Bohoslužby

Mše svaté v Kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Praze

Březen, duben 2024

• 23. března – Sobota po neděli Smrtelné v 9:00
  (P. Paul Rousseau)
• 24. března – Květná neděle, čas bude upřesněn
  (P. Paul Rousseau)
  
• 28. března až 1. dubna – Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod Boží Velikonoční, Velikonoční pondělí
  – mše sv., obřady a pobožnosti mimo Prahu s možností ubytování, podrobnosti zde: Tradiční Velikonoce a biřmování
• 2. dubna ráno – Velikonoční úterý, čas bude upřesněn
  (P. Paul Rousseau)

Květen 2024

• 5. května – Neděle 5. po Velikonocích, připomínka sv. Pia V., v 17:00
  (P. Alois Brühwiler)

Pořad bohoslužeb je průběžně aktualisován.

Integrální katolíci se zúčastňují pouze katolických bohoslužeb – tradiční římskokatolické latinské mše svaté nebo řeckokatolické svaté liturgie.

Máme-li možnost, účastníme se mší svatých sloužených katolickými kněžími ze Společnosti apoštolů Ježíše a Marie a dalšími, kteří nekompromisně věří a hlásají katolickou víru v její plnosti, tak jak byla vždy Církví předkládána, a odmítají bludy, které jsou s ní v rozporu.

Vyhýbáme se pokud možno kněžím, kteří sice slouží tradiční mši svatou a lákají věřící na krásnou liturgii, ale tolerují a neodsuzují falešné a protestantisující náboženství vzešlé z humanismu, modernismu a II. vat. koncilu (a na základě toho dostali oficiální „dovolení“ sloužit tradiční mši svatou od modernistického biskupa), jsou sedesvakantisté, neomodernisté nebo postavili na první místo „církevní politiku“ a kompromis (FSSPX od roku 2012) či falešnou poslušnost, která je ve svém důsledku neposlušností vůči Bohu.

Neúčastníme se mše sloužené dle nového mešního řádu (NOM), který byl vytvořen nepřáteli katolické Církve za účelem jejího poškození, na němž se nechceme podílet. Tento obřad vychází z hereze a vede k herezi a ve většině významných aspektů se shoduje s obřady protestantů.

Když král Jindřich VIII. v 16. století odpadl od katolické Církve a založil anglikánskou sektu, snažil se odvést od pravé víry i své poddané. To se mu dlouho nedařilo, věřící se nechtěli katolické víry snadno vzdát. Významný odpad nastal teprve když Thomas Cranmer (1489–1556) provedl liturgickou reformu („lex orandi, lex credendi“). Změny byly následující:

• • odstranění stupňových modliteb,
  • odstranění modliteb při polibku oltáře,
  • odstranění graduále a traktu,
  • odstranění modlitby Suscipe sancte Pater při obětování,
  • odstranění římského kánonu a jeho nahrazení výběrem z několika textů od něho odlišných,
  • zavedení přijímání chleba do rukou a přijímání i z kalicha, a to – podle lokálních zvyklostí – na kolenou nebo vstoje,
  • odstranění modlitby Placeat tibi,
  • odstranění posledního evangelia.

Další anglikánský „biskup“ John Hooper (cca 1495–1555) prosazoval oltář ve formě stolu. Stejnou cestou šli i ostatní protestanté – Kalvín, Melanchton etc.

Z tohoto výčtu je naprosto zřejmé, že změny, které provedl Cranmer a které měly značný podíl na odpadu Anglie k protestantismu a změny, které přinesl misál Pavla VI. v roce 1969, jsou prakticky totožné. Praxe potvrzuje, že totožné jsou a budou i důsledky – odpad velkého množství lidí od katolické víry.