Týdenní rozjímání: Neděle druhá po devítníku

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle druhá po devítníku 141

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE DRUHÁ PO DEVÍTNÍKU.080

Luk. XVIII, 31-43.

„Aj, vstupujeme do Jerusalema, a dokoná se tam všecko, co psáno jest skrze proroky o synu člověka.“ (v. 31.)

Pán Ježíš ví dobře, co ho čeká v Jerusalemě, a přec tam vstupuje.

Nevyhýbejme se kříži. Třebaže může přijíti, následujme jen vnuknutí Božího, kráčejme za hlasem poslušnosti, plňme své povinnosti.

Neboť jak chceme oslaviti Boha a jak si chceme získati zásluh, jsme-li věrní a vytrvalí pouze ve věcech snadných?

Předsevzetí: Budu konati svou povinnost, děj se co děj.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, naplň mne odvahou, kterou by nic nemohlo zdržeti, jedná-li se o to, poslechnouti Tvého vyzvání.

PONDĚLÍ.

„…zabijí ho; ale třetího dne vstane z mrtvých.“ (v. 33.)

P. Ježíš ohlašuje svou smrt, ale také své vzkříšení. Netěšme se, že unikneme kříži. Svět jej ukládá stejně jako náboženství.

A čím je pokořování a utrpení křesťana u porovnání s tím, které otrokům ctižádosti a rozkoší ukládá svět? Čím je u porovnání s hanbou a mukou zavržených?

Kříži vloženému nám světem i tělem přísluší peklo a věčná smrt, kdežto kříži nabízenému nám náboženstvím, dostane se nebe a věčného života.

Předsevzetí: Budu si zvykati každodenně kříži věrným plněním povinností svého stavu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi sílu, abych mohl Tě následovati až na Kalvarii a nésti s Tebou kříž a dáti se ukřižovati s Tebou, abych mohl pak říci s apoštolem: „Svět je ukřižován mně, a já jsem ukřižován světu.“

 

ÚTERÝ.

„Apoštolově však nesrozuměli z toho ničemu.“ (v. 34.)

Mluva kříže se těžko chápe, neboť tato dvě slova: pokoření a utrpení se naší přirozenosti příčí.

Duše odmítá pokoření a tělo se bojí utrpení. Nechceme chápati, že potupa může zploditi slávu, a že bolest může zroditi radost.

Také je nutno, abychom dovedli býti lhostejnými k vážnosti nebo pohrdání davu.

Neboť ten nevykoná nic velikého, kdo se obává úsudků lidských.

A nikdy bychom nedošli věčné blaženosti, kdybychom neměli dosti síly snésti všechna zla spíše než ztratiti dobro nejvyšší, kterým je Bůh.

Předsevzetí: Při každém potupení a utrpení budu pohlížeti na Kristův kříž.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne Svým příkladem pohrdati úsudky světa a snášeti tělesné bolesti trpělivě.

 

STŘEDA.

„Ale (slepý) mnohem více křičel.“ (v. 39.)

Pán Ježíš jda cestou, blíží se k slepci. Ten uslyšev, že to P. Ježíš přichází, prosí s velikým křikem o uzdravení, a když mu domlouvali, aby mlčel, křičel ještě víc.

Také my máme býti vytrvalými v modlitbě: prositi, dokud jsme neobdrželi.

Odporují-li lidé naší touze, jen prosme dál a ještě vroucněji.

Ale ty prosby naše se musejí obraceti k Pánu Ježíši a ne k lidem. S těmi nepočítejme.

Předsevzetí: Budu prositi, dokud nebudu vyslyšen.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, jako slepec sedím v temnotách, nevida, jak Ti sloužiti. Osviť mne milostivě, abych mohl povstati, jíti za Tebou a Tobě sloužiti.

 

ČTVRTEK.

„I zastavil se Ježíš a kázal, aby ho k němu přivedli.“ (v. 40.)

Ó, modlitbo, jak jsi mocná! Jediným slovem Josue zastavil slunce; modlitbou svou ubohý slepec zastavuje Pána slunce.

Jsme-li neschopni jíti k Ježíšovi, pak prosme, hodně vytrvale, a Pán Ježíš se zastaví, aby nás vyslechl, a pošle nám vůdce, který by nás přivedl až k němu.

Předsevzetí: S důvěrou a vytrvalostí dojdu k cíli.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, zavolej mne k sobě. Lidé mne zapuzují, nuž aspoň Ty mne přijmi.

 

PÁTEK.

„Pane, ať vidím.“ (v. 41.)

Neměli bychom míti k získání zraku duchovního tolik horlivosti a vytrvalosti, jako ten slepec k získání zraku tělesného?

Vyslyší-li P. Ježíš tak snadno prosbu, jejíž předmět je čistě časný, jak by nevyslyšel modlitbu, jejíž předmět by byl řádu vyššího?

Než – bohužel – jedná-li se o záležitosti Boží a duchovní, tu často ani nepozorujeme, že jsme slepí.

Předsevzetí: Budu často prosili Pána Ježíše o světlo rozumu i víry.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, abych viděl, co mi schází a čeho je mi třeba, bych Ti mohl sloužiti a Tobě se líbiti.

 

SOBOTA.

„Prohlédni, víra tvá tě uzdravila.“ (v. 42.)

Náš rozum zaslepen vášní často stěží rozeznává dobro od zla.

Víra však činí užívání rozumu snadnější a svobodnější.

Víra totiž připojuje k světlu rozumu ještě světlo milosti, a současně nám vlévá důvěru, posiluje naši vůli a propůjčuje jí nepřemožitelnou vytrvalost.

A tak vírou vše se stává možným, neboť Bůh neodpírá ničeho těm, kdo věří v Jeho moc, kdo důvěřují v Jeho dobrotu a kdo vytrvale prosí.

Předsevzetí: Chci rád rozjímati ve sv. evangeliu, kde mi víra ukazuje P. Ježíše, abych Jej mohl následovati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi té milosti, abych Tě mohl následovati jako ten slepec, který uzdraven „šel za Tebou velebě Boha“.

Tagged with: ,

Similar articles