Týdenní rozjímání: Neděle 1. adventní
Úvod k rozjímání >
NEDĚLE PRVNÍ ADVENTNÍ.
Luk. XXI, 25-33.
„…A budou znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách.“ (v. 25.)
Učme se čísti ve veliké knize hmotného světa, v níž k nám stále promlouvá Bůh.
Ten vzorný pořádek v přírodě hlásá nám moudrost, dobrotu i moc Tvůrce a poučuje nás, jak i my ve svém životě máme zachovávati pořádek.
Ale i ty rozličné a zdánlivé nepořádky v přírodě, na př. zemětřesení, záplavy, hlad, nakažlivé nemoci a pod., i ony jsou voláním Božím k nám: jsou to projevy hněvu Boha mstitele, jsou důtklivým upozorněním na Boží spravedlnost.
Dbáme vždy těchto výstrah Božích?
Předsevzetí: Pamětliv Boží všudypřítomnosti budu velebiti Jeho velikost, dobrořečiti Jeho milosrdenství a obávati se Jeho spravedlnosti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych chápal ty projevy Tvé svaté vůle a abych hleděl upřímným pokáním odzbrojovati Tvůj spravedlivý hněv.
PONDĚLÍ.
„Lidé budou trnouti od strachu a očekávání těch věcí, které přijdou…“ (v. 26.)
Bůh nás někdy děsí, aby nás zachránil. Ty hrůzné převraty v přírodě hlásají zvláštní zásah ruky Páně.
Ty různé bědy jsou posledním zákrokem Božího milosrdenství, které chce usvědčiti nevěrce, obrátiti hříšné a předejíti přísné spravedlnosti.
A na konci světa budou ty předpověděné živelní pohromy posledním zasáhnutím Ježíše Krista jako Spasitele, než se objeví jako Soudce.
Předsevzetí: Budu hleděti využíti těch různých pohrom v životě k tomu, abych se odpoutával od pozemských statků, tak klamných a šálivých.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši můj, když kolem mne bouříš a převracíš, to vše jen proto, abys mne odpoutal od věcí pozemských a povznesl k tomu, co se nemění a nepomíjí, k věčnému – abys mne připoutal k Sobě. Dopřej mi té milosti, abych Ti rozuměl!
ÚTERÝ.
„Moci nebeské budou se pohybovati.“ (v. 26.)
Ve světě hmotném bude zastavena a jakoby zničena činnost různých sil fysických, kterým říkáme přitažlivost, přilnavost, odpudivost a podobně – a hned živly, těmito silami udržované v rovnováze a v souladu, se smísí a zmatou, a hvězdy, jež vlivem těch sil zachovávaly pravidelný chod, se srazí a roztříští a rozplynou v nesmírném žáru…
Ve světě pak mravním i duchové nejpevnější budou kolísati ve svých zásadách i ve své víře a jejich důvěra bude chabnouti…
Předsevzetí: Nebudu spoléhati na nic a na nikoho zde na zemi: pouze Pánu Ježíši chci důvěřovati a Jeho svatému učení.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši: buď mým světlem a silou v dnešních mravních i sociálních zmatcích, které jako by již byly předehrou těch předpovídaných převratů na konci světa.
STŘEDA.
„A tehdy uvidí Syna člověka, an přichází v oblace s mocí mnohou a velebností.“ (v. 27.)
Bylo by příliš pozdě, kdybychom se na Syna člověka počali dívati teprve tehdy, až bude přicházeti. Musíme již od nynějška na Něho hleděti, a pak – až bude přicházeti – budeme moci beze strachu a s radostí vzhlížeti Mu vstříc.
Ano, již nyní k Němu vzhlížejme: vždyť je nejen na nebi na pravici Boha Otce, ale i zde na zemi na oltářích ve svatostánku skutečně a pravdivě přítomen. A třeba je tu našim tělesným zrakům skryt ve sv. hostii, přec zrakem víry jako bychom Jej viděli, jak tu mezi námi dlí co náš Pán a Král, jako náš Spasitel i Soudce, který nás vidí a na nás patří. A Jemu musíme jednou skládati účty ze všech skutků i řečí ba i myšlenek svých.
Předsevzetí: Chci stále na to pamatovati, že Pán Ježíš je u mne a že stále sleduje každý můj krok a čin, který buď schvaluje nebo odsuzuje.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši Kriste, ode dneška chci ustavičně kráčeti v Tvé přítomnosti. Uděl mi, prosím pokorně, té milosti, abych stále jen na to myslel, po tom toužil a to konal, co vede k Tvé slávě a ke spáse mé duše.
ČTVRTEK.
„Pohleďte vzhůru a pozdvihněte hlav svých, neboť se přibližuje spasení vaše.“ (v. 28.)
Spravedliví, pozdvihněte hlav svých! Ty bědy předcházející poslední soud mají děsiti jen bezbožníky.
Pro vás, spravedliví, udeří hodina osvobození a vykoupení, a se vztyčenou hlavou budete mocí říci ke svým pronásledovatelům: „Teď dojde na vás.“
Ať si nyní jásají všichni ti, kdož pohrdají pravdou a spravedlností: však ona přijde hodina spravedlivé odvety.
Předsevzetí: Nebudu dbáti pošetilého vyhrožování bezbožníků.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši Kriste, zůstaň stále se mnou, a pak hrozby nepřátel vyloudí mi jen úsměv na tváří. Ať si mne utiskují, ať si mne žalářují, ať mne ubíjejí: na konec přec jen zvítězíš Ty a my s Tebou.
PÁTEK.
„…nepomine pokolení toto, až se všecko stane.“ (v. 32.)
Vše pozemské a časné směřuje k poslednímu soudu a připravuje úplnou porážku satana s jeho nohsledy a slavné vítězství Ježíše Krista a Jeho věrných.
Ty občasné soudy Boží, na př. potopa světa, zničení Sodomy, kvas Baltasarův, zkáza Jerusalema a pod., jsou strašlivými předchůdci soudu posledního a obecného. Zvláště pak ty různé sociální revoluce a náhlé převraty, které kácí trůny a ničí celé národy: to vše jsou předobrazy toho, co spatří poslední den…
Předsevzetí: Ó, Pane Ježíši Kriste, nauč mne chápati ty různé pokyny Tvé spravedlnosti a Tvého milosrdenství, a dej, abych se jimi řídil, dokud je ještě čas.
SOBOTA.
„Nebe a země pominou, ale slova má nepominou.“ (v. 33.)
Proč se tedy upoutávati k tomu, co pomíjí?
Země, která mne nese, točí se okolo své osy a okolo slunce; slunce a všechny jeho oběžnice otáčejí se kolem svého střediska…
A uprostřed tohoto ustavičného víru jen jeden bod je pevný: Ježíš Kristus a Jeho slova.
Vše pomíjí a prchá, nic netrvá, nic se nevrací: čas, bohatství, důstojnosti, slova, touhy, myšlenky – ba i člověk sám.
Jen jedno zůstává: to, co jsme mysleli, chtěli, mluvili a vykonali k oslavě a k službě Toho, jehož slova nepominou.
Předsevzetí: Chci mysliti, mluviti, jednati i žíti jen pro Ježíše.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, zůstaň vždy jediným předmětem, jediným střediskem a cílem všech mých tužeb i všeho mého konání.
P. Marin de Boylesve S. J.
