Týdenní rozjímání: Neděle devátá po Sv. Duchu

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE DEVÁTÁ PO SV. DUCHU.

Luk. XIX, 41–47.

„Kdybys bylo poznalo i ty, co jest tobě ku pokoji.“ (v. 42.)

Pán Ježíš nás chce učiniti šťastnými. Proč tedy odpíráme té Jeho snaze?

Jen Ho nechme zříditi si království v našem srdci. Vždyť v něm chce vládnouti jen proto, aby tam zavedl pořádek a aby nám tam zajistil vládu nad vášněmi a tím i pokoj a štěstí.

Předsevzetí: Dám se rád ovládati Pánem Ježíšem.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vejdi jen do mého srdce a vládni tam a zařiď vše, jak se Ti líbí: vždyť to vše bude jen k mému blahu.

PONDĚLÍ.

„Ale nyní jest to skryto před očima tvýma.“ (v. 42.)

Často nechápeme, poněvadž nechceme chápati.

Tak i Jerusalem nepoznává svého Spasitele ani dle nauky Jeho ani dle zázraků, poněvadž zavírá oči před světlem.

Ukáže-li nám Bůh ve své prozřetelnosti své plány s námi, pak uznejme Jeho vůli a naplňme ji.

Zkušenost nás poučí, že cesty Boží jsou cesty milosrdenství a spásy.

Předsevzetí: Plnou důvěru v Pána Ježíše.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych si navykl všechny své záležitosti svěřovat Tvé moudrosti a Tvé dobrotě.

ÚTERÝ.

„Nepřátelé tvoji obklíčí tě náspem.“ (v. 43.)

Nepřátelé duše jsou: tělo, svět a ďábel.

Tělo obkličuje duši smyslností.

Svět ji svírá ohledy lidskými.

Ďábel dokončuje dílo obou předchozích hříchem.

Jsouc otrokyní smyslů duše již nedostává pomoci milosti.

Jsouc otrokyní lidských ohledů, duše se již ani neodvažuje jíti za hlasem rozumu.

Jsouc otrokyní ďábla, ztrácí všecko, ztrácejíc svého Boha.

Předsevzetí: Nechci-li sloužiti světu a peklu, musím sloužiti Pánu Ježíši.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych se příkladem Jerusalema dal poučiti, že kdo odmítá Tvou vládu, stává se otrokem a kořistí svých nepřátel.

STŘEDA.

„Nenechají v tobě kamene na kameni.“ (v. 44.)

Vejde-li démon hříchem do duše, nenechá tam kamene na kameni.

Zničí v ní milost, pomate rozum, zotročí vůli, rozdráždí smysly. Potom odstraní ponenáhlu všechny ctnosti: nejprve lásku, pak naději a na konec i víru.

I všechny mravní ctnosti pod jeho zhoubným vlivem pozvolna zmizejí: opatrnost, spravedlnost, statečnost a zdrženlivost.

V duši zpustošené hříchem nelze spatřiti než jen zkázu trosek a zmatku.

Předsevzetí: Budu bdělý a nevpustím do srdce svého hřích.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, budiž Ty vládcem v mé duši, aby neupadla v otroctví vášně a ďábla.

ČTVRTEK.

„A vešed do chrámu počal vyháněti prodavače.“ (v. 45.)

Pán Ježíš nestrpí v chrámě ty, kteří prodávají zvířata určená k obětem. Jak by tedy strpěl ve své Církvi ty, kteří přednášejí nauky odporující Jeho evangeliu a odsouzené Jeho náměstkem?

Jak by tam strpěl duše, které se zaprodávají za zájmy pozemské a za rozkoše smyslné?

Předsevzetí: Nebudu se stýkati s těmi, kdo znesvěcují svatost Církve svými naukami nebo svým chováním.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vypuď z mého srdce chytráckou vypočítavost, která kupčí i s věcmi svatými, aby došla hodností, bohatství a blahobytu.

PÁTEK.

„Dům můj je dům modlitby.“ (v. 46.)

Naše duše má býti také domem modlitby.

Všechny naše myšlenky, všechny naše touhy a všechny naše skutky mají se odnášeti k službě Boží a k Jeho slávě.

Směřujeme-li však svým jednáním ke všemu jinému spíš než k Bohu, pak mu ukrádáme to, co Mu patří, a duše naše se stává také „peleší lotrovskou“.

Předsevzetí: Chci často své skutky obětovati Pánu Bohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, Tobě zasvěcuji vše, co jsem, vše, co mám, vše, co dovedu i vše, co konám.

SOBOTA.

„I učil každého dne v chrámě.“ (v. 47.)

Pán Ježíš učí, ale bez výsledku: Jeho slovo se potkává s odporem.

Ono jen dráždí ještě více zuřivost Jeho nepřátel a utvrzuje je v rozhodnutí zahubiti Jej.

A přec Pán Ježíš neustává učiti každého dne…

Také my neumdlévejme v opakování pravdy a v potírání bludu, i kdybychom neobrátili nikoho, i kdybychom tím jen dráždili nevoli svých protivníků.

Snad podlehneme, jako Pán Ježíš, ale padneme jako mučedníci pravdy a pravda na konec zvítězí.

Předsevzetí: Začnu vždy zas znova sloužiti Pánu Bohu, i když jsem se snad někdy zpronevěřil.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pokorně prosím, vnukni mi takovou vytrvalost, která se nedá zmásti ani zdánlivou bezvýsledností ani zjevným odporem.