Tradiční postní praxe

Níže přinášíme přepis části Rukověti katolické mravouky z roku 1924 týkající se postní praxe. Nikterak tím neříkáme, že tento postní předpis dnes pod hříchem zavazuje. Záležitost závaznosti toho kterého postu, prosíme, nechť každý řeší dle svého nejlepšího vědomí a svědomí po poradě s pravověrným katolickým knězem. Následování této praxe je však pravověrnými kněžími doporučeno (viz např. výborné kázání z 1. neděle postní Pravý smysl, hodnota a čtyři důvody postu).

Přehledné označení postních dnů dle Kodexu kanonického práva z r. 1917 najdete v Katolickém kalendáři.

Třetí církevní přikázání.

Třetí církevní přikázání zní: „Ustanovené posty zachovávati.“

Člověk jest ovšem již přirozeným a zjeveným zákonem vázán, aby postem ze hříchů svých se kál a nezřízené žádosti krotil. Církvi však ponecháno jest, aby svým přikázáním určila, jakým způsobem a jakou měrou postiti se máme. Příkaz postu jest tedy v podstatě své zákonem Božím, v provedení svém však zákonem církevním.

Jsou ovšem mnozí, kteří nemilujíce postů upírají Církvi právo vydávati postní přikázání, a odvolávají se na slova Spasitelova (Mat. 15, 11), že neposkvrňuje člověka to, co vchází do úst, nýbrž to, co pochází ze srdce, že tedy nemůže člověka ten kousek požitého masa poskvrniti. Zapomínají, že skutečně neposkvrňuje člověka pokrm, nýbrž neposlušnost vůči Bohu a Církvi, která ovšem pochází ze srdce. Hlavní věcí při postním přikázání jest poslušnost oproti Bohu a Církvi.

Proto nehřeší, kdo jí maso v pátek, nevěda, že to, co jí, jest pokrm masitý, nebo úplně zapomenuv, že dnes jest pátek; on právě není neposlušen. Naproti tomu hřeší, kdo v pátek požívá postních pokrmů, domnívaje se, že jsou to pokrmy masité, nebo kdo jí maso v den, který pokládá za postní, ač postním není; v obou těchto případech nechce poslouchati Církve.

Postní zákony vyvíjely se během dob jednak zákonodárstvím, jednak pravoplatným obyčejem. V dřívějších dobách byly posty mnohem přísnější, než nyní jsou, a ve východní církvi jsou dosud přísnější, než v západní. Odkazujíce po té stránce k církevním dějinám, vykládáme postní přikázání dle řádu nyní platného a novým zákoníkem církevním roku 1918 zavedeného.

Nařízené posty jsou:

1. Každý pátek, na památku umučení a smrti Páně.

2. Čtyřicetidenní půst čili quadragesima, který zahrnuje všechny všední dny (tedy nikoliv neděle) od půlnoci popeleční středy až do poledne Bílé soboty; trvá tedy (nečítají-li se neděle) 40 dní, a odtud jeho jméno. Koná se po příkladu 40denního postu Spasitelova jakožto příprava na nastávající Velikonoce.

3. Čtvero suchých dnů čili kvatembry (quatuor tempora = čtyři časy). Připadají na středu, pátek a sobotu a) po III. neděli adventní, b) po I. neděli čtyřicetidenního postu, c) v oktávě Svatodušní, d) po svátku Povýšení svatého Kříže, jenž se slaví 14. září. Konají se jednak na poděkování za všechna dobrodiní v posledním čtvrtletí přijatá, jednak na prosbu, aby Bůh poslal hodné dělníky na vinici Svou.

4. Svatvečery (předvečery) čili vigilie těchto čtyř svátků: hodu vánočního (24. prosince, Štědrý den), hodu Svatodušního, svátku Nanebevzetí Panny Marie (14. srpna), a svátku Všech Svatých (31. října).

Dle způsobu, jakým se postíme

známe trojí postní dny, a to: 1. dny přísného postu čili zdrželivosti a újmy spolu, 2. dny pouhé zdrželivosti, 3. dny pouhé újmy.

1. Dny přísného postu čili zdrželivosti a újmy jsou:

a) Popeleční středa a všechny pátky a soboty čtyřicetidenního postu až do poledne Bílé soboty; polednem Bílé soboty přestává zdrželivost i újma;

b) středy, pátky a soboty čtvera suchých dnů;

c) svatvečery výše jmenovaných čtyř svátků.

2. Dny pouhé zdrželivosti (kdy není dovoleno požívati masitých pokrmů, ale dovoleno jest, vícekráte za den se nasytiti), jsou všechny ostatní pátky v roce, tedy pátky mimo čtyřicetidenní půst.

3. Dny pouhé újmy (kdy dovoleno jest požívati masitých pokrmů, ale není dovoleno vícekráte se úplně nasytiti, než jen jednou) jsou všechny ostatní všední dny čtyřicetidenního postu, tedy kvadragesimálni pondělí, úterý, středa a čtvrtek.

Připadá-li mimo čtyřicetidenní půst některý zasvěcený svátek na nějaký postní den, nebo připadá-li vigilie výše jmenovaných čtyř svátků na neděli, odpadává ten den i zdrželivost i újma.

Tím vyložen obecní postní řád, obecně pro Církev platný.

Přípustné zmírnění a dispense

Poněvadž však v některých krajinách klimatické poměry posty ztěžují a opatření dostatečných postních pokrmů nezřídka s obtížemi spojeno jest (v našich poměrech tomu tak dnes už není, pozn. red.), mají biskupové právo, že mohou obecný postní řád pro své diecése mírniti. Činí tak na počátku každého roku postním mandátem čili postním řádem pro tu kterou diecési vydaným a platným. Řád ten vyhlašuje se s kazatelen a vyvěšuje v kostelích, takže každý věřící snadno ho seznati nebo dle potřeby doň nahlédnouti může. Úlevami v něm obsaženými mění se některé dny přísného postu v dny pouhé újmy, a některé dny pouhé zdrželivosti pozbývají své závaznosti. V náhradu doporučuji obyčejně biskupové věřícím některé dobré skutky, které však buď jsou jen pouhou radou nebo zavazují jen pod lehkým hříchem. Tohoto zmírněného postního řádu mohou pak všichni věřící této diecése užíti, a s nimi všichni, kdož v diecési meškají. Kdo však opustil diecési svou, nemůže již říditi se svým postním řádem. Nechce-li říditi se obecným řádem postním, může říditi se postním řádem té diecése, ve které právě mešká.

Biskupové a farářové mohou v jednotlivých případech dispensovati i od zdrželivosti i od újmy. Osadníci mohou pak této osobní dispense nejen doma ve své farnosti a diecési, nýbrž i v cizině užívati: Jaká je pravomoc zpovědniků, lze poznati z postního mandátu.

Postní zdrželivost.

Přikázání postní zdrželivosti zavazuje na všechny dny přísného postu s újmou, a na všechny ostatní pátky bez újmy. Zdrželivost počíná a konči půlnocí čili 12. hodinou v noci. Půlnoc pak můžeme počítati buď dle času slunečního, nebo středního, nebo středoevropského nebo jiného zákonem zavedeného (na př. letního), nebo také dle veřejných místních hodin, kterými se obyvatelé řídí. A je-li v místě více hodin, a nevíme-li, které z nich jdou správně, můžeme se říditi, kterými chceme.

Příkaz postní zdrželivosti zavazuje každého katolíka, který dospěl sedmi let, a to pod těžkým hříchem. Zakazuje v den zdrželivosti, čili jak lidová mluva obecně dí, „v den postní“ požívati masa neb masitých pokrmů; smíme jen „postních pokrmů“ požívati. Kdo v takový den jí maso, hřeší těžce, a sice tolikrát, kolikrát je jedl; kdo tedy na př. v pátek má maso k obědu a k večeři, hřeší dvakráte. Vědomé a úmyslné požívání masa v den zdrželivosti, jest hříchem těžkým; mírní se však na hřích jen lehký, když z rozumného nějakého důvodu (na př. že ochutnáváme pokrm pro nemocného) požíváme jen malého kousku masa (několika gramů), nebo když neopatrností něco málo (nejvýš asi 6 dekagramů) postnímu pokrmu bylo přimíseno.

„Masem“ ve smyslu postní zdrželivosti rozumíme maso, krev, mozek, morek atd. zvířat teplokrevných, tedy ssavců a ptáků. Ale v některých krajinách pokládají se i některá teplokrevná zvířata za pokrm postní, zejména ona, která ve vodě neb na vodě žijí a jen rybami a p. se živí. U nás v Čechách jsou postními jídly také: bobr, vydra, lejska, slípka, potápka a zvířata jim podobná.

„Masitými pokrmy“ jsou pokrmy z „masa“ upravené, i když se k nim (mimo maso) přibírají jiné látky; k masitým pokrmům náležejí též masité odvary a masité polévky. Ale dovoleno jest pokrmy sádlem, lojem a jiným zvířecím tukem mastiti a připravovati (dříve to nebylo dovoleno).

Vejce a mléko nespadají pod název „masa“, a jsou tedy pokrmy postními, jakož i vše, co se z nich (bez masitých přísad) připravuje, tedy i máslo a sýr (za starších dob nebylo dovoleno ve čtyřicetidenním postě požívati vajec a mléka; v církvi východní dosud platí tento přísný půst).

Omluvné důvody postní zdrželivosti

Omluvné důvody, které nám dovolují v pátek a v den zdrželivosti masa a masitých pokrmů požívati, čili jak lidová mluva dí, „nepostiti se“, jsou dva: dispense a nemožnost.

Dispens postní čili úlevu postní uděluje: papež pro celou Církev, biskup v diecési, farář ve farnosti, jak již dříve vyloženo bylo.

Nemožností omluveni jsou všichni, kdož ze zdravotních ohledů nuceni jsou i v postní den masa neb masitých pokrmů požívati; tedy:

• těžce nemocni, kteří dle lékařova nařízení nebo dle rozumného (třeba i vlastního) uznání masité potravy potřebují;
• žaludkem churavící, kteří by postních pokrmů dobře nesnesli a nestrávili;
• rekonvalescenti, kterým by postní strava dobře nesloužila.

Dále nemožnosti omluveni jsou:

• chudí, kteří odkázáni na milodary musí jisti, co se jim dá;
• děti a osoby služebné, které při společném stole musí jísti, co se jim předloží;
• cestující, kteří na cestách nedostanou jiných než jen masitých pokrmů.

Jiné ještě, a to značné úlevy skýtá diecésní postní řád. Kdo v den přísného postu z některého tuto uvedeného důvodu nemůže postiti se zdrželivosti, ale může postiti se újmou, jest povinen, alespoň újmu dodržeti.

Co jest nám činiti, jestliže nezaviněným omylem bylo přehlédnuto, že dnes jest půst, a tudíž při-praven masitý oběd; nebo jestliže nedopatřením ku přípravě postních pokrmů užito značné dávky masitých látek? (Díme „značné dávky“; neboť přimísení nepatrné dávky nedopatřením přidané buď nevadí, nebo plodí jen lehký hřích.) Odpovídajíce lišíme dle okolností. Je-li možno připravená jídla bez značné škody na jiný nepostní den uschovati (aniž by se zkazila), a je-li možno jiná jídla opatřiti, ovšem jsme povinni učiniti tak. Kdyby však připravená jídla odložením se zkazila a tím značná škoda vznikla, nebo kdyby nebylo možno jiná jídla pro dnešní den podati, můžeme jísti, co tu jest.

Postní újma.

Postní újma připadá na všechny dny přísného postu se zdrželivostí, a na všechny ostatní všední dny čtyřicetidenniho postu a na dispensované dny bez zdrželivosti.

Zavazuje všechny věřící od dokončeného 21. roku až ku započatému 60. roku. Důvodem tohoto obmezení jest, že dorůstající mladík potřebuje hojnější potravy a stárnoucímu člověku třeba mírnějšího, ale častějšího nasycení. U slabých osob přestává povinnost újmy dříve, na př. u žen, které několik dětí porodily a odkojily, při započatém 50. roce.

Postní újma jest jen újmou jídla, nikoliv však újmou nápojů. Smíme totiž v den újmy jen jednou při hlavním jídle (při obědě) úplně se nasytiti, a ráno a večer jen něco málo pojísti, nikoliv však pro nasycení, nýbrž jen pro občerstvení.

Hlavní jídlo můžeme dle libosti položiti buď na poledne nebo na některou odpolední nebo večerní hodinu; nesmíme je však přespříliš protáhnouti. Občerstvení večerní (nebo položen-li oběd na odpoledne neb na večer, tedy občerstveni polední) nemá míti více, než asi čtvrt kilogramu; občerstvení ranní čili snídaně má býti skromné, asi takové, jak v našich domácnostech obvykle se snídává.

Vícekráte než jednou za den se nasytiti, jest hříchem těžkým. Nepatrné pojedení mezi dnem (mimo dovolená tři jídla), jest hříchem jen lehkým, dokud nedostupuje míry asi 10 dekagramů; ovšem je-li takových pojedení za den více, srůstají; a je-li jich dohromady více než asi osmina kilogramu, plodí těžký hřích.

Kdo v přikázaný den nedodržel újmy, má jeden hřích, i když vícekráte se nasytil. Pro číselné udání při svaté zpovědi platí pravidlo: Tolik hříchů, kolik porušených dnů újmy.

Omluvné důvody újmy

Omluvné důvody, které nám dovoluji v den újmy více pojísti, než zde vyměřeno, a po případě i vícekráte se nasytiti, jsou dva, dispense a nemožnost.

Dispens od újmy uděluje papež pro celou Církev, biskup pru diecési, farář svým osadníkům, jak již dříve vyloženo bylo.

Nemožnost zachovávati újmu jest buď úplná, nebo částečná. Úplná nemožnost dovoluje pojísti, kdykoliv chceme, a vicekráte nasytiti se. Částečná nemožnost neosvobozuje sice od újmy, ale přece dovoluje při občerstvení něco více pojísti, než zde vyměřeno, nebo mezi dnem něčeho požíti (na př. při přesnídávce neb svačině). Částečná nemožnost uvolňuje tedy újmu v poměru nemožnosti, a vždy působí alespoň tolik, že nedbání újmy již není hříchem těžkým, nýbrž jen lehkým.

Úplnou nemožností, nebo po případě při neúplném důvodu alespoň částečnou nemožností omluveni jsou:

• nemocní,
• churaví,
• rekonvalescenti,
• lidé slabí, zvláště trpí-li chorobami žaludku nebo zažívacích ústrojí;
• ženy těhotné a kojící;
• dělníci a vůbec lidé tělesně pracující;
• lidé duševně pracující, je-li jejich práce spojena s fysickou námahou;
• ti, kdož pěšky cestují;
• ti, kdož nedostanou najednou tolik, aby se nasytiti mohli.

Kdo v den přísného postu z některého tuto uvedeného důvodu nemůže újmy dodržeti, ale masa zdržeti se může, jest povinen, alespoň zdrželivostí postiti se.

Zdroj: Dr. Antonín Vřešťál: Rukověť katolické mravouky, Praha, 1924. Imprimatur † Antonius Podlaha, Pragae, 22. Novembris 1923.