Týdenní rozjímání: Pátá neděle v postě

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE SMRTELNÁ.

Jan VIII, 46-59.

„Jestliže pravdu mluvím (vám), proč mi nevěříte?“ (v. 46.)

Mluví-li Pán Ježíš takto k Židům, kteří nevěřili v jeho božství, co řekne křesťanu, který v něj sice věří a uznává jej Bohem, ale při tom nepřestává žíti, jako by nevěřil pravdě Jeho slova?

Pán Ježíš káže o ceně chudoby, ale on hledá své štěstí v bohatství.

Pán Ježíš prohlašuje, že jeho učedníkem může býti jen ten, kdo dovede jej s křížem následovati – ale on utíká před křížem jako před jedovatým hadem.

Co řekne takovému křesťanu Pán Ježíš?

Předsevzetí: Budu věřiti slovům Kristovým; ale také budu konati, co žádá.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, já věřím sice, ale často jednám jinak, než věřím. Proto prosím pokorně, uděl mi té milosti, aby život můj shodoval se s Tvým učením a s mou vírou.

PONDĚLÍ.

„Kdo z Boha jest, slova Boží slyší.“ (v. 47.)

Věrnost Bohu předpokládá prvotní milost, a tato prvotní milost nechybí nikomu.

Ale běda tomu, kdo odporuje prvotnímu vnuknutí! Ten zasluhuje, že se Bůh od něho odvrací a přestává jej podporovati.

A mimo to: stálým odporováním milosti člověk se v tom odporu jaksi zatvrdí.

Jsme-li necitelní k prvnímu dotisku Ducha Svatého, budeme ještě více necitelní po druhé. Jen mocnější popud by námi hnul. Ale takové hojnější milosti Boží si nezaslouží, kdo prvotní milost odmítá.

Předsevzetí: Budu využívati každé, i té nejmenší milosti, abych zas tím získal milosti nové a hojnější.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych vždy využíval milostí, které mi uděluješ, k Tvé službě a ke spáse své duše.

ÚTERÝ.

„Já však nehledám slávy své.“ (v. 50.)

Zapomínejme svých vlastních zájmů a své slávy a pečujme pouze o zájmy a o slávu Boží.

Bůh se nenechá překonati ve velkomyslnosti a nezapomene nám toho.

Vždyť i svět, tak přísný vůči těm, kteří se snaží uplatňovati se, je uznalý vůči těm, kdo zapomínajíce na sebe hledí jiným dobře činiti.

Předsevzetí: Chci vždy míti jen Boha na zřeteli.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, abych vždy toužil jen po tom, Tebe dle možnosti oslavovati.

STŘEDA.

„Bude-li kdo zachovávati slovo mé, neuzří smrti na věky.“ (v. 51.)

Ježíš je život, poněvadž je Slovo a pravda.

Pravda je život, nejvyšší život, život duše, život rozumový.

Slova Ježíše Krista, vtěleného Slova, jsou pravda, a proto jsou život.

Zachovávejme slovo Ježíšovo věrou a láskou: ono nás zachrání před smrtí věčnou.

Víra totiž přizpůsobí náš rozum a naše myšlení rozumu a myšlení Božímu, láska pak přizpůsobí naši vůli i naše konání vůli a konání Božímu: a tak náš život bude bráti podíl na životě Božím.

Předsevzetí: Musím hleděti, abych stále měl nějaký skutek Kristův na mysli a v srdci.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, budiž mým životem. Dej, ať nikdy nezapomenu Tvých slov a ať Tě vždy následuji.

ČTVRTEK.

„Kým činíš sebe sama?“ (v. 53.)

Jen se vždy odvažujme ukázati se, kým jsme. Uklánějme se méně pokorně před davem, zato ale buďme méně pyšnými vůči Církvi. Církev odsoudila jisté nauky, které si svět osoboval zaváděti.

A my, plni moudrosti, domníváme se, že by bylo neopatrností odsuzovati, co papež, neomylný učitel odsoudil?

Co to o sobě myslíme? „Kým činíš sebe sama?“

Říkáme, že jsme katolíky. Nuže, odvažujme se ukázati, čím jsme: odsuzujme ty smělé zásady, ty smělé ideje, které zavrhuje Církev.

Předsevzetí: Budu vždy veřejně vyznávati nauku Církve a protestovati veřejně proti bludu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať se vždy ukazuji být Tvým učedníkem tím, že se podrobím úplně výroku Tvého Náměstka.

PÁTEK.

„Prve než Abraham byl, jsem já.“ (v. 58.)

Přimkněme se k tomu, který je již před Abrahamem.

Zde na zemi vše počíná, vše končí, vše pomíjí: Bůh jediný nepočíná, nekončí, nepomíjí.

Proto Pán Ježíš nepraví: „Byl jsem“, nýbrž: „Jsem“.

Pro něho – Boha – není ani minulosti ani budoucnosti: vše je přítomnost.

Každý skutek, každá myšlenka, která nás spojuje s P. Ježíšem, béře jistým způsobem účast na jeho věčnosti, a na každý takový náš pomíjející úkon čeká odměna věčná.

Neboť pečeť božská, kterou takový úkon – Bohu zasvěcený a z milosti vykonaný – jest označen, ta dává mu ráz božství a věčnosti.

Předsevzetí: Budu spojovati všechny své úmysly s úmysly nejsvětějšího Srdce Páně.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, Ty, který nepomíjíš, připoutej mne nerozlučně k Sobě.

SOBOTA.

„I chápali se kamení, aby házeli na něho. Ale Ježíš se skryl a vyšel z chrámu.“ (v. 59.)

To je jediná odpověď, kterou dovede dáti vášeň rozumu a blud víře: násilí, kamení.

Vy mudrci, kteří jste tolik jisti vítězstvím toho, co nazýváte „ideou“, proč tedy nedopřáváte Církvi svobody, proč se tolik bojíte?

Jeden z vás prohlásil: „Idea zničí Církev i víru“.

A přec je patrno, že násilí zůstává bezmocným.

Církev, jako Pán Ježíš, vám uniká a přes vaše nástrahy pokračuje ve svém díle učitelském. Jen se ptejte Neronů nebo Juliánů…

Předsevzetí: Budu opatrný, ale při tom vytrvalý.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych dovedl ujíti zuřivosti nepřátel víry dle Tvého příkladu, ale v úkrytu abych pokračoval v Tvém díle.