Úsilí o mnišský život ve světě

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úsilí o mnišský život ve světě 330

Nespasí-li se každý pokřtěný, o dalším pomlčím. Křesťan je obrazem Krista ve slovech i činech, nakolik je to jen v lidských silách, a věří správně a dokonale ve svatou Trojici. Milovník Boha je ten, kdo setrvává ve spojení se vším přirozeným a bezúhonným a kdo se podle svých schopností snaží o dobro. Zdrženlivý člověk je ten, kdo se vprostřed pokušení, nástrah a shonu vší mocí snaží napodobovat způsoby člověka, který je jim vzdálen. Mnich patří svým zařazením a stavem mezi netělesné anděly, ačkoli je usídlen v hmotném a nečistém těle. Mnich se v každém okamžiku, na každém místě a v každém skutku přidržuje pouze Božích přikázání a slov. Mnich je ten, kdo se neustále dopouští násilí na své přirozenosti a spolehlivě střeží své smysly. Mnich znamená posvěcené tělo, očištěná ústa a osvícený rozum. Slyšel jsem od lidí lhostejně žijících ve světě: „Jak můžeme žít s manželkou a uprostřed světských starostí usilovat o mnišský život?“ Odpověděl jsem jim: „Konejte veškeré dobro, jaké můžete konat. Nikoho nehaňte. Nikoho nesmíte okrást. Nikomu nesmíte zalhat. Nad nikým se nepovyšujte, k nikomu nesmíte cítit nenávist. Nevyhýbejte se bohoslužbám, mějte soucit s potřebnými, nikoho nepohoršujte, nepřibližujte se k cizímu loži a spokojte se s tím, co vám poskytují vaše manželky. Budete-li si tak počínat, nejste daleko od království nebeského.“

Jsme-li povoláni pozemským králem a chce-li nastoupit službu ve válečném tažení, pak neotálíme, nehledáme výmluvy, ale všechno opouštíme a ihned k němu spěcháme. Dejme si pozor, abychom Krále králů a Pána pánů (I Tim 6,15) a Boha všech bohů, jenž nás volá do nebeského pluku, neodmítli pro svou lenost a lhostejnost, a neocitli se tak na velkém soudu bez záštity. Je sice možné, aby i člověk spoutaný věcmi tohoto života dělal v těchto okovech pokroky, ale je to nesnadné. Pokračujme s radostí i bázní v tomto krásném boji, bez obav z našich nepřátel, kteří nám – ač sami neviditelní – hledí do duchovní tváře. Spatří-li ji znejistělou strachem, ještě důkladněji se proti nám ozbrojí, protože ti lstivci dobře vědí, že jsme se nechali vystrašit. S odvahou se proti nim ozbrojme. Proti tomu, kdo bojuje se zápalem, nikdo do boje nevyrazí. Pamatujme, že jako jsou Boží kopí, která způsobují rány duším toužícím po dobru spásy, existují i ohnivá kopí Zlého (Ef 6,16), jimiž bývá duše, nechráněná štítem víry, zraňována k smrti. To o nich říká prorok: „Hle, hříšníci natáhli luk, připravili si své šípy v toulci, aby v skrytu zasáhli lidi přímého srdce.“ (Žl 10,3) Hříšníci střílející v skrytu jsou neviditelní démoni. Někteří mají oštěpy smilstva, jiní oštěpy chtivosti a lakoty, jimiž zraňují množství lidí. Mají rovněž šípy chvástavosti a slavomamu. Ty jsou velmi jemné, takže duše téměř necítí, že je jimi zasažena a zraněna. Jedinou obranou proto je být oděna Boží zbrojí (Ef 6,11) a stát bdělá a nepohnutá proti ďáblovým úskokům, kryta všude štítem víry (Ef 6,16), neponechávajíc žádnou část těla vírou nepokrytu. Ať si démoni zhotoví zbraně, jaké chtějí, třeba i ohnivé, třeba i žhnoucí plameny neřestí. Když najdou lidskou mysl opevněnu vírou, pevná víra odrazí vše.

Zdroj: Ióannés Klimakos, Nebeský žebřík, 2015, s. 56, 60; Órigenés: O Písni písní, 2000, s. 171.

true-life-of-a-monk2

Similar articles