Týdenní rozjímání: Neděle patnáctá po Sv. Duchu

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle patnáctá po Sv. Duchu 296

NEDĚLE PATNÁCTÁ PO SV. DUCHU.

Luk. VII. 11-16.028

P. Ježíš šel do města, které slove Naim, a šli s ním učedníci jeho a zástup veliký.“ (v. 11.)

Zástup veliký následuje Pána Ježíše, ačkoliv nikdy nehledá oblíbenosti u lidu.

Po třicet let žil v ústraní, a během svého veřejného života často se uchyluje do samoty.

Ve svých kázáních nikomu nelichotí, nešetří ani bludu ani vášně, nezamlčuje ani pravdy nejdrsnější, mluví jen o obětech, slibuje jen kříž.

Ne, Pán Ježíš nevyhledává popularity: a přec zástupy lidu jej provázejí, kamkoliv se ubírá.

Předsevzetí: Budu jednati správně a mluviti pravdu nestaraje se o přízeň lidu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který zapomínaje na slávu svou hledal jsi jen slávu Otce svého, uděl mi dobrotivě, abych i já zapomínaje na sebe hledal pouze slávu Tvou.

 

PONDĚLÍ.

„Vynášeli mrtvého, jediného to syna matky jeho, a ta byla vdova.“ (v. 12.)

Také Církev je matkou a v nepřítomnosti svého nebeského snoubence je jako vdova.

Hříšník je její syn. Ona ho oplakává, jako ta ubohá matka oplakávala svého jedináčka.

Vždyť její syn je „vynášen“ ke hrobu svými vášněmi, které jej strhují k skutkům podlým a nízkým.

Předsevzetí: V pokušení a záchvatu vášně použiji ještě toho zbytečku síly, která mi zůstala, k tomu, abych volal k Ježíši.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, když vidíš, jak mé smysly a vášně mne uchvacují a vlekou, přijdiž mi milostivě na pomoc.

 

ÚTERÝ.

„Spatřiv ji Pán, pohnul se milosrdenstvím nad ní a řekl jí: Neplač.“ (v. 13.)

Naše soužení je třeba jen časné, dotýká se láskyplného srdce Páně bolestně.

Proto utíkejme se k té jeho dobrotě ve zkouškách tělesných stejně jako v utrpení duševním.

Často není ani třeba prositi: stačí, abychom se mu představili se svým bolem; pouhý pohled na naše slzy bude prosbou.

Předsevzetí: Vše budu očekávati od soucitu Ježíšova.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych nepřestal doufati v Tvou dobrotu ani tehdy, kdybych byl těžkým hříchem duchovně usmrcen.

 

STŘEDA.

„A přistoupiv dotkl se mar.“ (v. 14.)

Mrtvý nemůže se přiblížiti k Pánu Ježíši, proto se Ježíš blíží k němu.

Kdyby se Bůh sám svou milostí nepřiblížil duši hříchem mrtvé, ona sama ve své ubohosti nikdy by se k němu nemohla přiblížiti.

Spasitel se tedy přiblížil k mrtvému a zastavuje nosiče mar: tak i zastavuje vášně, které vlekou duši k hrobu věčnému.

Předsevzetí: Nebudu nikdy odpírati působení milosti ve své duši.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dotkni se mar, dotkni se těch mrtvolných obvazů, jimiž mne svázal a spoutal hřích; dotkni se mého rozumu svým slovem a mé vůle svou milostí.

 

ČTVRTEK.

„Mládenče, tobě pravím, vstaň.“ (v. 14.)

Pánu Ježíši stačí jediné slovo, aby navrátil život mrtvým.

Jediné slovo mu také stačí, aby duši vrátil život milosti.

Je však třeba, aby ta duše odpovídala slovu Páně. „Vstaň.“ Dávám ti sílu k povstání, ale ty té síly musíš použíti a pokoušeti se o povstání.

A podobně: Dávám ti sílu, abys mohl hříchu litovati a polepšiti se. Nuže: lituj ho a polepši se.

Předsevzetí: Nebudu nikdy odpírati volání Božímu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, zavolej i ke mně slovo, jež by mme pozdvihlo a oživilo.

 

PÁTEK.

„A posadil se ten, jenž byl mrtvý, a počal mluviti.“ (v. 15.)

Čiňme aspoň to, co můžeme. Zdá-li se nám nemožným povstati, tak se aspoň dopola nadzvedněme…

Říkáme, že nemůžeme slézti s mar; nemůžeme, jak se nám zdá, zbaviti hříšného návyku.

Nuže tedy, aspoň se modleme: mluvme k Bohu, mluvme k Pánu Ježíši, mluvme k P. Marii, mluvme k svatým – jako ten mládenec „počal mluviti“.

Předsevzetí: Budu se aspoň modliti: to přec vždycky mohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať vždy hned k Tvému volání uposlechnu, abych se stal hodným zas další milosti nutné k vykonání dobrého skutku.

 

SOBOTA.

„Prorok veliký povstal mezi námi.“ (v. 16.)

Člověka poznáváme spíše podle jeho skutků než podle slov.

Ten, kdo dovede konat i skutky nadpřirozené, dovede mluviti také mluvou řádu nadpřirozeného, prorokovati budoucnost.

Proto také, když Pán Ježíš koná zázrak, lid z toho hned vyvozuje závěr, že je prorokem.

A nemýlí se, třebaže nevystihl plně skutečnosti.

Zda z našich slov a z našeho chování lze souditi, že jsme křesťané.

Předsevzetí: Budu vždy jednati i mluviti jako křesťan.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši; když jsem s Tebou spojen křtem a svatým přijímáním, dej prosím, abych Tě oslavoval svým životem Tebe hodným.

 

Tagged with: ,

Similar articles