Poučení sv. Antonína o démonech II/II

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Poučení sv. Antonína o démonech II/II 349

true-life-of-a-monk2Když k nám démoni přicházejí v noci a chtějí věštit budoucnost nebo říkají: „My jsme andělé,“ nenaslouchejte jim, protože lžou. Budou-li chválit vaši askezi a blahoslavit vás, nesbližujte se s nimi. Je lepší zapečetit sebe a svůj dům křížem a pomodlit se. Tehdy uvidíte, že oni zmizí, protože jsou bázliví a zvláště se bojí znamení Pánova kříže. Neboť křížem jim Spasitel odňal sílu, když je zesměšnil. Jestliže ale budou tvrdošíjně stát na svém, vysmívat se a brát na sebe různé podoby, nebojte se, neděste se a nevšímejte si jich, jako kdyby to byli dobří duchové. Protože s Boží pomocí je možné – a není to těžké – rozpoznat, zda jsou přítomni andělé dobří, nebo zlí. Vidění svatých bývá klidné. Oni se nepřou ani nekřičí a hlas nepozvedají. Zjevují se mírně a mlčenlivě. Tehdy se v duši okamžitě rodí radost, veselí a odvaha, poněvadž je mezi svatými Pán, který je naše radost a síla. Upřímné myšlenky jsou klidné a netěkají a duše, ozařovaná viděním, nazírá na to, co se zjevilo. Vzniká v ní touha po božských, budoucích rozkoších a zajisté si přeje, aby s nimi byla sjednocena a odešla s nimi. Pokud se však někteří lidé strachují, když se jim zjeví dobří andělé, ať odstraňují tento strach svou láskou tak, jak to učinil Gabriel se Zachariášem a anděl, který se ukázal ženám v Pánově hrobě, a ještě ten (anděl), který řekl v evangeliu pastýřům: Nebojte se! Strach se totiž u nich dostavil ne z toho, že by byli zbabělí, ale proto, že si uvědomili přítomnost vyšších sil. Takové to bývá, když se zjeví svatí.

Avšak vpád a vize zlých duchů bývají neklidné a hlučné s výkřiky, které jsou podobné bujarým pohybům špatně vychovaných mladíků nebo lupičů. Odtud v nitru ihned vzchází zbabělost, rozpaky, roztržitost, žal, nenávist k asketům, sklíčenost, bolest, vzpomínky na příbuzné, strach ze smrti a nakonec – zlá žádostivost, nedbalost v získávání ctnosti a mravní rozvrat. Když se vám totiž někdo zjeví, ovládne vás hrůza. Ale vaše bázeň bude hned zahnána a místo ní se ve vás zrodí nevýslovná radost, dobromyslnost, odvaha, zanícení, zápal, klid myšlenek a vše ostatní, co bylo řečeno výše; statečnost a láska k Bohu. Neztrácejte naději a modlete se. Vždyť radost a duševní pohoda ukazují svatost toho, kdo se ukázal. Tak se Abraham zaradoval, když spatřil Pána; a Jan Křtitel z hlasu Bohorodičky Marie radostí poskočil. A je-li nějaké zjevení doprovázeno chaosem, vnějším hlukem, pozemskou nádherou, hrozbou smrti a vším, co bylo řečeno výše, víte, že je to vpád zlých andělů.

Ano, jako znamení vám může posloužit, když duše neustále pociťuje strach z toho, kdo se zjevil, je přítomen nepřítel. Protože démoni nezbavují člověka, obavy, jako to učinil veliký archanděl Gabriel u Marie a Zachariáše a ten anděl, který se ukázal ženám v hrobě. Démoni naopak, vidí-li, že se lidé bojí, tím více rozmnožují klamné přeludy, aby je pořádně vyděsili. Potom přistoupí, vysmívají se a říkají: Padněte, pokloňte se nám. Takto svedli pohany a ti je lživě vyznávali jako bohy. Ale u nás Pán nedovolil, abychom byli ďáblem svedeni, když mu zakázal, aby prováděl takovéto vidiny, a pravil: Odejdi, satane! Neboť je psáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit. Proto námi ten zákeřník stále více opovrhuje. Vždyť co mu Pán řekl, pověděl kvůli nám, aby se ďáblové, pokud i od nás uslyší něco podobného, dali na útěk kvůli Pánu, který jim to zakázal.

Ale nikdo se nesmí chlubit, že svojí silou běsy zahnal, a vynášet se, že má dar uzdravování; ani se nesmí obdivovat jenom tomu, kdo vyhnal ďábly, a ponižovat toho, kdo je nevyháněl. Nechť se každý poučuje z asketismu toho druhého. Ať ho buď napodobuje a horlivě s ním závodí, anebo se jej snaží polepšit. Konat zázraky totiž nezávisí na nás, ale je to Spasitelovo dílo. On řekl učedníkům: Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. To, že jsou jména v nebesích zapsána, svědčí o našem ctnostném životě. Leč vymítat ďábly je milost, kterou dává Spasitel. Někteří se chlubili znameními, ale ne ctností, a říkali: Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? (…) A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů? A Pán odpověděl: Amen, pravím vám: Neznám vás. Neboť Pán nezná cestu bezbožných. Přesto všechno, jak jsem řekl výše, je nutno se modlit za to, abychom přijali charisma rozlišováni duchů, a jak je napsáno, nevěřte každému duchu.

Chtěl jsem o sobě mlčet a nic neříci. Jsem však spokojen s tím, co bylo řečeno. Nechci však, abyste se domnívali, že si něco vymýšlím, ale naopak uvěřili, že tyto věci vyprávím ze zkušenosti a mluvím čistou pravdu. I kdybych kvůli tomu vypadal jako blázen, Pán, který tomu naslouchá, zná čistotu mého svědomí a ví, že to nedělám pro sebe, ale pro vaši lásku a váš prospěch. Ještě řeknu, co jsem se dozvěděl o démonských celoživotních snahách. Mnohokrát mě démoni prohlašovali za blahoslaveného, ale já jsem je zaříkával Pánovým jménem. Mnohokrát mi předpovídali povodeň, avšak já jsem se jich ptal: „Co je vám po tom?“ Jindy přišli, vyhrožovali a obklíčili mě jako ozbrojení vojáci. V jinou dobu naplnili dům koňmi, zvířaty a plazy, ale já jsem zpíval: Jedni se honosí vozy, jiní koňmi, ale my připomínáme jméno Hospodina, svého Boha. A když jsem se pomodlil, Pán je obrátil na útěk. Jindy přišli potmě a vypadali jako světelný přízrak a říkali: „Přišli jsme tě ozářit, Antoníne.“ Jenže já jsem zavřel oči a modlil jsem se. A vidina bezbožníků ihned pohasla. Po několika měsících přišli a jako by prozpěvovali žalmy a recitovali místa z Písma svatého. Já však neslyším, jsem jako hluchý. Někdy otřásali celým klášterem, ale já jsem se pomodlil a setrval nehybný v mysli. Potom opět došli a začali tleskat, hvízdat, skákat. Zase jsem se modlil a vleže jsem ve svém nitru zpíval žalmy. Brzy počali plakat a vzlykat, jako by byli vyčerpáni. Já jsem však oslavoval Pána, který zničil a potupil jejich drzost a šílenství.

Jednou se objevil démon v lesku a nádheře, byl neobvykle vysoké postavy a odvážil se říci: „Já jsem Boží síla. Já jsem Prozřetelnost. Co chceš, všechno ti daruji.“ Tehdy jsem na něho dýchl, pronesl jsem Kristovo jméno a zvedl ruku, abych ho udeřil. A zdálo se mi, že jsem ho uhodil účinně. Při Kristově jménu tento velikán okamžitě zmizel i se všemi svými démony. Jednou, když jsem se postil, přišel tento záludník v podobě mnicha. Měl u sebe přízrak chleba a takto mně radil: „Jez a odpočiň si po mnohých námahách. I ty jsi člověk a můžeš se rozstonat.“ Ovšem pochopil jsem jeho taktiku a povstal jsem, abych se modlil. Ďábel to nestrpěl a skryl se. Vyšel ze dveří jako dým a ztratil se. Častokrát mi v poušti nepřítel ukazoval přelud zlata, abych se ho pouze zlehka dotkl a pohlédl na něj. Jenže já jsem odrazil nepřítele zpěvem žalmů a on se vytratil. Nejednou mě démoni zbili, ale říkal jsem: Nikdo mne neodloučí od lásky Kristovy. A potom se začali navzájem silněji bít. Ostatně nezadržoval jsem je a nezbavoval sil. Udělal to Pán, který řekl: Viděl jsem padat satana z nebe jako blesk. Avšak já, synáčkové, pamětliv výroku apoštola Pavla, vztáhl jsem to na sebe, abyste se na nás naučili a neklesali na mysli v askezi a nebáli se přízraků ďábla a jeho démonů.

Natolik jsem se stal nerozumným, že o tomto hovořím. To kvůli vaší vlastní jistotě a kvůli tomu, abyste se nestrachovali. A věřte mi, protože nelžu. Jednou mi někdo v poustevně zaklepal na dveře. Vyšel jsem a uviděl kohosi, kdo byl velmi veliký. Když jsem se otázal: „Kdo jsi?“ řekl: „Já jsem satan.“ Potom na moji otázku: „Proč jsi zde?“ odpověděl: „Proč mne mniši a ostatní křesťané zbytečně odsuzují? Proč mne v každou dobu proklínají?“ A na moje slova: „Ale proč ty je pokoušíš?“ odpověděl: „Já je nepokouším. Oni se sami podněcují, ale já jsem slabý. Copak nečetli: Po nepříteli zůstaly provždy jen trosky. Vyvrátil jsi jejich města… Nemám již ani místo, nevlastním ani šípy, ani město. Všude jsou křesťané. A nakonec i poušť se naplnila mnichy. Ať si všímají sami sebe a zbytečně mne neproklínají.“ Tehdy jsem se podivil Pánově milosti a řekl jsem mu: „Ty vždycky lžeš a nikdy nemluvíš pravdu. Ale nyní jsi to i proti své vůli řekl správně. Neboť když Kristus přišel, zbavil tě síly. A když tě svrhl, zbavil tě všeho.“ Jakmile uslyšel Spasitelovo jméno – a toto pálení nesnesl – zmizel.

A tak jestliže si i sám ďábel uvědomuje svoji bezmocnost, potom ovšem jsme my nuceni opovrhovat jím i jeho démony. Nepřítel se svými psy je velice zchytralý, ale když poznáváme jejich nemohoucnost, můžeme jimi pohrdat. Tudíž proto nebudeme klesat na mysli a živit v duši strach. Ani si nezačneme sami pro sebe vymýšlet pohnutky, abychom se báli, a říkat: „Nepřišel by démon a neotřásl by mnou? Copak by mne neuchvátil a nesvrhl, nebo náhle nepřepadl a nepoděsil mne?“ Vůbec se ve svém nitru nebudeme zabývat takovými myšlenkami. Ani nebudeme smutní, jako bychom umírali. Ale budeme plni odvahy a budeme se vždy radovat jako spasení. A budeme uvažovat v duši, že s námi je Pán, který je svrhl a uvedl je do záhuby. Budeme rozjímat a přemýšlet o tom, že pokud je s námi Pán, nepřátelé nám nic neudělají. Oni sami se k nám chovají tak, jaké nás vidí, když k nám přijdou. A jaké myšlenky v nás nacházejí, takové přízraky nám představují. Protože jestliže zjistí, že se bojíme a jsme zarmouceni, ihned nás napadají jako lupiči, kteří našli nechráněné místo. A o čem sami u sebe přemýšlíme, to nám předvedou ve velkém světle. Pokud vidí, že jsme vyděšeni a máme strach; tím více jej upevňují přeludy a vidinami a nakonec se tím ubohé duše souží. Pakliže uzří, jak se radujeme v Pánu a uvažujeme o budoucích dobrech, myslíme na Pána, co vše udělal, a jsme přesvědčeni, že vše je v Pánově ruce a že není v silách démona, aby přemohl křesťana, tak také vůbec nad nikým nemá vládu. Když vidí, že se duše takovými myšlenkami posiluje, s hanbou se obracejí nazpátek. Tak se tedy nepřítel, když spatřil Joba, jak se chrání, od něho vzdálil. Ale zajal Jidáše, když zjistil, že je neozbrojen. Proto chceme-li nepřítelem pohrdat, tedy přemýšlejme vždy o Pánových činech a duše ať se ustavičně raduje v naději. A uvidíme, že démonské hrátky jsou totéž jako dým, že ďáblové raději sami utečou, nežli by nás pronásledovali. Jelikož oni, jak bylo řečeno dříve, jsou krajně bojácní a očekávají oheň, který je pro ně připraven.

Abyste se démonů nebáli, vykonejte následnou zkoušku: když se dostaví nějaké vidění, nepropadejte předem zbabělosti, ale prvně se odvážně zeptejte: „Kdo jsi a odkud?“ A pokud by to bylo zjevení svatých, oni vás přesvědčí a váš strach změní v radost. Ale je-li to nějaká ďábelská vidina, ztratí tak rychle sílu, jak moc je vaše myšlenka rozhodná. Neboť abychom poznali, že duch je klidný, je nejlépe se zeptat: „Kdo jsi a odkud?“ Takto se otázal Jozue, syn Nunův, a poznal, kdo byl ten, kdo se zjevil. Pak se ani nepřítel neskryl před Danielem, když se jej tázal.

Zdroj: Sv. Atanáš, Život sv. Antonína Poustevníka, Olomouc 2010, str. 50–57.

Similar articles