Sv. Jan Zlatoústý: Těm, kdo se pohoršili současnou církevní krizí
Slabé lidi nepohoršuje v přítomném životě jedna nebo dvě nebo tři věci, nýbrž mnoho věcí, a naše řeč slibuje všem postiženým, že je od všeho toho osvobodí. Budou-li ovšem chtít její rady pochopit a zachovat.
Pohoršení dostala prostor, aby se nezmenšily odměny ušlechtilých, což Bůh ukázal v rozhovoru s Jobem, když řekl: „Myslíš, že jsem s tebou jednal z jiného důvodu, než aby ses ukázal spravedlivý?“ Též Pavel říká: „I hereze jsou nutné, aby se ukázalo, kdo se mezi vámi osvědčil.“ Když však slyšíš, že „hereze jsou nutné,“ nemysli si, že to říká jako výzvu nebo příkaz. Rozhodně ne! Předznamenává tím pouze budoucnost a předpovídá z toho prospěch střízlivým. Když tedy vidíš, jak je církev rozptýlena a nesmírně trpí a jak jsou její význační členové pronásledováni, nehleď pouze na to, nýbrž také na výsledky, které z toho vzejdou, na odměny, odplaty, trofeje a vítězné ceny: „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“
Řekni mi, proč se pohoršuješ, když vidíš, jak se chystá tolik trofejí, plete tolik věnců a dává tolik ponaučení? Prý kvůli těm, kdo hynou. Avšak jak jsem řekl a nepřestanu říkat, tito ať hledají příčinu své záhuby sami u sebe. Kolik lidí, kteří nosí masku zbožnosti, kolik takových, kteří předstírají laskavost, kolik takových, kteří jsou pokládáni za velikány, ale ve skutečnosti jimi nejsou, bylo náhle usvědčeno ještě v přítomné době? Jejich klamy se rozplynuly a ukázalo se, co jsou skutečně zač, nikoli co předstírali a čím klamali. Neboť tento čas je jako pec, která zkouší bronzové mince, taví olovo, pálí slámu a činí vzácné látky ještě vzácnějšími. Ať tě tedy nic takového nepohoršuje, ani když nyní zkažený kněz útočí na stádo divočeji než ledajaký vlk, ani když projevuje velkou krutost někdo z mocných. Pomysli přece, že v době apoštolů se děly věci ještě horší. Někteří židovští kněží byli tak zlí a špatní, že Spasitel vyzýval lidi, aby se varovali napodobovat jejich způsob života: „Na Mojžíšově místě zasedli znalci Písma a farizeové. Všechno, co vám káží dělat, dělejte, ale podle jejich skutků nejednejte.“ Skutečně, co může být horšího než kněží, jejichž napodobování by mělo jejich následovníky zahubit? Přesto lidé, kteří zazářili a získali věnec, neutrpěli žádnou škodu, nýbrž dosáhli ještě větší slávy. Není proto třeba se událostem divit, neboť střízlivé všude provázejí zkoušky od vlastních i od cizích.
Za všech okolností ustupuj nepoznatelné Boží prozřetelnosti a neříkej: „Jak se tak veliké škody napraví?“ Nezkoumej nepatřičně cesty Boží divotvornosti. Ani dřívější spravedliví nezkoumali, jak a jakým způsobem se to stane. Neznepokojovali se a nezneklidňovali, ani když viděli, že dle lidského úsudku vše spěje k beznadějnému konci, nýbrž nesli vše velkodušně. Za nejlepší důkaz budoucích úspěchů považovali moc dárce oněch příslibů a kvůli nepříznivému vývoji událostí neupadali do beznaděje. Vždyť s jistotou věděli, že on je vynalézavý a moudrý a dokáže i poté, co se věci vzepřou, uvést vše do lepšího stavu než dříve a s velkou snadností naplnit zaslíbení. Vytrvalost oněch zápasníků ať se vám stane učitelkou odolnosti, a když vidíte, jak je celý život těchto ušlechtilých a vznešených mužů protkán takovýmito věcmi, nepropadejte sklíčenosti. Nezneklidňujte se ani vlastními zkouškami, ani zkouškami celého společenství.
Pomysli nakonec, kolik dostanou trestů u onoho strašlivého soudu a kolik podstoupí muk tito lidé, kteří sami zneklidnili celý svět, rozvrátili tolik církví, vyhlásili válku tak velikému pokoji a všude zaseli tisícero pohoršení. Ti, kdo od nich zakusili utrpení, se naopak postaví vedle mučedníků, vedle apoštolů, vedle oněch ušlechtilých a vznešených mužů a budou zářit ctnostnými skutky a utrpeními, věnci a trofejemi a velikým sebevědomím. Potom uvidí trest svých nepřátel a nebudou je z něho moci vysvobodit, i kdyby tisíckrát chtěli. Vždyť podstoupil-li tak veliký trest onen muž, který opomenul pouze chudého Lazara, a nedosáhl-li v něm žádné úlevy, co vytrpí tito, kteří pronásledovali a pohoršili tolik lidí?
Uvažujte o tomto všem a stůjte pevně a neochvějně a očekávejte dobra, která jsou pro vás přichystána. Neboť určitě vás čeká odměna, která nevýslovně předčí vaše námahy. Takový je totiž Bůh a tolik miluje člověka, že se snaží s velikou ctižádostí svými náhradami a odměnami překonat ty, kdo se rozhodli jednat či mluvit dobře.
Zdroj: Sv. Jan Zlatoústý, Povzbuzení pronásledovaným, Praha 2015, str. 151, 160–162, 181, 187, 190.
