil Duchem svatým – πλήσας πνεύματος ἁγίου“.

V neposlední řadě podle liturgie sv. Marka, liturgie sv. Jakuba a dnešní latinské liturgie se Kristova krev vylévá „za vás a za mnohé“, podle liturgie Apoštolských konstitucí „za mnohé“ a podle Hippolitovy zprávy „za vás“, k čemuž Tridentský katechismus poznamenává (p. II, cap. IV, q. 24): Slova „za vás a za mnohé“ jsou vzata jedno ze sv. Lukáše, druhé ze sv. Matouše, ovšem Církev svatá, poučena Duchem Božím, je spojila v jedno; slouží totiž k naznačení ovoce a užitku utrpení Páně. Neboť bereme-li ohled na moc jeho utrpení, je třeba vyznat, že Spasitelova krev byla vylita pro spasení všech; uvažujeme-li však užitek, který z něho lidé berou, snadno poznáváme, že není k užitku všem, ale jen mnohým. Když tedy [Spasitel] pravil „za vás“, mínil tím buď ty, kteří byli přítomni, nebo vyvolené z židovského národa, jako byli učedníci mimo Jidáše, k nimž mluvil. Když pak přidal „za mnohé“, odkazoval na ostatní vyvolené ze Židů a z pohanů. Vhodně tedy nebylo řečeno „za všechny“, jelikož na tomto místě se mluví o užitku utrpení, které jen vyvoleným přineslo ovoce spasení.


Zdroje: Josef Bilczewski, Eucharistie, Praha 1911, s. 25–27, 55–59, 177–179, 197, jazykově upraveno; Marian Schaller, Liturgie, Praha 1933, s. 9–12; Modlitby prvních křesťanů, Praha 1947, přeložil Antonín Stříž, s. 51–52, 66–67, 80–81; Hippolyt Římský, Apoštolská tradice, Velehrad 2000, s. 20–21. Obraz: Freska z XI. století z katedrály v Ohridu zobrazující sv. Bazila Velikého při přípravné modlitbě před proměňováním darů, na svitku je nápis: „Kyrie O Theos imon, O Ktisas imas – Ó Pane, náš Bože, ty jsi nás stvořil“.

Meister_der_Sophien-Kathedrale_von_Ohrid

Similar articles