Tertulián o manželství

Jak mohu vylíčiti štěstí onoho manželského spojení, které církev uzavírá, oběť mše sv. stvrzuje, požehnání knězovo pečetí, andělé Boží v nebesích s radostí ohlašují, a nebeský Otec milostí obdaruje?

Unde sufficiamus ad enarrandam felicitatem eius matrimonii, quod ecclesia conciliat et confirmat oblatio et obsignat benedictio, angeli renuntiant, pater rato habet?

Jaké to spojení dvou věřících jedné naděje, jednoho slibu, jednoho zákona, jedné služby! Oba jsou bratr a sestra, oba spoludělníci; tu není roztržky ani podle těla, ani podle duše. Oni jsou opravdu dva v jednom těle. Oni se spolu modlí, spolu se postí, jeden poučuje, povzbuzuje a podporuje druhého. Spolu kráčejí do chrámu, spolu přistupují ke stolu Páně; v utrpení a ve strastech stejnou útěchou se posilují; žádný se o ničem před druhým neukrývá, žádný druhého se nestraní, žádný nebývá druhému obtížný.

Quale iugum fidelium duorum unius spei, unius uoti, unius disciplinae, eiusdem seruitutis. Ambo fratres, ambo conserui; nulla spiritus carnisue discretio, atquin uere duo in carne una. Vbi caro una, unus et spiritus: simul orant, simul uolutantur, simul ieiunia transigunt, alterutro docentes, alterutro exhortantes, alterutro sustinentes.

Zdroj: Český text: P. Isidor Vondruška, Církevní vyučování katolických snoubenců, Pelhřimov 1915; Latinský text: Tertullianus, Ad uxorem, lib. 2, cap. 9

 Rogier van der Weyden: Triptych sedmi svátostí (1440–1445), detail se svátostí manželství