Týdenní rozjímání: Neděle dvacátá třetí po Sv. Duchu

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle dvacátá třetí po Sv. Duchu 103

NEDĚLE DVACÁTÁ TŘETÍ PO SV. DUCHU.

Mat. IX, 18–26.031

„Aj představený jeden přistoupiv, klaněl se mu řka…“ (v. 18.)

Jsme-li v soužení, jděme k Ježíši!

Buď se v myšlenkách přenesme před jeho trůn, kde sedí na pravici svého Otce; nebo poklekněme před oltářem, kde ve svatostánku sídlí z lásky k nám.

A kdybychom byli i velmoži jako Jairus, který byl představeným synagogy, pokořme se, uznejme velebnost, moc a dobrotu Ježíšovu a pak mu s důvěrou vyložme své potřeby a svá přání.

Vždyť On může vše, co chce: a On chce pro nás jen dobro.

Předsevzetí: Až budu smuten a zarmoucen, půjdu k Ježíši přítomnému v nejsvětější Svátosti.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, utvrď mne v přesvědčení, že Tvoje dobrota stále na mne myslí, a oživ mou důvěru, abych se ve všech svých útrapách jen k Tobě utíkal.

 

PONDĚLÍ.

„Pane, dcera má právě skonala, ale pojď, vlož na ni ruku svou, a bude žíti.“ (v. 18.)

I kdyby naše duše byla již mrtva co do milosti pro těžký hřích, pojďme přec k Ježíši a řekněme mu:

Pane, moje duše hyne, ztrácí život duchovní, ale vztáhni ruku svou, pozvedni mne a duše moje bude žíti.

Předsevzetí: Po každém hříchu obrátím se lítostí k Pánu Ježíši.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, rozpomeň se, žes sestoupil s nebe a že zůstáváš na našich oltářích jen ke spáse hříšníků: smiluj se tedy nad mou bídou.

 

ÚTERÝ.

„I vstal Ježíš a šel za ním i učednici jeho.“ (v. 19.)

Jedná-li se o posloužení, buďme vždy ochotni. Skutek platí více nežli slova.

Pán Ježíš beze slova povstává a jde za představeným synagogy Jairem. V chování i v řeči Spasitelově vyznačuje se přesnost a rozhodnost zároveň klidná i chvatná, pevná i mírná, která prozrazuje Boha.

Předsevzetí: Jedná-li se o slávu Boží nebo o posloužení bližnímu, nebudu ani váhati ani odkládati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať vždy s poslušností ochotnou a rozhodnou následuji hlasu milosti, ať již mne volá k službě Boží nebo k pomoci bližnímu.

 

STŘEDA.

„Dotknu-li se jen roucha jeho, budu uzdravena.“ (v. 21.)

Ve sv. přijímání nejen že se dotýkáme Jeho roucha, to jest toho posvátného závoje, pod nímž se ukrývá, ale my se dotýkáme Jeho Samého.

A nejen že se Ho dotýkáme, my se s ním spojujeme co nejtěsněji stávajíce se účastni Jeho bytosti.

Nebo spíše On se spojuje s námi, takřka nás v sebe vtěluje, aby nám dal žíti svým životem.

Předsevzetí: Budu pevně důvěřovati ve všemohoucnost Pána Ježíše přítomného ve mně sv. přijímáním.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uzdrav mne svým zbožným dotekem ve sv. přijímání od veškerých mých slabostí a chorob duše.

 

ČTVRTEK.

„Buď dobré mysli, dcero, víra tvá tě uzdravila.“ (v. 22.)

Ta nemocná žena věřila, že pouhým dotknutím roucha Ježíšova bude uzdravena.

A víře nemůže Pán Ježíš odepříti ničeho: vždyť se tu jedná o Jeho slovo i o Jeho čest.

O Jeho slovo: tolikráte již prohlásil, že vše je možné tomu, kdo věří; o Jeho čest: jak by mohl opustiti toho, kdo veškeru svou důvěru v něho skládá? Tím by byla ohrožena Jeho pravdomluvnost, Jeho dobrota i Jeho moc.

Tak pevná víra ubohé prosebnice donucuje takřka Pána k zázračnému zákroku, takže se zdá, jako by ne Pán Ježíš jí vracel zdraví, nýbrž její víra… „Víra Tvá tě uzdravila.“

Předsevzetí: Budu své skutky oživovati vírou.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych vždy spoléhal na Tvé slova neomylné a na Tvou dobrotu všemohoucí více než na svou sílu a na své námahy.

 

PÁTEK.

„Odejděte, neboť neumřela dívka, nýbrž spí.“ (v. 24.)

Někdy se nám zdá, že všechna naděje je marná. Po lidsku je veta po dokonalosti, o niž jsme usilovali, je veta po díle, které jsme se snažili vykonati: všude zánik, smrt.

A přec ještě nepřestáváme doufati! – Ta smrt je jen zdánlivá, A i kdyby byla skutečná, bude trvati tak kratičce, že bude jen jako spánek. „Neumřela…, ale spí.“

Předsevzetí: Nepřestanu nikdy doufati.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, třeba že se svět posmívá naší důvěře, třeba že i Církev Tvá se zdá býti někdy již ztracena, nepřestáváme důvěřovati v Tebe a pokorně prosíme: Budiž naší spásou.

 

SOBOTA.

„A když byl vypuštěn zástup, vešel Ježíš a ujal ji za ruku její. I vstala dívka.“ (v. 25.)

Chceme-li, aby Pán Ježíš vstoupil do našeho srdce, musíme z něho dřív vyhnati zástup, zástup různých myšlenek, žádostí a vášní.

A Pán Ježíš musí býti s námi, neboť jinak všechny naše skutky byly by mrtvy.

Jako z ruky Kristovy plynul život do ruky mrtvé dívky, tak naše ruka spojena s rukou Ježíšovou nabude tolik síly, že všechny naše skutky budou skutky života a záslužny pro život věčný.

Předsevzetí: Nechám se vésti Pánem Ježíšem.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, zažeň ze srdce mého vše, co jím zmítá a je děsí, vše, co mi překáží naslouchati Tvému hlasu a přijímati Tvá vnuknutí. Uchop i mne za ruku, jinak zůstanu nehybný na cestě k záhubě.

Tagged with: ,

Similar articles