Biskup Williamson: Bůh nás stvořil pro nebe
Lidské srdce bylo stvořeno Bohem pro Boha. Svět nemůže uspokojit srdce učiněné pro Boha.
Přepis kázání J. Ex. Richarda Williamsona o svátku Božího Těla, 30. května 2024 v Polsku. Zachovává charakter mluveného slova.
In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti. Amen.
Moji drazí přátelé,
je mi potěšením býti opět zde. Upřímně, možná naposledy. Stárnu a brzy umřu. Proto mám velkou radost, že ještě mohu být na návštěvě v tomto velkém katolickém národě, který byl mnohem věrnější než můj národ, Anglie. Na tento velký svátek Božího Těla.
Tento svátek Těla našeho Pána, které nám zanechal ve svaté Eucharistii, je velikou připomínkou nebe. Pokaždé, když k nám Pán sestupuje ve svatém přijímání, připomíná nám, že náš život není pro tento život, ale pro nebe.
Nebe je jiné než život na této zemi. Pozemský život je slzavým údolím – lacrimarum valle, jak říkáme v modlitbě Zdrávas, Královno.
Nebe není slzavým údolím, ale životem v nepředstavitelné blaženosti. Životem, který naplňuje všechny nejhlubší, největší a nejvyšší touhy lidského srdce. Které pozemský život nemůže uspokojit. Svatý Augustin říká: nepokojné je mé srdce, Pane, dokud nespočine v Tobě. I bezbožní lidé mají tyto touhy, které můžou být splněny v nebi. Pouze v nebi. Protože lidské srdce bylo stvořeno Bohem pro Boha. A tento malý krátký život v slzavém údolí nemůže uspokojit srdce učiněné pro Boha.
Ale Tělo našeho Pána Ježíše Krista je z nebe a pro nebe. Je jako mana Starého Zákona. Neměla žádnou chuť, ale nasytila, zahnala přirozený lidský hlad. Tato mana Starého Zákona, kterou Mojžíš nasytil Israelity na poušti a uspokojil tím jejich fyzické potřeby, byla však pouze předobrazem many Nového Zákona, Těla Kristova, které nesytí jen nižší potřeby, hlad těla, ale je anticipací nebe. Neznamená mnoho pro tento život, znamená však mnoho pro nebe.
Víte, že někteří světci i v pozemském životě byli schopni žít bez jakékoliv stravy, kromě Nejsvětější Svátosti. Například Teresie Neumann v Německu. Nic nejedla ani nepila, lékaři to pozorovali a kontrolovali, sytila se pouze Nejsvětější Svátostí. To je samozřejmě spíše výjimka, než pravidlo, ale vidíme, že náš Pán může vyživovat své svaté i tímto způsobem. Připomínka, že Tělo Kristovo je pravý pokrm sytící nejvyšší lidské potřeby. Může zázračně sytit pozemský hlad, to však není hlavní účel Nejsv. Eucharistie.
Život na zemi není ničím, kromě možnosti vyššího života. V Církvi se nesmíme přehnaně zabývat tímto životem. Druhý vatikánský koncil se snažil přizpůsobit Církev světu, aby Církev uspokojovala potřeby pozemského života. Veliká chyba. Chtěli přizpůsobit Boha bezbožnému světu. Jak můžete chtít zachovat led ve slunečním žáru? Sluneční žár je proti ledu, led je proti slunečnímu žáru. Snažit se přizpůsobit Pána Boha světu je jako snažit se uchovat led na přímém letním Slunci. Mezi nimi je střet. Proto se skrze Druhý vatikánský koncil snažili zfalšovat katolické náboženství, a vytvořili jiné, falešné náboženství.
Proto jsme dnes zde. Na pravé mši, ukazující do nebe, ne jen na „eucharistické hostině“, ve snaze být srozumitelní pro současného člověka. Nemůžeme se snažit měnit a přizpůsobovat Boha. My se musíme přizpůsobit Bohu, a k tomu potřebujeme především katolickou víru. Moderní svět nemá mnoho víry. Dokonce i v Polsku pravá víra mizí, lidé následující nové náboženství ztrácí katolickou víru.
Pán Ježíš k nám v Nejsvětější Svátosti sestupuje z nebe, naše víra se musí upínat vzhůru do nebe. Nejsvětější Svátost je trvalou připomínkou, můžeme říci každodenní připomínkou, že jsme učiněni pro nebe.
Nejsvětější Svátost živí naše duše pro nebe, tak jako pozemské pokrmy živí naše těla pro pozemský život. To znamená, že musíme nechat Pána Boha, aby nás táhl vzhůru. Nejsme stvořeni pro tento život, pro tento svět. Tento život byl zamýšlen pro příští život.
Pán Bůh nám dal svobodnou vůli, která je nebezpečná v tom smyslu, že se můžeme rozhodnout pro peklo. Ale proto nám ji Pán Bůh nedal, dal nám ji proto, abychom se rozhodli pro nebe. A musíme jít po Jeho cestě, pokud chceme do Jeho nebe. A Jeho náboženství nemůžeme přizpůsobit tomuto světu, protože účelem tohoto náboženství je, aby mne táhlo vzhůru do nebe. Náš Pán sestupuje z nebe do způsob chleba a vína, aby sytil mou duši a pozvedal ji k nebi.
Nové náboženství druhého vatikánského koncilu je zkažením katolického náboženství. A pokud jste dnes tady, je to pravděpodobně proto, že jste přijali milost vedoucí k pochopení, že nemůžete následovat toto nové náboženství.
Nedivte se, pokud všemohoucí Bůh učiní váš život na zemi slzavým údolím. A podobně, když zestárneme, můžeme trpět mnoha nemocemi, slabostí, utrpením, jejichž účelem je, abychom netoužili zůstat na tomto světě. Protože musíme pokračovat do vyššího života v nebi. Pokud jsem příliš spokojený v tomto světě, nejsem připraven jít do nebe.
Proto, drazí Poláci, zůstaňte věrni víře vašich předků. Mnoho z nich se dostalo do nebe, ne všichni, ale Polsko bylo vždy věrné, Polonia semper fidelis, a Polsko nesmí následovat moderní svět do pekla.
Nezabývejte se příliš příjemnostmi tohoto světa. Možná teď máme předvečer třetí světové války, která bude strašlivá. Ale to Pán Bůh dopouští, aby duším zabránil zajímat se jen o pozemský život. Dokonce 3. světová válka bude darem Božím, aby duším zabránil příliš se zamilovat do tohoto slzavého údolí. A aby přiměl lidi, například mladé muže, kteří budou zabiti, a jejich truchlící ženy, aby přestali tolik milovat tento svět a zapomínat, že jsme stvořeni pro nebe.
Drazí přátelé,
choďte ke zpovědi, abyste byli hodni přijmout Nejsvětější Svátost a pak proste našeho Pána, aby vás toto svaté přijímání pozvedalo vzhůru. On každého z nás miluje, miloval i Jidáše Iškariotského, kterému, když ho přišel do Getsemanské zahrady zradit, řekl: Příteli, proč jsi přišel? Snažil se ho přimět zamyslet se nad tím, co chce učinit. Takže i Jidáš mohl zachránit svou duši. Ale měl svobodnou vůli, Pán Bůh mu ji neodebral, a umožnil mu zvolit si peklo.
Drazí přátelé, milujte Boha, zvolte si Boha, zvolte si nebe, a buďte věrni starobylé, pravé víře.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
