Úvod k rozjímání >
NEDĚLE SEDMÁ PO SV. DUCHU.
Mat. VII, 15–21.
„Mějte se na pozoru před nepravými proroky.“ (v. 15.)
Nepravý prorok je horší než zloděj nebo vrah. Zločinec, ten aspoň neprohlašuje za dobré, co je špatné. Páše zlo, ale on to ví, on to poznává.
A mnohdy lze jej přivésti zpět na dobrou cestu rozumnou domluvou, zvláště spáchal-li zlo jen v záchvatu vášně.
Ale nepravý prorok, ten s převráceností srdce spojuje i převrácenost ducha: prohlašuje pravdivým a dobrým, o čem ví, že je nepravé a špatné.
A tam je pak těžká záchrana, kde je i duch porušen, i srdce zkažené.
Předsevzetí: Budu vystupovati proti bludu ještě ostřeji než proti nepravosti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který jsi byl stejně milosrdný k hříšníkům jako přísný k falešným učitelům, naplň i mne svatou horlivostí proti bludu a lži otravující duše.
PONDĚLÍ.
„Přicházejí k vám v rouše ovčím.“ (v. 15.)
Člověk zlý neukazuje se takým, jakým jest. Jest ohyzdný a dobře to ví.
Proto blud bere na sebe masku pravdy, a nepravost bere podobu ctnosti. Vlk obléká ovčí kůži, a lidé prostí se dají oklamati.
Naproti tomu božský Učitel doporučuje nám prostotu holubice, abychom o nikom nesmýšleli špatně, ale také opatrnost hada, abychom se nenechali svésti bludem, který se dovede skrývati.
Předsevzetí: Budu činiti své úsudky vždy jen velmi opatrně a na základě spolehlivých dokladů.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych byl vždy opatrným a nedůvěřoval hned každému, zvláště koho neznám.
ÚTERÝ.
„Po ovoci jejich poznáte je.“ (v. 16.)
Jakmile by si někdo liboval v hlásání bludu a nepravosti, již by se mu dobří vyhýbali – prozradil by své nitro.
Proto – aby spíše oklamali a svedli duše prosté – užívají svůdcové lsti a hlásají někdy i dobré zásady.
Nestačí tudíž posuzovati člověka jen podle toho, co tvrdí a mluví, nýbrž nutno dávati pozor, zda jeho skutky odpovídají těm hlásaným zásadám. Tak se pozná člověk. „Po ovoci jejich poznáte je.“
Předsevzetí: Nezapomenu, že dobře jednati je lepší než dobře mluviti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne nedůvěřovati těm, jichž chování odporuje jejich nauce.
STŘEDA.
„Zdali sbírají s trní hrozny?“ (v. 16.)
Nepraví proroci a svůdcové podobají se trní.
Břitcí a úskoční pronikají do duší – ale jako trní, aby bodali.
Vždyť ovocem nauk těchto lidí falešných a špatných není než neklid v duši a výčitky svědomí.
Předsevzetí: Budu hleděti potírati špatné nauky.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, kéž bych s Tebou mohl pracovati na vykořenění podvratných nauk, které ničí duše i srdce.
ČTVRTEK.
„Nemůže strom dobrý nésti ovoce špatné, ani strom špatný přinášeti ovoce dobré.“ (v. 18.)
Dobrý strom představuje duši vroubovanou na Ježíši Kristu a žijící jeho životem, duši, jejíž mízou je milost Ježíše Krista.
Činy vykonané pod vlivem Ježíše Krista a Jeho ducha, jímž je Duch Svatý, stávají se nezbytně plody života nadpřirozeného a věčného.
Špatný strom znázorňuje duši odloučenou od Ježíše Krista hříchem, žijící a jednající pod vlivem ducha pekelného nebo aspoň působením zkažené přirozenosti: jak by podobné skutky mohly býti dobrými?
Předsevzetí: Budu hleděti své skutky vždy spojiti dobrým úmyslem s Pánem Ježíšem.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi žíti Tvým životem a dej, aby míza Tvé milosti stále oživovala mé všechno konání a snažení.
PÁTEK.
„Všeliký strom, který nenese ovoce dobrého, bude vyťat a na oheň uvržen.“ (v. 19.)
Na oheň očistce, je-li ten čin hříchem všedním; na oheň pekelný, je-li skutek hříchem smrtelným.
Víra bez skutků je víra mrtvá: ratolest uschlá hodí se jen k spálení.
Víra bez lásky je víra nedokonalá, je-li vůbec vírou.
A hlavní vlastností lásky je, aby byla činná, činorodá. Proto víra, není-li činorodá – víra bez skutků – je vírou bez lásky – tudíž není ani opravdu vírou – je vírou mrtvou.
Proto nikdo nemůže tvrditi, že věří a miluje Boha, nekoná-li dobra, jež konati může.
Předsevzetí: Nechci nechati uplynouti ani dne, v němž bych nevykonal aspoň něco dobrého.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, poskytni mi milostivě příležitost dokázati Ti svou víru a lásku skutky.
SOBOTA.
„Nuže tedy po ovoci jejich poznáte je.“ (v. 20.)
Ovocem je to, co strom rodí nejužitečnějšího a nejpříjemnějšího.
V duši pak není nic opravdu užitečným a nic skutečně příjemným, než to, co ji sbližuje s Bohem – pouze skutečné dobro. To je tedy ovocem duše.
Každý čin, který nesměřuje k Bohu aspoň nepřímo, je neužitečný – není ovocem dobrým.
Projde ohněm očistce a nic z něho nezbude pro nebe.
Předsevzetí: Chci míti při všem dobrý úmysl.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, aby Tvou milostí všechno ve mně směřovalo jen k Tvému Otci.