Žaluji…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Žaluji… 323

P. Maurice Avril se narodil v Orano v Alžírsku 1923. 1948 byl vysvěcen na kněze, kráčel ve stopách bl. Karla Foucaulta a zasvětil svůj život obrácení muslimů.

Byl profesorem v semináři a lektorem gregoriánské zpěvu na Institutu duchovní hudby v Římě.

Když se vrátil do Francie, byl nazván „otcem harkisů“, (muslimských utečenců z francouzské armády), protože jejich získání pro Krista věnoval všechnu svou energii. Tento otec cítil povinnost vystoupit se závažnou žalobou:

Žaluji…

Blahoslavená jsi, Maria. Blahoslavená jsi, že jsi uvěřila tomu, co ti bylo řečeno od Pána (Lk 1,45).

Blahoslavená jsi, Maria! Otec lásky a milosrdenství ti skrze anděla Gabriela zjevil plnost svého tajemství lásky a plnost toho, co ti uložil, abys to splnila.

Blahoslavená jsi, Panno Maria, že jsi uvěřila, a uvěřila jsi v plnosti. A tajemství lásky se naplnilo.

Každému z nás je uloženo, aby věřil v plnosti. „Ten, kdo věří, má život věčný“.

Díky tobě se On vtělil! Díky tobě přebýval mezi námi. Díky tobě odčinil naše hříchy: Blahoslavená jsi, Maria, že jsi uvěřila. Ty si Královna a Matka víry, svědek a vzor víry, strážkyně a záruka víry!

A my, jak jsme blaženi, když nám Svatá Církev, naše matka, dává víru!

Blažení jsme, když uchováváme tuto víru v plnosti, když žijeme v plnosti naši víru, když bráníme až do konce plnost naší víry.

Dějiny jsou dějiny Boha, dějiny světa a naše vlastní dějiny, jsou to dějiny Boha v jeho milosrdenství a lásce. Dějiny jsou Tajemstvím lásky našeho Boha. Toto Tajemství překračuje věčnost věčností, toto tajemství lásky nám má otevřít naše věčnosti. „On je naší radostí a bude naší odměnou!“

Právě proto všechno to, co se stalo, všechno to, co bylo napsáno, bylo napsáno, abyste uvěřili, že Ježíš je Kristus, Boží Syn, a abyste skrze tuto víru měli život v jeho jménu.

Naopak, běda tomu, kdo neuvěřil, a kdo se stal tím, proč neuvěřil.

Běda Luciferovi, který odmítl plnost Boží lásky a odmítl uznat a klanět se Božímu Synu, který se stal člověkem, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, Pán pánů, Král králů, který nás přišel   spasit, aby nás přisvojil svému Otci.

Proti tomuto tajemství lásky Zlý stanovil tajemství nepravosti; proti lásce postavil nenávist a vyhlásil svůj program   války: nebudu sloužit, nebudu sloužit, a dosáhnu, aby se sloužilo mně, nebudu se klanět, a způsobím, aby se klanělo mně, povedu vzpouru proti Kristovu plánu a povedu duše k věčnému zatracení.

Je třeba dobře pochopit že toto tajemství je integrální a neodvolatelné, týká se nás všech, kteří jsme privilegovanými cíli pro Satana. Je to ustavičný boj našeho života a potrvá až dokonce časů, nezmění se, nemůže se změnit.

Jistě, Satan má pouze tolik moci, kolik mu Bůh poskytne podle plánů svého milosrdenství.

Jistě, ďábelský plán je potírán údery milosti, bdělostí Církve po všechny křesťanská staletí, hrdinstvím světců i naším úsilím.

Nesmíme však zapomínat, že plán nepravosti je progresivní, jeho uskutečňování je geniálně rozloženo po stoletích, do etap, které jsou odměřeny podle okolností. Je totiž potřeba času k formování duchů, vzájemnému ovlivňování, oslabování, přizpůsobování mentality postupnými změnami, k banalizování, normalizování a slaďování s kolektivním svědomím.

To, co má zavládnout, je jen jedno myšlení, které se pohybuje podle rytmu ďábelské šelmy. Kontrasty se střídají, ale řízení se nemění, v těchto ideologických krocích nesmyslného víru jsou duše uváděny do otroctví. Nám nezbývá, než okusovat a přežvýkávat jedinou myšlenku: všechno odlidšťování není nic jiného než jediná dcera dekristianizace. A jsme jako jehňata, která může lev kdykoliv svobodně sežrat.

Jedná se o náhodu?

Co jiného se může týkat naší lidské přirozenosti, tak křehké a nestálé!

Abychom dosáhli tajemství lásky, je třeba vystoupit vzhůru, tak   jako k tomu, abychom uvázli v tajemství nepravosti, je třeba sklouznout dolů. A člověk je bytost, která stále sklouzává, která nepřestává sklouzávat, která ani nevnímá, jak sklouzává, která přestane sklouzávat, až se ocitne na dně. A přitom se tvrdošíjně brání, aby to neviděla, aby neuvěřila, že sklouzává.

Prohlašuje se za věřící, věrnou jako nikdy, je to velmi rozšířený stav, je to trest. Je velmi rozšířený, na jedné straně ti, kteří jsou zatvrzelí, se zatvrzují ještě více, a ti změklí se zkapalňují navždy. A hlavní záležitost ztrácí své nejlepší obránce, a tak je ztracena navždy. Tajné síly se chechtají a totální okupace pokračuje.

Připomeňme si nyní důležité etapy:

Pokušení našich prarodičů: „…budete jako Bůh, skutečně, vy sami, žádného jiného Boha už nebude zapotřebí“.

Umučení N. P. J. K. Na konec jeho vítězný výkřik: „Dokonáno jest“. Ale u přívržecců Satana: „Nechceme, aby tento panoval nad námi!“

Revoluce zvaná francouzská – obhajoba „non serviam“, svatokrádežné legalizované povstání proti Bohu, proti jeho dílu, přímé povstání řízené protispolečenským principem a na základě  negace veškeré autority, a tedy také Církve: „Zničme ji, hanebnici“.

A dostáváme se k poslední etapě, finálnímu útoku, k zdánlivému vítězství tajemství nepravosti.

To, co ji charakterizuje, je, že až dosud útočili nepřátelé zvenčí. Nyní jsou podnikány útoky zevnitř, z neo-církve, okupované a infiltrované. Na druhé straně jestliže dosud Církev byla obrannou baštou, nyní je pevností, která ‚dobývá‘ a ‚osvobozuje‘.

Jistě, může se zdát, že přeháním! Žiji v naději a víře, tak jako Ten, který je všechno, který je Cesta, Pravda a Život a zůstává provždy „pohoršením pro židy a bláznovstvím pro pohany“.

Nuže, přimkněte se k tomu, který je Pravda, a pochopte dobře: já vystupuji pouze z důvodu svědomí, pro věrnost k víře, z lásky k Pánu Ježíši Kristu a jeho svaté Církvi, jediné, svaté, katolické, apoštolské a římské. Jen Ježíš je, „všechno ostatní je od Zlého“ A také tento poslední Koncil je od Zlého. Mons. Lefebvre prohlásil: »Obrátili se zády k pravé Církvi. Tento koncil, tato pro katolickou Církev a pro veškerou křesťanskou civilizaci zničující událost není řízena Duchem Svatým.«

Kdo ho tedy svolal a řídí?

Byl naprogramován infiltrovanými okultními silami, svolán, aby zahájil jejich program, byl od prvního zasedání okupovaný modernisty a nechtěl ani nemohl být konán v duchu záměrů Církve: zachovat a předat poklad víry. Narodil se jako mrtvola a představuje pouze neformální sraz pompézního zdání koncilu. Toto strašidelné shromáždění nahradilo svatou Církev novo-církví, koncilní a antikatolickou. Tento koncil je mrtvolný, mrtvý, smrtonosný a čarodějný.

Oni úkladní vrahové nemají jiný cíl než začlenit Církev do své nepřirozené synarchie ezoterického spiritualismu. Koncilní církev je antikatolická, univerzální, kosmická, dogmatická, humanistická, liberální a laická.

Umístěme tento koncil do plného kontextu.

Oplačme ho v této tragické elegii.

Koncil je apoteózou Luciferova „non serviam“: je to svatokrádežné povstání proti Bohu a jeho Dílu, jeho službě lásky. Je to svatokrádežná negace sociálního království Krista Krále.

Koncil je apoteózou hada, který syčel našim prarodičům: Budete jako bozi. Je nastolením integrálního humanismu.

Koncil je apoteózou úplného popření Boha ukřižovaného na Golgotě: nechce, aby tento panoval nad náni.

Je to apoteóza francouzské revoluce, svatokrádežného kultu člověka, který sám sebe činí bohem a učitelem, a svatokrádežné vyhlášení „lidských práv“.

Koncil je apoteóza revoluce „tiáry a pluviálu“, apoteóza domnělého vítězství tajemství nepravosti nad tajemstvím lásky. Tento koncil je skutečnou apoteózou totální apostaze.

Položme si tedy otázku: Tento koncil pustočí Církev už více než půl století. Proč toto nové volání do zbraně?

Vymývání mozků, které následuje po každé protikřesťanské ofenzívě, nabylo nyní na intenzitě a podporuje zdánlivé vítězství tajemství nepravosti. Paralelně a zákonitě následuje zintenzivňující se ztráta víry, zaslepenost duchů při rozpoznání pravé bitvy a pravých nepřátel. Oslabuje odvaha a zřejmě zavládla únava, opuštěnost, zbabělost, především protože jsme si na to zvykli a přestali reagovat. Ti, kteří dosud vytrvali, jakoby bojovali s větrnými mlýny.

Ale především Tradice reálně onemocněla nízkým tlakem, který může být osudný.

Nadešla doba, která více než jindy potřebje probudit se, zradikalizovat, nalézt znovu bojovné úsilí a vstoupit rozhodně do prvních linií.

Ježíš, jedině Ježíš je integrální Pravda. Jen jeho Svatá Církev přijala a má předávat jeho jedinečný a integrální Poklad.

Mimo Krista a mimo Církev je jen integrální blud.

Proti integrálnímu Kristu, proti integrální Církvi stojí jen integrální blud. Je to had, který syčí, je to integrální ztráta duší.

Jeden každý z nás je ohrožen, vystaven pokušení, a to silnému pokušení.

To je tedy legitimní stav sebeobrany, náš Kristus opět je postavený před Piláta, naše Církev je ve stavu, kdy se dusí nedostatkem kyslíku, Církev, která dýchá jen dvěma plícemi: Slovem Božím a Tradicí.

Máme plné právo vystoupit bojovně proti integrálnímu bludu. Máme přímou povinnost bránit naši víru. Chceme zachovat naši víru v její plnosti, chceme bránit katolickou víru za cenu vlastního života.

Na druhé straně právě toto byla Boží vůle, když nás postavil na tento svět, když nám Církev předala víru, když její milosti nám pomáhaly za tolika okolností v těchto časech endemické apostaze.

Bůh si nás povolal pro toto vznešené povolání a jsme vyzbrojeni všemi nezbytnými milostmi. Bůh chce, abychom mu byli potřební pro jeho slávu, pro osvobození a povýšení jeho svaté Církve, pro integrální obnovu jeho sociálního království. Pro Něho, Krále nebe i země, pro jeho věčnou slávu a chválu.

Od chvíle „non serviam“ Bůh povolal sv. Michaela.

Od pádu Adama a Evy Bůh zvolil Marii plnou milostí. Strašnou, jako šik seřazený k boji. Od koncilní ofenzivy Bůh si zvolil tuto legii bojovníků za víru, jako seřazené bitevní lodě.

Vzdejme čest těmto hrdinům první hodiny, perlám Tradice jako jsou Don Coach a mons. Lefebvre.

Jenže v průběhu let jsme ustoupili, my, kteří nepřestáváme ustupovat: neustávající proud zkoušek, únava, nepřátelské prostředí a ztráty víry, ustavičné trampoty a naše vnitřní rozdělení, pochybnosti a ztráta odvahy, potřeba mateřské náruče naší Církve.

Ale pozor! Bitva může být jedině integrální, ve dne i v noci.

Kdo souhlasí s právem na omyl, brzy bude ponořen do integrálního bludu a skončí dokonce systematickým způsobem v koncilním ekumenismu. Kdo pošilhává po bludu, brzy pozbude obě oči!

Pozor: Tento koncil je třeba odsoudit, zamítnout. Jej samý i jeho aplikace a především je třeba zamítnout spolu se samotným koncilem i jeho ducha, není možno zkoušet jej napravit, rozkouskovat jej, není možno s ním vůbec počítat, je třeba na něj zapomenout.

Naléhám a znovu opakuji: Nejedná se o opakování, o pouhý refrén, jedná se o dorážející vlny: že Tradice je těžká zátěž a že vy jste unaveni a musíte držet partu, že sníte o tom být jako všichni, a nakonec dohoníte koncilníky a ještě je předběhnete. Moji drazí bratři tradicionalisté, vy se cítíte poraženi, jako vyšlí z módy, zesměšnění, stydíte se a snažíte se vykoupit, ale tím se stáváte velmi nebezpeční. Moji drazí přátelé, i několika slovy se stanete zrádci. Bodáte Tradici dýkou do zad a zpíváte Aleluja!

Setrvat v boji, to musí být povinnost až k dosažení vítězství.

Vytrvat a triumfovat to znamená prožívat integrálně Tajemství lásky, to znamená plnit bezvýhradně Boží Vůli, stát se svatými v plném slova smyslu. Synové Boží, vy musíte zůstat integrálně Kristovými svědky, Kristovými vojáky. Je válka a vy jste mobilizovaní provést exorcismus neo-církve a obnovit integrálně království Kristovo v jeho panství.

Šťastní a blažení vyvolenci Tradice, zachovejte si svou integrální víru, bojujte až do naplnění své víry. Vaše bitva nabude rozměrů vaší integrální víry.

Ona, Blažená, která uvěřila, uvěřila svou integrální vírou. Ona, Královna a Matka víry, svědkyně a vzor víry, strážkyně a záruka víry, Ona nás volá, abychom se zařadili za Ni v integrálním šiku víry.

Na Kalvarii zůstala pevně stát a Zlý se začal třást před její patou.

V La Salette svatá Matka plakala a my se připojme k ní, plačme sami nad sebou a nade všemi, kteří jsou příčinou jejího pláče, a bojujme spolu s ní.

Ve Fatimě nám slíbila své vítěství: Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí! Je to díky vám, díky vaší bitvě, že na horizontu na karmelském vrcholku naděje se již objevuje malý obláček. A postupuje a roste.

Matko Svatá, ten konec, který jsi oznámila, je už blízko?

Amen.

P. Maurice Avril 15. srpna 2010

Radio Spada 2017

Převzato z Lumen de Lumine

P. Maurice Avril

P. Maurice Avril

Similar articles