Králova práva

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Králova práva 226

Když slunce zapadne za horami, nenastává ihned noc. Po nějakou dobu ještě je nad krajinou světlo a teprve ponenáhlu rozestrou se stíny úplné tmy. Nietsche, filosof pánského lidství, ukázal na tento zjev na vysvětlenou, proč mnozí nevěrci přece ještě křesťanské idey v sobě nosí a křesťansky jednají. Jejich slunce zašlo; ale ještě není půlnoc, hodina tmy. Je to doba, kdy den a noc spolu splývají, večerní soumrak duše.

V životě národů vidíme tentýž zjev. V 16. století nastal pro mnohé západ křesťanského slunce. Ale ani tady není dosud půlnoc. Je to teprve západ slunce. Slunce Ježíš zmizelo za velikými mraky nationalismu a materialismu. Tak zvaný moderní svět, už nevěří, ale žije ještě pořád z reservního fondu křesťanského smýšlení a z křesťanské morálky tisíce roků katolické.

Já tento soumrak nemám rád. Je to doba lidí polovičatých a zbabělců. Dávám přednost noci, temné a černé. Miluji den, úplně jasný. Miluji, co je celé, radikální poctivou víru, a kdyby někdy víra měla pominouti, pokládám radikální, poctivou nevěru za mužnější. Stojím dnes u jesliček; ne proto, že je to zvyk; stojím tam, protože v těch jesličkách odpočívá všechna moje theologie, má filosofie, má sociální politika i moje pedagogika. Co chce to dítě? Z jeho vánočního programu, jenž je zároveň školním programem všech století, lidé jednu polovici zpronevěřili a druhou zfalšovali. Zpronevěřená polovice vánočního poselství a tím i všeho účelného jakož i vychovatelského umění je Gloria. Sláva Bohu! To byla Jezulátkova ranní modlitba a první vánoční Te Deum!

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Proto jeden Bůh a jeden Pán, Pán nad pány, který nesmírnou velebností vládne nad svým stvořením. Všichni tvorové jsou majetkem toho, kdo je stvořil. Člověk je Boží! Výhradně a jedině! Proto taky nemohlo býti v ráji ranní modlitbou nic jiného než Gloria. Sláva Bohu! Ale člověk už ho zpívat nechtěl. Po 4 000 roků člověk vším se obíral: vědou, uměním, řemeslem, politikou, válkou. Ale na Gloria zapomněl, na ranní modlitbu svých prarodičů, na věčnou modlitbu hvězd a květů.

Tu přišel Ježíš jako dítko. A první, čemu lidstvo naučil, a prvním předmětem vyučovacím jeho světové pedagogiky, bylo Gloria. Jedna z velikých revolucí světových dějin začala proklamováním lidských práv, docela tak jako první ze všech revolucí tím začala, že satan proklamoval lidská práva oproti Bohu. Vykoupení lidstva, opak revoluce, musilo tedy začíti tak, že Kristus zase prohlásil práva Boží. To je smysl Gloria. Bůh je Bůh. Člověk je člověk. Bůh je Pán. Člověk je služebník. Tvor je Stvořitelův. Majetek je majitelův! Sláva budiž Bohu!

Boží práva nad práva lidská. Sláva Bohu na výsostech! To je nejhlubší smysl náboženství. To je náboženství! Moderní zakladatelé náboženští to přehlédli. Založili nová náboženství, v nichž je hlavní věcí přilákati lidi pilné, trpělivé, střídmé. Založili náboženství, která jsou dobročinnými ústavy a v nichž skutky blíženské lásky jsou vším. Učinili tak něco, co pravé náboženství činiti musí. Ale, co nejprvnější, to zanedbali. Těžiště křesťanství spočívá na první desce desatera. Nejpřednější jsou totiž práva Boží. Bůh má býti Bohem! Suverenita Boží má býti bezohledně vyjádřena. Dle času a prostoru — všude. To je to nejnutnější, co se musí dnes s kazatelen hlásati.

Veliký hřích vědy, školy, obecné a zvláště vysoké školy, hřích umění, hřích politiky a hřích života výrobního, vlastní hřích století našeho je ten: nemodlí se už Gloria. Zneuznává Boha, ač ho výslovně nepopírá. Je atheistické, je bez Boha.

Poznali jsme vánoční program božského Dítka. Jak zní ten náš? Odpověď! Máme o to se přičiniti, aby se Gloria opět v celém světě zpívalo, na radnicích, ve školách, na universitách, v továrnách. Musíme zvonit vánočními zvony, zvony betlémského krále. Křesťané namnoze nevidí, neslyší, nemluví. Musíme je probuditi. Křesťané jsou nervósní, jako všichni lidé moderní, ale křesťané neumějí horliti pro svého Boha. Kdy nastanou ty vánoce, v nichž Gloria zase se stane rozhorleným, bojovným voláním proti všemu zapírání Boha a proti všemu rouhání se Bohu?

Musíme ty zvony rozhoupat. Ať volají do práce. Devatenácté století bylo pro našeho Boha a pro naši Církev stoletím lupičským. Ze země, kterou utvořil, vzali lidé Bohu jednu říši po druhé. Odklerikalisovali svět. Vzali svět Bohu a světu Boha. My musíme restituovat, dobýti nazpět. Dvacáté století musí býti stoletím restituce, navrácení ve všech oborech. Svět budiž vrácen jeho majiteli! Až do posledního haléře!

Prastará vánoční píseň musí se uskutečnit. Zpěv vědy, Gloria věčné moudrosti. Píseň techniky, Gloria a Te Deum ať se zpívá Bohu, který učinil nebe a zemi. Bojovná píseň politiky, Gloria budiž zpívána tomu, jenž sedí na trůně a Beránkovi! Suverenita Boží musí býti bezohledně dobyta znovu. Přeme se o správnou taktiku. Je jenom jedna taktika správná: Politika vánočního Gloria. Oblažíme-li svou opatrností půl světa a porušíme při tom zájmy Boží, pak je celá naše reální a úspěšná politika pochybena. Přivedeme-li to svou taktikou jako Jezulátko na Kalvarii, je to přece taktika správná, je-li při ní hledán Bůh.

Naše politika záleží v tom, abychom se modlili Gloria.

Msgr. Robert Mäder: Živ buď Ježíš Král,
česky vyšlo l. P. 1933

christusrex-modry

Similar articles