Týdenní rozjímání: Neděle druhá po Zjevení Páně

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE DRUHÁ PO ZJEVENÍ PÁNĚ.

Jan II, 1-11.

„…byla svatba v Káni galilejské, a byla tam matka Ježíšova.“ (v. 1.)

Maria se nalézá tam, kam ji volá láska k bližnímu.

Vyhýbejme se světským slavnostem, leda vyžaduje-li toho společenská slušnost.

Ale pak se tam chovejme jako Panna Maria uprostřed tohoto shromáždění spřízněné rodiny.

Nic drsného ani přísného v jejím chování; vše vážné, důstojné, skromné a láskyplné.

Předsevzetí: Budu vždy slučovati zdvořilost s láskou.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne, prosím, přizpůsobovati povinnosti společenské povinnostem náboženským a uváděti v soulad to, čím jsem povinen lidem s tím, čím jsem povinen Bohu.

PONDĚLÍ.

„…byl pak pozván na svatbu také Ježíš a učedníci jeho.“ (v. 2.)

Ježíš svou přítomností posvěcuje veselou společnost. Ale pozorujme jen Jeho chování a rozhovor: obojí je prosté, ale důstojné, laskavé, ale vážné.

Ježíš přichází se svými učedníky. Ale jakými to učedníky? S prostými rybáři, které ještě neměl času připraviti.

On, syn královský, zvyklý na společnost P. Marie a Josefa, kteří se vyznamenávali tak jemnými způsoby a tak dokonalými rozhovory, Ježíš se tu představuje provázen lidmi tak prostými a tak málo vzdělanými.

Předsevzetí: Budu hleděti býti všem vším.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, strp mne, prosím, ve své společnosti přes mé vady a křehkosti, které mne činí skoro nesnesitelným u lidí.

ÚTERÝ.

„…matka Ježíšova řekla k němu: Nemají vína.“ (v. 3.)

Láska Mariina má oko otevřeno nad vším, co může zajímati bližního i se stanoviska čistě pozemského.

Jestliže i nepatrné potřeby vzbuzují starostlivost této něžné matky, jaká teprv bude její bdělost, jedná-li se o duši a o věčnost!

Pozorujme, kterak Panna Maria ničeho od svého Syna nežádá. Znajíc dobře jeho srdce ví, že stačí jej upozorniti – a již je jista, že jeho dobrota pomůže.

Předsevzetí: Chci svěřovati P. Marii všechny své zájmy.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi, abych se vždy s plnou důvěrou utíkal o přímluvu k Tvé Matičce přesvaté.

STŘEDA.

„I řekl jí Ježíš: Co mně a tobě, ženo?“ (v. 4.)

Ježíš nenazývá tu P. Marii jménem matka, nýbrž nalézaje se na veřejnosti, nahrazuje toto důvěrné pojmenování jiným, uctivějším.

Tak i vládcové a mocnáři obracejíce se na veřejnosti k svým matkám neužívají jména „má matko“ nýbrž „paní“ – výraz to důstojnější a uctivější.

Zde chce Pán Ježíš bez vší pochybnosti dáti najevo, že Maria – právě proto, že je jeho matkou – udržuje si všude svrchovaný vliv na jeho srdce a že jí nemůže ničeho odepříti, takže ji vším právem můžeme nazývati „Naše Milá Paní Nejsvětějšího Srdce“.

Předsevzetí: Chci se vždycky obraceti na božské Srdce Ježíšovo prostřednictvím srdce P. Marie.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej mi, aby úcta moje k Tvému nejsvětějšímu Srdci rozmnožovala ve mně něžnou lásku k sladkému srdci Tvé Matičky.

ČTVRTEK.

„Cokoli vám řekne, učiňte.“ (v. 5.)

Je pravda, jedná se celkem o věc nepatrnou, ale Ježíš nemůže své Matce nic odmítnouti, i kdyby bylo třeba zázraku.

Maria pochopila, a proto obracejíc se na posluhující, pravila jim: „Cokoli vám řekne, učiňte.“

Vyložme prostě své potřeby a své touhy Ježíši a Marii a pak jednejme, jako bychom již tu milost byli obdrželi.

Tímto nevinným způsobem vykonáváme jakýsi něžný nátlak na srdce Mariino i Ježíšovo.

Předsevzetí: Budu se vždy modliti s důvěrou a vytrvale.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, jenž jsi řekl: Proste a bude vám dáno, nauč mne říditi se vždy tímto Tvým příkazem a s jistotou očekávati Tvou pomoc.

PÁTEK.

„Dí jim Ježíš: Naplňte štoudve vodou.“ (v. 7.)

Ježíš se cítí jako spoután slovem své Matky. Aby jí vyhověl, rozkáže živlům…

tálo tam šest prázdných kamenných štoudví. Ježíš poručil posluhujícím naplniti je vodou.

Ale, pane, vždyť je třeba vína!

Čiň sám, co můžeš, dej, co máš: Pán Ježíš učiní, co ty nemůžeš, a udělí to, co nemáš.

Předsevzetí: Chci se modliti a při tom činiti, co je možno. Pán Ježíš učiní již to ostatní.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, protože jsem slabý jako ta voda, a protože jsem bez milosti, jako ty štoudve byly bez vína, budu se obraceti vždy z poslušnosti k Tobě s pokornou prosbou o posilu a pomoc.

SOBOTA.

„…a zjevil slávu svou…“ (v. 11.)

Dvě věci zjevují velikost a získávají slávu: moc a dobrota.

Moc bez dobroty působí nejčastěji pocit zděšení (úžasu).

Dobrota bez moci snadno vzbudí důvěrnost blízkou nerozvážnosti.

Připojíte-li k dobrotě moc, vyvoláte obdiv.

Přidružíte-li k moci dobrotu, získáte lásku.

Zázraky Pána Ježíše byly dobrodiními: jako výsledky a známky Jeho moci a Jeho dobroty dokazují i Jeho velikost i zjevují Jeho slávu.

Předsevzetí: Nebudu ani slabým ani tvrdým, nýbrž pevným a laskavým.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych se Ti obdivoval, poněvadž jsi veliký, i abych Tě miloval, poněvadž jsi dobrý.