Týdenní rozjímání: Neděle třináctá po Sv. Duchu

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle třináctá po Sv. Duchu 202

NEĎELE TŘINÁCTÁ PO SV. DUCHU.

Luk. XVII, 11–19.081

„Když se ubíral do Jerusalema šel mezi Samařském a Galileí.“ (v. 11.)

Jerusalem představuje Církev; Samařsko naznačuje rozkol, bludařstvo; Galilea obsazená pohany během zajetí babylonského znázorňuje národy nevěřící.

Tak Pán Ježíš, aby vytvořil a stále rozšiřoval svou Církev, prochází – prostřednictvím apoštolů a misionářů – a proniká do krajů, kde se nalézají rozkolníci, bludaři i pohané.

Síření víry mezi nevěřícími a obrácení křesťanů pobloudilých, toť nejvýznačnějším dílem Církve Kristovy.

Předsevzetí: Budu pracovati o spáse bližních.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi spolupůsobiti na Tvém díle, jímž je Církev, získáváním duší.

 

PONDĚLÍ.

„Potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteří stáli zdaleka.“ (v. 12.)

Zdá-li se nám některá vášeň, některý návyk nezhojitelným jako malomocenství, jděme k Pánu Ježíši jako ti ubožáci s důvěrou, s vytrvalostí a s pokorou.

S důvěrou: jděme mu naproti, abychom se s ním setkali, a představme se mu; s vytrvalostí: stůjme, čekajíce, dokud nebudeme vyslyšeni; s pokorou: mysleme si, že nejsme hodni se mu přiblížiti.

Předsevzetí: Budu vytrvalý ve svých modlitbách.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, jenž jediný můžeš uzdraviti mou duši, vyřkni, prosím pokorně, své všemohoucí slovo i nade mnou.

 

ÚTERÝ.

„A pozdvihše hlasu pravili: Ježíši, mistře, smiluj se nad námi.“ (v. 13.)

Pozdvihněme hlasu svého a naléhejme tím více, čím jsme od Boha vzdálenější.

Ale já se neumím modliti, řekne často hříšník.

Jakže, vy trpíte, vy jste nešťastný – a neumíte se modliti?

Nuže uznejte svou bídu, vyznejte ji upřímně, obraťte se k Tomu, jenž jediný vás z ní může vysvoboditi. I kdybyste mu nedovedli říci ani jediného slova, pouhý váš pohled důvěryplný bude modlitbou.

Předsevzetí: Nezapomenu, že modlitbou je každé upřímné vyznání svých potřeb a pokorná žádost o přispění.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, smiluj se nade mnou! Ty vidíš mou bídu a ten pohled stačí, aby pohnul Tvým srdcem.

 

STŘEDA.

„Jděte, ukažte se kněžím.“ (v. 14.)

Malomocní vděčí za své uzdravení poslušnosti.

Nejdřív poslouchá sám Pán Ježíš zákona, který stanovil kněze za posuzovatele uzdravení z malomocenství. Pak poslouchají malomocní Pána Ježíše prostou a ochotnou vírou: aniž by čekali na uzdravení, jdou se ukázati kněžím, kteří to uzdravení mají zjistiti.

Uvěřili a poslechli. „I stalo se, když šli, uzdravili se.“ Poslušnost a víra tvoří divy.

Předsevzetí: Budu věřiti a ochotně poslouchati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, mluv jen: poslouchám a věřím. Ale k slovu svému připoj ještě milost, neboť bez ní nemám síly k následování Tebe.

 

ČTVRTEK.

„I stalo se, když šli, uzdravili se.“ (v. 14.)

Pýcha je počátkem všech nepravostí.

A nečistota, znázorněná velmi vhodně malomocenstvím, je nejčastěji výsledkem a jako trestem pýchy. Pýchou bouří se duch proti Bohu; nečistotou se bouří tělo proti duchu.

Proto poslušnost je zvláště výhodným lékem proti pýše.

Sotva že se malomocní dali na cestu poslušnosti, během té chvíle, co z poslušnosti jdou, byli uzdraveni.

Předsevzetí: Budu činiti, co Bůh chce, a pak jistě budu s Bohem a Bůh bude se mnou.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych pochopil, že ten, kdo Tě poslouchá, zůstává blízko Tebe, ale že od Tebe se vzdaluje, kdo vůli Tvou neplní.

 

PÁTEK.

„Zdaliž nebylo jich deset uzdraveno? A kde jest jich devět?“ (v. 17.)

V neštěstí prosíme, ve štěstí zapomínáme.

Vděčnost nás tíží: pýcha nám nedovoluje uznávati, že jsme potřebovali pomoci, hledí nás přivésti k zapomenutí na dobrodiní. A přec není urážky citelnější pro srdce jemné než právě nevděčnost.

Proto také Pán Ježíš tolik shovívavý a pokorný stěžuje si na tuto urážku.

Z desíti uzdravených malomocných jediný se ukazuje vděčným, a to byl Samaritán – jehož bychom dnes nazvali bludařem.

Často ti, kteří jsou nazýváni dobrými, jsou nejméně uznalí, jako by dobrodiní bylo pro ně povinným.

Předsevzetí: Budu uznalý k Bohu a všem těm, kdo mi prokazují dobrodiní.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, já si stěžuji a rozčiluji se nad nevděkem, nebo zapomenutím, i nad lhostejností lidí. Ale co mám říci, když vidím, jak i oni i já sám jsme nevděčni k Tobě?

 

SOBOTA.

„Víra tvá tě uzdravila.“ (v. 19.)

Víra uzdravuje, ale ne bez skutků. To, co uzdravuje Samaritána, to, co mu k zdraví těla připojuje i spásu duše, je to, že puzen vírou vrátil se poděkovati Pánu Ježíši za uzdravení.

Ale také skutky bez víry nemají ceny. Pouze víra je povznáší a dodává jim nadpřirozené účinnosti.

Předsevzetí: Vše chci konati v duchu víry.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, jen v Tebe chci důvěřovati, neboť Tys jediný Spasitel.

Tagged with: ,

Similar articles