Trojí rod Páně
P. František Sušil
Zda-li víš ty duše rozmilá,
kolikerý rod Kristus má?
To ti církev na Vánoce dí,
kážíc knězi sloužiti tré mší.
Když ta první mše se počíná,
krajina jest v půlnoc odína.
Značí každému to člověku,
že se zrodil z Otce od věku.
Přepodivný je ten Boží rod,
nevystihlý, jak hloub mořských vod.
Jako půlnoc zastírá se tmou,
tak rod ten jest zastřen mhou.
Nelze dále o něm hovořit,
třeba hluboce se pokořit.
K druhé mši se tehdy zazvoní,
když se noc již ke dni nakloní.
Druhá mše ta, z rána sloužená,
narození druhé znamená:
Jak se zrodil z Panny Marie,
z Panny čisté jako lilie.
Když on přišel v těle, prchla noc,
a den světlý ujal věčnou moc.
I rod ten jest divné osnovy,
žádná řeč o něm dost nepoví.
Zázrak je to všechněch zázraků,
duch náš stojí tu jak v omraku.
Pokory to Boží věčný sloup,
nevystihlá je to lásky hloub.
Hloub ta vší se mysli zamyká,
ani anděl do ní nevniká.
Třetí svatá mše se sloužívá,
když den v jasnotu se odívá.
Tím se tobě ten rod naskýtá,
když Pán do duše ti zavítá.
V duši lidské hodlá bytovat,
tam mu chrám má člověk budovat.
Tam se tobě zas chce narodit,
duši tvé chce věčně vévodit.
Ó měj Mariinu útrobu,
vezmi na se Páně podobu!
Jak den víc a víc se rozžehá,
tak nechť v tobě láska vyšlehá.
Proměň docela se v jeho tvar,
oddej se mu na vše věky v dar.
Běda, když Pán tluče na dvéře
a se k němu člověk nebéře!
Ale blažen, kdo mu otvírá,
a své srdce jemu rozstírá.
Tomu andělů sněm libě hrá,
a on v sobě celé nebe má.
