Týdenní rozjímání: Neděle pátá po Sv. Duchu
Úvod k rozjímání >
NEDĚLE PÁTÁ PO SV. DUCHU.
Mat. V, 20–24.
„Nebude-li hojnější spravedlnost vaše než zákoníků a fariseů, nevejdete do království nebeského.“ (v. 20.)
Proč to? Poněvadž spravedlnost nebo dokonalost oněch lidí byla pouze zevnější.
A to nestačí zdáti se spravedlivým; je třeba spravedlivým býti.
Ta jejich spravedlnost byla pouhou přetvářkou a pošetilou marnivostí.
Takový fariseus jsa otrokem pýchy a chtivosti, nemiloval ani Boha ani bližního: jen sebe si vážil a sebe miloval.
Předsevzetí: Chci míti vždy jen Boha na zřeteli.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pomoz mi svou milostí, abych nic nekonal z ohledu na lidi nebo ze strachu před jejich úsudky, nýbrž jen z lásky k Tobě a k bližním.
PONDĚLÍ.
„Slyšeli jste, že řečeno jest starým.“ (v. 21.)
Pán Ježíš opakuje zákon Mojžíšův, a když jej byl přivedl k původní dokonalosti, povznáší jej ještě výše.
Tak pracuje Bůh stále podle téhož plánu, ale při tom také zdokonaluje svá díla.
I my pokračujme, ale vždy týmž směrem. Ne-li, pak i při stálém postupování nedojdeme nikam.
Předsevzetí: Budu vždy zachovávati pořádek, který jsem si jednou určil.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, učiň mne vytrvalým v dobrých předsevzetích, a dej, abych kráčel vždy ve Tvých stopách.
ÚTERÝ.
„Nezabiješ! Kdo by zabil, hoden bude soudu.“ (v. 21.)
Je-li zločinem odníti někomu život tělesný a časný, čím větším násilím je odníti život duše, život věčný, pohoršlivým slovem nebo příkladem!
Cítili bychom se nešťastnými, kdybychom zavinili něčí smrt třeba jen svou neopatrností.
A přec: kolik slov vyšlo snad již z našich úst, kolik skutků jsme spáchali, které měly na duše našich bližních daleko zhoubnější vliv než ta naše neopatrnost na jejich těla.
Předsevzetí: Chci býti velmi opatrný na své řeči i na své jednání.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopouštěj, abych svou neopatrností nebo lehkomyslností pohoršoval duše, za něž jsi Ty zmíral na kříži.
STŘEDA.
„Já však pravím vám, že každý, kdo se hněvá na bratra svého, hoden bude soudu.“ (v. 22.)
Hněv nenapravuje škody a urážky utrpěné, naopak on škodí více ještě tomu, kdo jej chová, než tomu, proti komu směřuje.
Hněv zaslepuje a uchvacuje tak, že mnohdy zbavuje nás užívání rozumu a svobody: měnívá člověka v nerozumného tvora.
Předsevzetí: Budu vždy dbáti, abych se nenechal uchvacovati hněvem.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, tichý a pokorný srdcem, nauč mne ovládati pocity hněvu a zapomínati na křivdy mi učiněné.
ČTVRTEK.
„Kdo by řekl bratru svému „rácha“, hoden bude velerady.“ (v. 22.)
Projevuje-li se hněv slovy a vybíjí-li se v urážkách, pak již je odsouzen, a nezbývá než vyřknouti zasloužený trest.
Proto bděme nad svou řečí a nedovolme si ani slova, které by mohlo zraniti našeho bratra.
Předsevzetí: V rozčilení budu mlčeti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi milostivě takovou vládu nad jazykem, abych nikdy nezranil svého bližního.
PÁTEK.
„Kdo by řekl bratru svému „blázne“, hoden bude pekelného ohně.“ (v. 22.)
To, co rozlišuje člověka od zvířete, je rozum.
Říci tedy bratru, že je blázen, to znamená zařazovati ho mezi zvířata, tvory nerozumné.
A přec jen svým rozumem je člověk Bohu podoben a Božím obrazem.
Tupiti však obraz Boží znamená tupiti Boha samého.
Předsevzetí: Budu vždy v úctě míti své bližní.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych vždy chápal důstojnost člověka, za něhož jsi se obětoval.
SOBOTA.
„Jdi prve a smiř se s bratrem svým.“ (v. 24.)
Naše dary a oběti nebyly by Bohu milé, kdybychom neodpouštěli svým bratřím.
Milujeme-li skutečně Boha, pak také musíme milovati jeho dílo, jeho nejvznešenější dílo, jeho obraz: a tím vším je náš bratr.
Chceme-li, aby nám Bůh odpouštěl, musíme i my odpouštěti svému bratru, a to tím spíše, poněvadž urážky nám učiněné jsou nepoměrně nepatrnější než urážky, kterých my jsme se proti Bohu dopustili.
Předsevzetí: Zapomenu urážek mi učiněných a mnou spáchané napravím.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi milosti tak odpouštěti a milovati, jako Ty jsi odpouštěl a miloval, abych si tak zasloužil Tvé odpuštění a Tvou lásku.
