Týdenní rozjímání: Neděle dvanáctá po Sv. Duchu

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle dvanáctá po Sv. Duchu 162

NEDĚLE DVANÁCTÁ PO SV. DUCHU.

Luk. X, 23–37.033

„Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte.“ (v. 23.)

Blahoslavení ti, kdož vidí Ježíše, to jest vtěleného Boha, Boha, který se stal viditelný tím, že se vtělil. Než co bychom záviděli těm očím, které viděly Pána Ježíše za Jeho pozemského života?

Vždyť i my Jej vidíme a slyšíme přítomného, žijícího, působícího, učícího v Církvi, která je také Jeho tělem, která je také viditelným projevem Jeho moudrosti, Jeho dobroty a Jeho moci.

Předsevzetí: Budu spatřovati Krista Pána ve svých představených, ve svých druzích i ve svých poddaných.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych okem víry spatřoval Tě v papeži, v Tvém to náměstku, v kněžích, Tvých to služebnících, v Tvých věřících, kteří jsou Tvými údy.

 

PONDĚLÍ.

„Mistře, co musím učiniti, abych obdržel život věčný?“ (v. 25.)

Dle úmyslu tazatele byla tato otázka zkouškou: zákoník totiž chtěl zkoumati moudrost Pána Ježíše. Otázka byla položena obdivuhodně a zkouška byla rozhodující.

Každé učení, které záhadu věčného života neluští rozřešením přesným a praktickým, je nedokonalé. Každá nauka, která nesměřuje k tomuto cíli, postrádá moudrosti a věrohodnosti.

Vše, co se nevztahuje k životu věčnému, je věcí marnou a námahou ztracenou.

Předsevzetí: Chci míti stále na paměti život věčný.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který jediný máš slova života věčného, pověz, prosím pokorně, co třeba činiti k jeho dosažení, a dodej k tomu potřebné síly.

 

ÚTERÝ.

„Co jest psáno v zákoně?“ (v. 26.)

Často předstíráme nevědomost ne z pokory, nýbrž abychom se vyhnuli závazku.

Také ten zákoník, který se táže božského Spasitele na prostředek k dosažení života věčného, dobře zná tento prostředek.

Netáže se tedy pro poučení, nýbrž jen proto, aby v odpovědi Pána Ježíše hledal nějakou záminku k posuzování – „aby ho pokoušel“.

Ale Pán Ježíš přechází k útoku tím, že sám mu klade otázku, a odpovědi jeho pak používá k tomu, aby přivedl k zachovávání zákona zákoníka, který pravděpodobně dobře věděl, co třeba konati, ale nekonal to.

Předsevzetí: Nesmím předstíráním nevědomostí omlouvati své chování.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi, prosím pokorně, síly, abych vždy konal to, co jsem poznal jako Tvou vůli.

 

STŘEDA.

„Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své a ze vší síly své a ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.“ (v. 27.)

Budeš milovati: láskou svobodnou, ne slepou, ne láskou pouze citovou.

Z celého srdce svého: ani jediná náklonnost v něm nesmí zůstati, která by nebyla pro Boha; z celé duše své: ani vydechnutí, ani okamžik života, který by nebyl zasvěcen Bohu; ze vší síly své: aby všechny naše síly, všechna vlákna našeho těla, všechny směry naší duše byly řízeny jen k Bohu; ze vší mysli své: všechny myšlenky i všechny naše úmysly musí se odnášeti k Bohu. A bližního jako sebe samého. Neboť všechny důvody lásky, kterou mám míti k sobě, mluví i pro bližního.

V sobě mám milovati dílo Boží, obraz Boží, dítko Boží, bratra a úd Ježíše Krista: a tím vším je i můj bližní.

Předsevzetí: Musím svou lásku dokazovati skutky.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dovol mi spojiti mé úmysly s úmysly Tvého božského srdce, abych tak měl zajištěno, že plním svatý zákon Boží.

 

ČTVRTEK.

„To čiň a živ budeš.“ (v. 28.)

Nestačí jen znáti přikázání, nutno je také plniti. Ó, kdybychom činili vše, co známe a co můžeme!

Je však velmi nesnadné milovati Boha ze všech sil? Nikoliv. On sice od nás žádá všechny naše síly. Všechny, ale nic víc. Žádá tedy, jen co je v naší moci.

A s ohledem k bližnímu vyžaduje od nás pro něho jen to, co bychom učinili sobě samým.

Tedy ani zde není nic, co by převyšovalo míru naší možnosti.

Předsevzetí: Nebudu sníti o nemožném ideálu, nýbrž budu uskutečňovati, co je mi možné.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, osvěcuj mne a posiluj mne a dej mi, abych vždy také chtěl konati to, co znám a co mohu.

 

PÁTEK.

„A kdo je můj bližní?“ (v. 29.)

Zákoník to dobře ví. Proto mu také Pán Ježíš odpovídá podobenstvím, z něhož si bude museti sám vyvoditi důsledek.

Náš spolubratr trpí, a my – ač mu můžeme pomoci – jdeme okolo, aniž bychom naň pohlédli: pak ale neříkejme, že milujeme bližního.

Náš spolubratr klesl pod ranou démona, leží tu raněn k smrti těžkým hříchem. A my bychom ho mohli poučiti, povzbuditi, pozvednouti – ale my se o to ani nepokusíme, jdeme okolo bez citu nad ztrátou duše.

Důkaz to, že nemilujeme ani Boha ani bližního.

Předsevzetí: Budu konati skutky milosrdenství.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopouštěj, abych byl lhostejným k bědám tělesným a duchovními těch, za něž Tys obětoval svou krev a svůj život.

 

SOBOTA.

„Jdi, a čiň i ty podobně.“ (v. 37.)

Následujme Samaritána, který pečuje o ubožáka, jemuž ani kněz ani levita nevěnovali soucitného pohledu. Láska k bližnímu je výsledkem a známkou lásky k Bohu.

Nemilujete-li dítko Boží, které vidíte, neříkejte, že milujete Boha, jehož nevidíte.

Milujete-li však svého bližního a hledíte mu posloužiti, dojdete i k lásce Boha a k Jeho službě.

Láska k Bohu sestupuje k milování bližního, a láska k bližnímu povznáší k milování Boha.

Předsevzetí: Budu používati každé příležitosti, abych posloužil bližnímu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, Ty pravý Samaritáne, který jsi uzdravil mou duši z ran, jež jí zasadil démon, když mne oloupili o milost, dej, abych Tě následoval v horlivosti o spásu duší.

Tagged with: ,

Similar articles