Týdenní rozjímání: Neděle 2. adventní

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Týdenní rozjímání: Neděle 2. adventní 166

Úvod k rozjímání >

2naNEDĚLE DRUHÁ ADVENTNÍ.

Mat. XI, 2-10.

„Ty-li jsi ten, který přijíti má, čili jiného čekáme?“ (v. 3.)

Jan je vězněn za svou horlivost pro spravedlnost. Zapomínaje na sebe a snaže se zůstati v zapomenutí posílá dva ze svých učedníků k Pánu Ježíši s rozkazem otázati se Ho, je-li tím, jenž přijíti má, Mesiášem, Vykupitelem, či zda třeba čekati jiného.

Hlásejme také Ježíše Krista a připravujme mu cestu, ale jakmile se objeví, ustupme do pozadí.

Ať nás svět opustí, ať nás nechá padnouti v ruce pronásledovatelů, co na tom? Ježíš na nás nezapomene.

Předsevzetí: Chci na sebe zapomínati, jen aby Ježíš kraloval.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši Kriste, Ty jsi ten, který má přijíti. Svými vinami zdržel svět Tvůj příchod. Nedopusť, abych i já svými vinami zdržoval Tvůj příchod do mého srdce a do duší jiných.

 

PONDĚLÍ.

„Slepí vidí… mrtví vstávají z mrtvých, chudým zvěstuje se evangelium.“ (v. 5.)

Dva důkazy Svého poslání a Svého božství podává Pán Ježíš: moc a dobrotu.

Moc dokazuje Svými zázraky, dobrotu pak dotvrzuje prokazováním dobrodiní.

Všimněme si také toho stupňování. Když Pán Ježíš označil nejnápadnější zázrak – vzkříšení mrtvých – uvádí pak jako zázrak ještě více ohromující: hlásání evangelia chudým.

A vskutku: náboženské poučování chudých, prosté katechisování je nejpřesvědčivějším důkazem božství Církve i Pána Ježíše, neboť lidská pýcha se nesnižuje k chudým, leda když je chce kaziti a učiniti si z nich nástroje vzpoury a revoluce.

Předsevzetí: Kdykoliv mi bude možno pomáhati chudým, budu hleděti jim při tom také mluviti o Bohu a poučovati je.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, prosím, té vzácné cti, abych se mohl aspoň nějak zúčastňovati Tvého díla, hlásání evangelia chudým.

 

ÚTERÝ.

„…A blahoslavený jest, kdo nebude horšiti se nade mnou.“ (v. 6.)

Jiným znamením božského poslání je odpor proti němu. Dílo Boží odporuje dílu hříšníka, dobro se protiví zlu. Konáme-li dílo Boží, konáme-li dobro, vyučujeme pravdě a ctnosti, tu naše slovo je v odporu se slovem hříšníka, náš skutek se staví proti jeho skutku, náš život odsuzuje jeho život.

A tu nastane buď jedno nebo druhé: buď ho náš příklad a naše poučení obrátí, a on bude blahoslavený, že se nehoršil nad námi – nebo se zatvrdí ve svém hříchu, a my se mu staneme kamenem úrazu, o nějž se roztříští.

Předsevzetí: Nebudu ztráceti odvahy ani při lhostejnosti jedněch, ani při odporu druhých.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, byl-li jsi Ty zavrhován, mohu se diviti, že mně se děje podobně? Spojili-li se lidé za tím účelem, aby Ti zabránili dobře jim činiti a je spasiti, může to překvapovati, že se spolčují i k tomu, aby mařili mé dobré úmysly? Posilni, prosím, mou dobrou vůli!

 

STŘEDA.

„Co jste vyšli na poušť vidět? třtinu-li větrem se klátící?“ (v. 7.)

První podmínkou svatosti je stálost, pevné rozhodnutí a nezlomná vůle vytrvati vždy při svých plánech a nedati se nikdy zvrátiti.

Spravedlivý vždy zůstává neochvějným, aí věje vítr utrpení nebo vášní, ať povstane odpor lidí nebo pronásledování.

I kdyby jej všichni opustili – než by se vzdal toho, co podniká k slávě Boží, raději zůstane docela sám.

Jako hory se vypínají nad zemí, jako skála, o níž se vlnobití tříští, tak je povýšen ve svých myšlenkách, že ho chátra nemůže dostihnouti, tak je upevněn ve svých rozhodnutích, že žádné jiné mínění nebo vášeň nějaká jej nemůže zviklati.

Předsevzetí: Chci se přimknouti k Ježíši vírou i láskou.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, v tomto světě stále se měnícím, kde hledati klid a stálost, ne-li u Tebe, Jenž jsi neomylná pravda a nezměnitelná svatost? Přijmiž mě, prosím pokorně, pod svou ochranu, a posiluj mě svou milostí, ať nejsem třtinou…

 

ČTVRTEK.

„Ale, co jste vyšli vidět? člověka-li měkkým rouchem oděného?“ (v. 8.)

Zženštilý a vybraný zevnějšek bývá zpravidla známkou života smyslného a světáckého.

Spravedlivý je prostý a jednoduchý ve svém kroji i ve svém chování.

Jeho vzezření stejně jako celý jeho život je odsouzením okázalosti a přepychu.

Prostý lid posuzuje podle oděvu. Nazývá velkými lidi, kteří jsou jen nepatrnými, docela nepatrnými služebníky jiného člověka, který je sám třeba také otrokem svých vášní, není-li dokonce hříčkou svých rádců, milců nebo milostnic.

Předsevzetí: Chci býti vždy prostý a skromný ve svém zevnějšku, ale zato pevný ve svých dobrých předsevzetích.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, prosím pokorně, vnukni mi pohrdání změkčilým a smyslným životem světáků a připoutej mne k svému kříži, který jediný je pravým „čestným křížem“.

 

PÁTEK.

„Ale, co jste vyšli vidět? Proroka-li? Zajisté; pravím vám, i více než proroka.“ (v. 9.)

Odlučme se od světa spíše osamocením vnitřním než odloučením zevnějším, a pak nebudeme posuzovati věci a osoby podle zdání, nýbrž podle dvojího světla uděleného Bohem: podle rozumu a podle víry.

A při posuzování dle rozumu ukážeme se lidmi moudrými a spravedlivými; při posuzování dle víry ukážeme se křesťany, proroky, ba více než proroky; proroky, poněvadž je nám odhalena budoucnost vírou, která slibuje patření na Boha ve věčné slávě – více než proroky, poněvadž, nečekajíce na budoucnost, uzříme Boha přítomného a tvořícího tam, kde mudrci tohoto světa nevidí než ruku lidskou nebo výsledek náhody.

Předsevzetí: Chci viděti Pána Ježíše ve všem a zvláště v utrpení a strastech, které mi umožňují bráti podíl na jeho kříži.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, osvěť mě, abych Tě viděl přítomného, živého, mluvícího a působícího všude ve světě, ale zvláště v Tvé svaté Církvi.

 

SOBOTA.

„Aj já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.“ (v. 10.)

To je také naše poslání. Každý křesťan a zvláště každý kněz je vyslán, aby připravoval cesty Pánu Ježíši.

Jak vyplnil Jan Křtitel tuto vznešenou povinnost? Nejprve uvedl svět v úžas svou svatostí, přísností svého života a pohrdáním všemi těmi věcmi, kterým se svět obdivuje a které vyhledává.

Pak kázal, a jeho slova byla útokem proti bludu a hříchu.

Farizeové i publikáni, vojáci i úředníci, lid i velmoži, všichni bez rozdílu naslouchají, jak odsuzuje jejich chování.

Žádná neřest, žádný zlozvyk nenachází milosti u jeho neohrožené a nepřekonatelné horlivosti.

Předsevzetí: Chci míti jen jedinou myšlenku, jedinou touhu: království Ježíše Krista na zemi, jako na nebi.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi, prosím pokorně, světla a síly, abych dovedl připravovati duše a srdce na Tvé panování královské a božské.

 

Similar articles