Týdenní rozjímání: Neděle první po devítníku

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle první po devítníku 202

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE PRVNÍ PO DEVÍTNÍKU.038

Luk. VIII, 4-15.

„Když se scházel zástup četný a od měst brali se k němu, pravil podobenstvím.“ (v. 4.)

Jen se tísněme kolem Ježíše, On nás poučí.

Tísněme se kolem Jeho oltářů, kde sídlí, kolem kazatelny, kde nás učí ústy svých kněží a Jeho slovo osvítí naši duši.

A my sami také hleďme poučovati zas jiné a šířiti kolem sebe vznešenou nauku Ježíše Krista.

Při tom po příkladu božského Učitele jednejme prostě s prostými a při poučování jich vypůjčujme si případná přirovnání z přírody.

Poněvadž pak viditelné předměty velmi často zaslepují a ducha ponižují, ukazujme, jak tytéž dovedou a mohou rozum povznésti a osvítiti.

Předsevzetí: Chci vždy ochotně býti poslušen slova Kristova ať vnějšího nebo vnitřního.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, přitáhni mne k Sobě Svým slovem a dej mi, abych je dovedl opakovati těm, kteří Tě neznají nebo kteří na Tebe zapomínají.

 

PONDĚLÍ.

„Vyšel rozsévač, aby rozséval…“ (v. 5.)

Pán Ježíš sám je tím rozsévačem: sestoupil s nebes, vyšel z ústraní nazaretského, ze života skrytého, z pouště, a rozsévá své slovo. „Símě jest slovo Boží.“

Potom vysílá celou řadu rozsévačů do světa: apoštoly, papeže, biskupy, kněze i prosté věřící.

Rozsévejme také slovo Boží: rozšiřujme je kázáním, tiskem, rozhovorem, poučováním učeným i prostým.

Rozsévejme všude, rozsévejme vždy, jako slunce rozsévá své světlo i v těch dobách a na těch místech, kde žádné oko lidské ho nemůže přijmouti.

Kdybychom chtěli rozsévati jen takové símě, které z každého zrna dá třicet až šedesát jiných, pak bychom se k rozsévání nedostali nikdy.

Šťastný rozsévač, když mu z desíti zrn jediné dá užitek padesátinásobný.

Předsevzetí: Budu slovu Božímu rád naslouchati, uchovávati je ve svém srdci a věrně zachovávati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, aby z tolika semen, jež rozséváš do mého srdce, z tolika osvícení, z tolika vnuknutí, aspoň některé vzešlo a přineslo užitek.

 

ÚTERÝ.

„…Některá zrna padla vedle cesty.“ (v. 5.)

Některé duše se podobají silnici: kdekdo tamtudy chodí. Je to neobyčejné střídání myšlenek, tužeb, dojmů, pocitů, které na konec duši činí tvrdou, jako chodci udupávají cestu.

Padne-li slovo Boží do takových duší, nemůže tam vniknouti a zůstává pouze na povrchu.

A jako zrno padlé na cestu je buď zašlapáno chodci nebo sezobáno ptáky, tak v takových duších rozptýlených každá dobrá myšlenka zmizí, každá dobrá touha se rozplyne pod tlakem světských zájmů nebo vlivem ďábla.

Předsevzetí: Budu se střežiti, abych ani jediné dobré myšlenky neztratil.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi, prosím, abych Tvá slova sbíral s úctou a pozorností a uchovával je v srdci svém podle příkladu Panny Marie.

 

STŘEDA.

„A jiné padlo na skálu…“ (v. 6.)

Co platno, přijde-li dobrá myšlenka, nebo učiníme-li dobré předsevzetí, nebo přikročíme-li již dokonce k činu, co je to platno, když pak zůstaneme stát na začátku a nedostaneme se k cíli?

Chceš-li konati dobro, dej pozor na překážky, na odpor: všude se setkáš s kamením – „padlo na skálu“. Proto buď vytrvalý v dobru, jinak je nedokončíš.

Předsevzetí: Budu vytrvalým v dobrých předsevzetích.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, do Tvého srdce ukládám všechny ty dobré plány, které Tvá milost mi vnuká. Budiž mou silou, jako Jsi byl mým světlem.

 

ČTVRTEK.

„A jiné padlo mezi trní.“ (v. 7.)

Trní, to jsou starosti o záležitosti světské.

Jak by slovo Boží mohlo býti slyšeno v srdci, v němž se stále jen ozývá křik smyslů a vášní neb volání davu? Jak by milost Boží nebyla udušena v té houštině myšlenek a tužeb a citů neužitečných nebo dokonce hříšných?

Předsevzetí: Budu hleděti odpoutávati se od světa a jeho starostí.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, učiň, aby oheň Tvé lásky spálil všechno to trní, kterým zarůstá mé srdce, a aby v něm zůstala jen jedna péče: o Tvou slávu.

 

PÁTEK.

„A jiné padlo v zemi dobrou.“ (v. 8.)

Země dobrá není tvrdá nebo blátivá jako cesta: současně poddajná i pevná přijímá zrno a podrží je.

Dobrá země není vyschlá jako půda kamenitá: je vlhká a úrodná.

V dobré zemi může se také ukázati trní, neboť trní jako neřesti roste všudy, ale hospodář je vytrhá hned, jak se objevuje.

Vytrhávejme a vykořeňujme ze své duše myšlenky a pocity neužitečné nebo dokonce zlé.

Svlažujme svou duši modlitbou a přivádějme jí vláhu milosti vodovody svátostí.

Otevírejme svou duši svatým vnuknutím a zachovávejme je ve svém srdci.

Pak símě slova Božího a milosti přinese v nás užitek podivuhodný.

Předsevzetí: Budu vnímavý k vnuknutí Božímu a pevný v dobrých předsevzetích.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, obklop mé srdce plotem, který by je chránil před myšlenkami světskými a před tělesnými žádostmi; svlažuj je Svou krví, vytrhávej z něho náklonosti hříšné a nechej tam zapadati símě Tvého slova.

 

SOBOTA.

„Ti, kteří uslyševše slovo, uchovávají je v srdci dobrém a výborném, přinášejí užitek v trpělivosti.“ (v. 15.)

Dobrá země přijímá símě a podrží je, potom símě pomalu klíčí.

Tak i duše dobře připravená přijímá vírou slovo Ježíše Krista a uchovává je pevným a rozhodným předsevzetím.

A jako světlo působí teplo: tak víra plodí lásku a láska plodí čin.

Leč dobro se nevykoná za jeden den. Je nutná trpělivost i v svatých podnicích vnuknutých láskou k Bohu a k bližnímu, i v díle osobní dokonalosti, v díle vnitřního života.

Předsevzetí: Budu trpělivý vůči nepřátelům zevnějším i trpělivý se sebou samým a se svými chybami.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který Jsi rozsévačem zároveň i semenem – neboť Jsi Slovo Boží –, zapadni do mého srdce, vzklič tam a vzrůstej ponenáhlu přes všechny překážky, které tam potkáš, uvnitř i zvenčí.

Tagged with: ,

Similar articles