Pokora panenské Matky

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pokora panenské Matky 102

Poslán byl anděl Gabriel od Boha do galilejského města Nazareta, k panně, zasnoubené muži, jenž se jmenoval Josef, z domu Davidova, a jméno panny bylo Maria. (Luk 1,26–27)

Jaká je to panna, tak ctihodná, že ji pozdravuje anděl, tak pokorná, že je zasnoubena tesaři? Krásné spojení panenství a pokory! Bohu se velmi líbí duše, kde pokora zušlechťuje panenství a panenství dodává krásy pokoře. Jaké však cti je hodna ta duše, kde pokoru povyšuje plodnost a panenství posvěcuje porod?

Slyšíš o panenství, slyšíš o pokoře. Nemůžeš-li u pokorné Marie napodobit panenství, hleď alespoň napodobit u Panny pokoru! Panenství je chvályhodná ctnost, ale pokora je nutná! Panenství se radí, ale pokora nařizuje. K panenství jsi zván, k pokoře nucen. O panenství je v Písmě řečeno: „Kdo může chápati, chápej.“ (Mat 19,12) O pokoře: „Nebudete-li jako dítky, nevejdete do království nebeského.“ (Mat 18,3) Za panenství se slibuje zvláštní odměna, pokora je nařizována jako nutná. Věčné spásy můžeš dojít i bez panenství, nikoli však bez pokory. Může se líbit Bohu pokorný člověk, jenž oplakává ztracené panenství, bez pokory však – odvážím se to říci – by se Bohu nelíbila ani panenská Maria. Bůh praví v Písmě svatém: „Na kom spočine můj duch? Jen na pokorném a tichém.“ (Is 66,2) Řekl tedy Hospodin „na pokorném“, ne „na panenském“. Kdyby nebyla Maria pokorná, nespočinul by na ní Duch svatý, a kdyby na ní nespočinul Duch svatý, nestala by se matkou. Jak by počala Ježíše bez Ducha svatého? Je však zřejmo, že počala z Ducha svatého. To znamenají její slova: „Shlédl na poníženost své služebnice“ (Luk 1,48), spíše tedy shlédl na pokoru než na panenství. A i když se Bohu líbilo její panenství, přece to, že počala, způsobila pokora. Jinými slovy: pokora způsobila, že se líbilo i panenství.

Co na to říkáš ty, kdo zachováváš čistotu, a přece tě drží pýcha? Maria zapomíná na to, že je panna, a dochází slávy svou pokorou; ty však na pokoru nedbáš a chlubíš se panenskou čistotou. Maria jásá: „Shlédl na poníženost své služebnice!“ Kdo to praví? Panna svatá, Panna střízlivá, Panna zbožná. Myslíš, že jsi čistší než ona? Či snad zbožnější? A tvá cudnost snad je milejší než čistota Marie? Jak myslíš, že se můžeš líbit jen svým panenstvím, když přece samo ani panenství Panny Marie by na to nestačilo? Čím větší cti je hodný jedinečný dar čistoty, tím více si škodíš, že jeho krásu hyzdíš pýchou. Věru, pak by ti více prospělo raději vůbec nemíti panenskou čistotu než ji mít jako podklad pýchy. Panictví je výsada nemnohých duší, avšak oč ještě vzácnější jsou duše ozdobené i panenskou čistotou, i pokorou! Můžeš-li panenskou Marii už jen obdivovat, hleď ji napodobit v pokoře a dostačí ti to. Kdo však má i panenství i pokoru, je veliký, ať je to kdokoli!

Jest však u Marie ještě něco většího, čemu se musíš divit, totiž panenství spojené s plodností. Co svět světem stojí, nebylo slyšet, že by některá žena byla zároveň matka i panna. Uvážíš-li tu věc, a k tomu ještě, čí je Maria matka, k čemu tě přivádí tvůj podiv nad její vznešeností? Zda ne k tomu, že poznáváš, že se ani nemůžeš dost divit? Zda nemyslíš, a je to skutečně pravda, že je vyvýšena nad všechny andělské kůry, protože Bůh je její syn? Což ona nenazývá odvážně Pána a Boha andělů svým synem, když praví: „Synu, proč jsi nám tak učinil?“ (Luk 2,48) Odvážil by se tak mluvit anděl? Jim dostačí – a pokládají to za něco velikého –, že jsou přirozeností duchové a z milosti jsou nazváni a jsou andělé, to jest poslové, jak to dosvědčuje David: „Svými posly činíš duchy.“ (Žl 103,4) Maria však věděla, že je jeho matka, a proto důvěrně zve svým synem Velebnost, které andělé uctivě slouží. Bůh ten název také nezamítá, protože vyjadřuje to, čím se on ráčil státi. Vždyť evangelista o něm píše: „Byl jim poddán.“ (Luk 2,51) – Kdo byl poddán, a komu? Bůh lidem! Bůh, jemuž jsou poddáni andělé, jehož poslouchají knížata a mocnosti, poddán byl Marii! A nejen Marii, nýbrž i Josefovi pro Marii! Obojí je nanejvýš podivuhodné; vyber si, co je více hodno podivu: to, že Bůh je poslušen ženy, to je nesmírná pokora, nebo to, že žena má moc nad Bohem, to znamená nevyrovnatelnou její vznešenost. V chválách panen se zpívá, že jdou za Beránkem, kamkoli jde (srov. Zj 14,4); jaké chvály je teprve hodna ta, jež jde i před Beránkem! (…)

Šťastná Maria, protože jí nechyběla ani pokora, ani panenství. Panenství jedinečné, jež neporušil plod, nýbrž ještě povýšil. Pokora rovněž jedinečná, protože ji nezničilo, nýbrž ještě rozhojnilo plodné panenství. U Marie spatřujeme i nesrovnatelnou plodnost, protože ji doprovází panenství i pokora. Co z těch věcí není podivuhodné? Lze to k něčemu přirovnat? Není to jedinečné? Divil bych se, kdybys neuvažoval, co je závažnější a podivnější, zda plodnost u panny, či neporušenost u matky; vznešenost, zářící na Marii z jejího dítěte, či pokora, jež jí zůstala i v postavení tak vysokém; o mnoho lepší a šťastnější způsob je však hleděti na všechny vlastnosti pohromadě než uvažovat, která ctnost je v Marii vyšší. Proč bychom se divili, že Bůh je tak podivuhodný ve své matce, když přece o něm čteme, že je „podivuhodný ve svých svatých“ (srov. Žl 67,36).

Mějte tedy v úctě panenskou neporušenost vy, kdo žijete jako manželé v porušitelném těle; obdivujte se, svaté panny, panenské plodnosti; všichni napodobujte pokoru Matky Boží!

Zdroj: Svatý Bernard, Chvály panenské Matky, Olomouc 1938, s. 22–27.

Fra_Angelico_-_Annunciation_(Cell_3)

Similar articles