Pouť do Fatimy 2017

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Pouť do Fatimy 2017 309

Poslední říjnový víkend, u příležitosti svátku Ježíše Krista Krále a stého výročí zjevení Panny Marie, se ve Fatimě sešli katolíci odhodlaní odporovat omylům moderního světa (pronikajícím i do Církve), aby prosili za zasvěcení Ruska, vítězství Neposkvrněného Srdce Panny Marie, ukončení „ďábelského zmatení“ a společenskou vládu Krista Krále.

1

Pouti se zúčastnili všichni čtyři biskupové katolického hnutí „Odporu“, několik kněží Kněžského společenství Ježíše a Marie  (SAJM), několik seminaristů ze semináře sv. Ludvíka Grignon z Montfortu vedeného Msgr. Faurem a otci dominikány z Avrillé a asi dvě stovky laiků z různých zemí. Největší zastoupení měla Francie, Irsko a Velká Británie, nechyběli ale ani věřící z větší dálky, například z Brazílie. Své zástupce zde měly i České země a Slovensko.

2

Do Fatimy jsme přijeli v pátek večer a zúčastnili jsme se mše svaté sloužené P. Ballinim, který po svém odchodu z FSSPX roku 2015 pečuje o věřící v Irsku. S irskými a britskými poutníky jsme potom povečeřeli v hotelové restauraci, kde jsme se zároveň poprvé střetli se smutnou pokoncilní realitou – personál restaurace (jejímiž hosty bývají především katoličtí poutníci) totiž slyšel o tom, že katolíci v pátek drží půst od masa, zřejmě poprvé a neskrýval svůj údiv.

V sobotu jsme se opět zúčastnili mše sv. sloužené P. Ballinim a po snídani jsme se odebrali na domluvené místo před baziliku, kde biskup Williamson vtipně přivítal poutníky a v krátké promluvě v angličtině a francouzštině řekl:

  • Význam Fatimy je mimořádný, neboť, jak řekla Naše Paní, zasvěcení Ruska Jejímu Neposkvrněnému Srdci se musí uskutečnit a bude klíčem, který odemkne řešení hrůz a bídy dneška.
  • Pokud budou její požadavky (zasvěcení Ruska a pobožnost pěti prvních sobot) splněny, nastane období pokoje pro celé lidstvo. Pokud nebudou, situace bude horší a horší.
  • Fatima je protikladem Druhého vatikánského koncilu – Nebe dalo modernímu světu odpověď na jeho problémy dříve, než dosáhly takových rozměrů, moderní klérus ji však nechtěl a nechce slyšet.
  • Zasvěcení Ruska bude nakonec provedeno, otázkou je, jaké strádání bude muset Církev ještě vytrpět, než papež konečně přijde k rozumu a provede toto zasvěcení. Bůh ví. My jsme na této pouti proto, abychom se za to modlili a příchod tohoto dne urychlili.

3

Poté jsme se odebrali do baziliky, kde jsme se u hrobů pasáčků Františka a Hyacinty pomodlili radostný růženec. V bazilice však byl takový ruch, že bolestný a slavný růženec jsme se odešli pomodlit raději na náměstí před bazilikou, na dohled od místa zjevení, kde bylo o poznání klidněji. Biskup Williamson před každým tajemstvím oznámil související úmysl. Většinu z nich si bohužel nepamatuji, ale u posledního jsem si pořídil audiozáznam, takže je mohu čtenářům zprostředkovat:

  • který z mrtvých vstal: Život Církve je obrazem života Krista, s tím rozdílem, že Církev nemůže zcela zemřít. Je ovšem dnes křižována, ale potom jistě bude vzkříšena.
  • který na nebe vstoupil: Toto tajemství především ukazuje k nebi. Stalo se, že bylo zavedeno nové náboženství, které je zaměřeno na člověka, na tuto zemi, místo aby bylo zaměřeno na Boha a na nebe. Modleme se, aby církevní představitelé pochopili, že jejich hlavním úkolem je přivést lidi do nebe. „Hledejte Boží království,“ říká Náš Pán, „a ostatní vám bude přidáno.“
  • který Ducha svatého seslal: Když Pán Ježíš vstoupil na nebe, seslal Ducha Svatého, aby vedl Církev. Modleme se za nejvyšší církevní představitele, aby se nechali vést Duchem Svatým a, znovu, aby vedli duše do nebe.
  • který tě, Panno, na nebe vzal: Obětujme tento desátek za emeritního papeže Benedikta XVI., který se údajně blíží smrti. Modleme se, aby, pokud mu bude dopřán ještě nějaký čas, udělal něco dobrého pro Církev, pokud brzy zemře, aby zachránil svou duši.
  • který tě, Panno, v nebi korunoval: Modleme se za papeže Františka. Jen Bůh ví, jestli ještě někdy najde světlo. Ale řekněme, že pokud se za něj budeme modlit, může mu to pomoci být méně šíleným než momentálně je, nebo zabránit mu být ještě šílenějším.

4

Po růženci se část poutníků odebrala s biskupem Zendejasem k místu, kde se Panna Maria zjevovala. Bylo zde několik stovek lidí, někteří se modlili, někteří si povídali, byl zde opět jakýsi neposvátný ruch. Integrální katolíci zde sice neměli početní převahu, ale měli dobrého pastýře, a tak tento ruch utichl, jakmile biskup Zendejas s jedním seminaristou z Avrillé začali zpívat loretánskou litanii. Zazpívali jsme též fatimské Ave, Christus vincit a některé další zpěvy. Většina přítomných se k nám přidala.

Po obědě a krátkém odpočinku jsme se zúčastnili křížové cesty vedené biskupem Zendejasem na kalvárii nad Fatimou. Na vrcholu nám Jeho Excelence krátce připomněla mexického jesuitu P. Miguela Pro, který byl umučen roku 1927 v rámci boje zednářů proti Cristeros a jehož poslední slova byla „Viva Cristo Rey!“, kterýmžto zvoláním s odpovědí „Viva!“ jsme Krále nebe i země rovněž pozdravili. Cestou zpět jsme se zastavili na místě zjevení anděla roku 1916.

7

8

6

Večer jsme se zúčastnili mše svaté, kterou sloužil tentokrát biskup Thomas Aquinas OSB.

9

V neděli, na svátek Krista Krále, sloužil mši svatou biskup Williamson. Proneslzasvěcení lidstva Nejsvětějšímu Srdci Páně, předepsané pro tento svátek papežem Piem XI. roku 1925. Po mši svaté zopakovali všichni čtyři biskupové zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které pronesli už letos v květnu nikoliv proto, že [snad] můžeme náznakem zaujmout místo papeže a biskupů celého světa, ale proto, že chceme dostát tvým požadavkům, nakolik jen můžeme.“ (1. část2. část)

10

11

12

13

Po nedělní večeři P. Ballini poděkoval poutníkům za účast a zdůraznil, jak je důležité spolupracovat s Boží milostí a bez váhání následovat to, co jsme poznali jako dobré. Poznáme-li, že je něco vůle Boží, nemáme na výběr.

Poté jsme se šli s irskými a anglickými přáteli a Msgr. Zendejasem pomodlit růženec před baziliku. Setrvali jsme pak ještě v přátelských rozhovorech. Biskup Zendejas například zmínil, že papež už připravuje útok na kněžský celibát.

14

Pobyt ve Fatimě jsme ukončili mší svatou slouženou Msgr. Faurem v pondělí ráno, po níž jsme se ještě rozloučili s biskupem Williamsonem, který v dobrém vzpomíná na návštěvu naší vlasti uskutečněnou přesně před rokem, a odjeli na letiště.

15

Pouť se po organizační stránce nanejvýš zdařila a snad se poutníkům především podařilo vyprosit milosti pro ty, kdo je potřebují. Organizátorům patří velké poděkování. Bylo velmi povzbuzující opět vidět biskupy a kněze, kteří milují Pána Boha a Pannu Marii víc než sebe, pro něž jsou zájmy Boží na prvním místě a jsou ochotni pro větší čest a slávu Boží a spásu duší leccos obětovat. Rovněž bylo povzbuzující vidět velikou svornost mezi laiky, která kvůli osobní ješitnosti nebo rozeštvávání a pomluvám zvenčí nebývá vždy a všude samozřejmostí.

Čeho lze litovat je to, že se z objektivních důvodů nepodařilo zorganizovat hojnější českou účast. Doufejme, že to napravíme příští rok, neboť jak řekl P. Ballini, dá-li Pán Bůh, nebylo to naposledy, co se taková akce konala.

Velmi příjemným překvapením pak byl dopis, který jsme dostali několik dní po návratu od seminaristy Louise Jaquemeta, s kterým jsme se ve Fatimě seznámili. Vyjádřil v něm svou lásku k naší vlasti, kterou kdysi navštívil, Praha se mu jevila díky svým historickým stavbám jako katolické město s „antiprotestantskou atmosférou“. Zmínil také, že ve škole sv. Tomáše Akvinského v Avrillé spravované bratry dominikány mají velkou úctu k Pražskému Jezulátku, neboť Mu vděčí za to, že byli schopni zakoupit budovy, v nichž se škola nachází. Každou první středu v měsíci pořádají děkovné procesí k Pražskému Jezulátku. Ctihodný pán dále vyjádřil svou radost z toho, že i u nás existuje odpor vůči liberalismu současných vůdců Bratrstva sv. Pia X. Nabádal nás pokračovat v dobrém zápase, abychom mohli v hodinu smrti říci se sv. Pavlem: „Bonum certamen certavi“ – „Dobrý boj jsem bojoval“. Ujišťuje nás také o svých modlitbách. Jistě bude dobré, budeme-li i my často pamatovat v modlitbách na abbé Louise, abbé Etienna (který před vstupem do semináře strávil jeden semestr na ČVUT v Praze a ministroval P. Fuchsovi  při jeho první zdejší mši sv.) a ostatní seminaristy ze semináře sv. Ludvíka z Montfortu.

Similar articles