Pravý smysl, hodnota a čtyři důvody postu
Kázání P. Paula Rousseaua při mši svaté na 1. neděli postní l. P. 2023 v kapli Neposkvrněného Srdce Panny Marie v Praze. Mezititulky redakce IK.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
Ve středu jsme zahájili tento svatý čas postní. Liturgie popeleční středy obsahuje prosbu k Bohu, aby věřící postní dobu prožili svatě. Celá liturgie doby postní hovoří o postu: Není jediné Mše, myslím, až po některý den ve čtvrtém týdnu postním, kde by se výslovně nehovořilo o postu. Je to proto, že Církev svatá, a vlastně Bůh sám skrze ni, po nás chce, abychom poznali pravou hodnotu postu. Církev má tuto postní praxi ve veliké úctě. Chtěl bych vám nyní přečísti velice důležitý citát papeže Benedikta XIV.:
„Dodržování postu je zbroj našeho vojska, odlišujeme-li se jím od nepřátel kříže Pána Našeho Ježíše Krista. Postem od sebe odvracíme metly Božího hněvu, postem získáváme pomoc a ochranu nebeskou během dne a posilujeme se proti knížeti temnoty. Je-li tato praxe uvolněna, vede to k neúctě ke slávě Boží, neúctě ke katolickému náboženství a k utrpení duší křesťanských. A není žádné pochybnosti, že toto zlehčování postní praxe je zdrojem neštěstí pro národy, zdrojem pohrom ve společnosti a zdrojem neštěstí pro každého jednotlivce.“
Vidíte tedy, jak hrozné jsou činy Pavla VI., který tuto postní praxi zničil. Chtěl bych vás tedy povzbuditi, abyste následovali tu tradiční postní praxi katolické Církve. A abychom zachovali tento půst v pravém duchu Církve, musíme rozuměti, z jakého důvodu a za jakým účelem se vlastně postíme.
První důvod – uctívání Boha
Jeden z důvodů nám ukazuje dnešní Evangelium. Když jsem tu byl o Vánocích, říkal jsem vám, že Náš Pán se vtělil a přišel na zem, aby nám dal viditelný příklad. A tak bychom měli následovati Pána Ježíše i v postu. Ale proč nám dal Náš Pán tento příklad?
Prvním důvodem je Boha uctívati. Všechno v životě svém bychom na prvém místě měli konati ke slávě Boží. Prvním důvodem k postu není to, že jsme hříšníci, ale to, že musíme Bohu prokazovati úctu, náležící Jeho Výsosti. Výsost Boží je napadána, a tak chceme zpátky přispívati ke slávě Boží všemi svými skutky, a zvláště postem. Náš Pán nebyl hříšník, a přece se postil, aby Bohu slávu prokázal. A tak naše posty, stejně jako naše modlitby, mají býti jako kadidlo, spalované ke slávě Boží.
Druhý důvod – náhrada za urážky vůči Bohu
Druhým důvodem pak je, že výsost Boží byla uražena, ale uražena námi. Na rozdíl od Pána Našeho Ježíše Krista, my jsme urazili Boha. A tak je naší povinností, vyplývající ze spravedlnosti, abychom za naše hříchy pokání činili. Hřích je milovati sebe více než Boha. Hřích je vzíti něco, patřící Bohu, a pro sebe si to nechati. A tak při pokání, a zvláště při postu, bereme něco, co by nám náleželo a odevzdáváme to Bohu.
Samozřejmě sláva Boží jako taková nemůže býti zničena nebo poškozena našimi činy, protože je nekonečná. Ale každý z nás byl Pánem Bohem stvořen proto, abychom se mu klaněli a uctívali Ho, jak náleží Jeho slávě. A hříchem odnímáme a nevracíme Bohu to, co mu náleží. A proto je náš půst v době postní tak důležitý, abychom navrátili spravedlnost mezi Boha a nás. A tak je náš půst poutem vojska křesťanského, jak říká papež Benedikt XIV., protože vojsko křesťanské – Církev bojující na zemi – ve svých členech není nic jiného než obcování hříšníků, snažících se spravedlnost Boží usmířiti. Nemyslím Církev jako dokonalou společnost, ale myslím Církev ve svých členech, jakožto nás, která není nic jiného než sbírka hříšníků. A touto obecnou postní praxí Církve uznáváme, že jsme hříšníci a že chceme za to Bohu přinésti zadostiučinění.
Třetí důvod – půst je lékem těla i duše
Ale skrze milosrdenství Boží půst není jen aktem spravedlnosti. Pán Bůh nám dal půst také jako lék. A všude v liturgii postní se hovoří o postě jako o léku. Například modlitba po přijímaní popeleční středy říká:
„Přijaté svátosti, Pane, nechť nám poskytnou pomoci, aby naše posty byly Tobě příjemny a nám sloužily za lék.“
A kolekta soboty po popeleční středě říká prosbu
„Buď přítomen, Pane, našemu úpěnlivému volání a uděl, abychom toto slavné postění, které je pro uzdravení duší a těl spasitelně zřízeno, slavili oddanou službou.“
I v přirozeném řádu půst uzdravuje tělo. Existují nemocnice nebo kliniky, kde uzdravují lidi tím, že je postem provází. Pokud je to pravda o těle, tím více je to pravda o duši. Půst dovoluje z těla uniknouti mnoha škodlivým látkám, nepatřícím do našeho těla.
A je to přesně totéž s naší duší. Půst osvobozuje naše duše od škodlivin duchovních, od přílišného lpění na našem pohodlí, od přílišného připoutání našeho těla k pohodlnému životu. Osvobozuje duši, aby se mohla snáze modliti. Přejídáme-li se, nejsme svobodni, nemáme dobrý předpoklad k tomu, abychom se dobře modlili, a dokonce abychom vůbec dobře mysleli. A především půst usměrňuje naši žádostivost. Modlitba tichá o neděli smrtelné říká, že „půst uvolňuje pouta naší nepravosti a zjednává nám dary Tvého (Božího) milosrdenství“. Takže půst je opravdovým lékem pro naši duši, aby se mohla do nebe dostati.
Čtvrtý důvod – postíme se i pro naši důstojnost lidskou
Čtvrtý důvod vás možná nejdříve překvapí, ale je s předchozím, tj. s lékem, spojen: postíme se i pro naši důstojnost lidskou.
Modernisté a moderní lidé si myslí, že Církvi dřív na důstojnosti lidské nezáleželo. Protože oni si myslí, že důstojnost lidská spočívá v moci dělati si cokoliv chceme, i cokoliv špatného nás napadne. Ale to není důstojnost. Vrah, nebo obecně hříšník, nemá důstojnosti žádné.
Pravou důstojností křesťanskou jest býti dítkem Božím. Už i v řádu přirozeném důstojnost lidská spočívá v tom, aby si člověk tak počínal a to dělal, k čemu byl stvořen. Ani v rovině přirozené si nevážíme člověka, který pije, zabíjí nebo dělá nějaké špatné skutky, ale vážíme si lidí cnostných, i když jen přirozeně cnostných.
Kolekta pašijového čtvrtku (čtvrtku po neděli smrtelné) říká, že naše zraněná lidská důstojnost bude uzdravena léčivou střídmostí. „Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, aby nestřídmostí zraněná důstojnost lidské podstaty byla cvičením se v léčivé střídmosti uzdravena“.
Ani v rovině přirozené si nevážíme někoho, kdo je vinen hříchem opilství. Kdo se vlastní vinou velice často opíjí, ztrácí svou důstojnost. Ale postí-li se někdo i z pohnutek přirozených, jí střídmě, už na první pohled vidíme větší důstojnost.
Pro nás křesťany to má však ještě hlubší význam, protože chápeme ten pravý důvod. Jedním ze zranění způsobených hříchem prvotním je rána nestřídmosti. Bůh nás stvořil, aby náš rozum byl Jemu podřízen, naše vůle pak podřízena našemu rozumu a naše vášně podřízené naší vůli. A rozumějíce, co Bůh chce, máme i my chtíti, co Bůh chce, a to i konati.
Rána hříchu prvotního však zničila tento řád a vidíme, že naše vášně jsou často silnější než naše vůle, naší vůlí často chceme věci zcela nerozumné a užíváme svého rozumu k tomu, abychom vymýšleli věci v naprostém rozporu s řádem Božím. A tak půst, dávaje naše vášně na místo uspořádané, pod naši vůli a naši vůli pak pod náš rozum, obnovuje tento božský řád.
A proto papež Benedikt XIV. říká, že bez postu se ve společnosti začne díti mnoho zla. Společnost, kde se lidé postí (a Církev je také společností), je společností vědoucí, že lidé jsou hříšníky a mají se za své hříchy káti. Společnost, kde se lidé postí, bude společností, kde budou pomalu, ale jistě ze svých ran uzdravováni. A společnost, kde se lidé postí je společností, kde počínání lidské odpovídá pravé důstojnosti lidské.
Nebuďme jako pokrytci
Ale buďme velmi opatrní: Náš Pán ve včerejším Evangeliu říká, abychom se nepostili jako pokrytci, smutně vypadajíce. Měli bychom se tvářiti radostně, nebo alespoň normálně. Neměli bychom býti jako nájemné plačky v zemích východních, svým počínáním ukazující smutnost poměrů, ale nikoho nezajímajíce, jestli jsou opravdu smutné. Máme býti smutni pro naše hříchy uvnitř, ano, ale nemáme náš lidský smutek dávati najevo.
Čím půst není
Také pamatujme, že půst není cílem samým o sobě: představil jsem vám několik důvodů, proč půst je tak důležitý, ale tyto důvody jsou tím cílem, ne půst samotný.
Půst také není jenom nějakou fyzickou výzvou. Takže bychom se měli s láskou postiti, maje ty tři božské cnosti v nás: víru, naději a lásku a ve stavu milosti posvěcující. Minulou neděli nám svatý Pavel říkal v epištole, že i kdybychom se postili až do krajnosti, ale bez lásky, je to úplně zbytečné (kázání P. Paula z minulé neděle: Co je pravá láska).
Pravý půst, líbící se Bohu
A nakonec, ne každý je schopen se postiti. Všichni dospělí křesťané jsou normálně povinni se postiti, ale například děti nebo nemocní lidé se postiti nemusí. Nebo lidé velmi těžko pracující a těhotné ženy se nemusí postiti.
Ale to neznamená, že si můžete v průběhu postu dělati co chcete, jen proto, že nejste povinni se postiti. Na popeleční středu a také včera nám bylo Bohem skrze proroky Joela a Izajáše řečeno, jaký je pravý smysl postu. Půst, který Pán Bůh žádá, je postem duše.
Půst, který Pán Bůh žádá, je těžká břemena nenakládati na ramena druhých lidi. Pán Bůh nás žádá, abychom se postili tělesně, ano, ale Pán Bůh žádá především, abychom se postili od našich neřestí, od našich zlozvyků, od nedostatečnosti naší lásky. To je pravý půst, líbící se Bohu. Pomáhati našim bližním, zvláště v našich rodinách, pravou křesťanskou radost a Boží evangelium přinášejíce. To je pravý půst, který Pán Bůh žádá od každého z nás.
I ti, kteří se postit nemusí, se musí cvičiti v odříkání a sebezapírání
A tímto způsobem se mohou postiti i děti.
Děti, měly byste se zříci něčeho, co děláte a není to správné. Jistě je ve vašem životě něco, co milujete příliš mnoho, na čem lpíte více než si Pán Bůh přeje, abyste lpěli. Muže to býti hra, muže to býti nějaký pokrm, jídlo, ale vy víte dobře, co milujete příliš mnoho. A tak se během tohoto postu zkuste od těchto věcí postiti. Užívejte jich méně.
A pokud to platí pro děti, potom to platí pro každého z nás. Myslím, že všichni se mnou budou souhlasiti, že trávíme příliš mnoho času u svých telefonů, u svých počítačů, mluvením o zbytečných věcech, atd. Postěme se od těchto věcí.
Prostřednice všech milostí
Prosme naší Paní, Pannu Marii – sice to není napsáno v Evangeliu – ale postil-li se Náš Pán, určitě se postila i Panna Maria. Nikdo jiný, než ona nerozumí lépe pravým důvodům a pravému účelu postu. Poprosíme-li ji, pak nám pomůže a naučí nás, jak se postiti správně a způsobem líbícím se Pánu Bohu.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen.
