Týdenní rozjímání: Neděle první po Zjevení Páně (Svaté Rodiny)
Úvod k rozjímání >
NEDĚLE PRVNÍ PO ZJEVENÍ PÁNĚ
Luk. II, 42-52.
„…když byl Ježíš ve dvanácti létech, a rodiče jeho podle obyčeje svátkového šli do Jerusalema…“ (v. 42.)
Kromě každodenní modlitby je třeba ještě jiných projevů naší úcty k Bohu: předpisuje to nejen zákon, nýbrž vděčnost to vyžaduje.
A nestačí pouze v soukromí se modliti: k povzbuzení jiných je třeba modlitby veřejné, společné.
Vyhýbati se jí mohlo by v těchto okolnostech znamenati, že se dáváme ovládati ohledy lidskými, nebo že jsme k Bohu lhostejní.
Předsevzetí: Chci býti tím, čím býti mám, a ukazovati se tím, čím jsem.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, chraň mne milostivě před přetvářkou stejně jako před bázní lidskou. Uděl mi té milosti, abych se nesnažil zdáti se lepším, než jsem, a abych se neostýchal ukázati se, čím jsem.
PONDĚLÍ.
„…pacholík Ježíš zůstal v Jerusalemě.“ (v. 43.)
Dítě má poslouchati rodičů. Ale v záležitostech, které se týkají oslavy Boží, jako na př. modlitba, pokání, volba stavu, má dítě jednati dle vnuknutí nadpřirozeného. Božské Dítě nežádá dovolení, které by bylo jistě obdrželo: chce nám dáti příklad svaté volnosti a svobody, jakou vyžaduje služba Boží.
Předsevzetí: Chci následovati spíše vnuknutí milosti než přirozených citů.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nauč mne uváděti v soulad pravou svobodu s povinným ohledem na zákonitou vrchnost.
ÚTERÝ.
„…hledali ho mezi příbuznými a známými.“ (v. 44.)
V utrpeních a obtížích utíkejte se nejdříve k prostředkům přirozeným a jděte nejprve za světlem svého rozumu: takový je řád.
Neboť Bůh – dříve než vás osvítí a než vám mimořádným zákrokem pomůže – očekává s vaší strany, že učiníte vše, co je ve vaší moci.
Ale často prostředky přirozené budou bezmocny a vy nenajdete toho, čeho hledáte, než jen modlitbou.
Předsevzetí: Budu hledati a modliti se, modliti a hledati, neboť bez modlitby se dílo nedaří, a bez díla modlitba je marná.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi té milosti, abych si vždycky v každém soužení hned vzpomněl, kde hledati pomoc a sílu.
STŘEDA.
„…nalezli ho v chrámě.“ (v. 46.)
Ježíš se nalézá v chrámě; v tom vnitřním chrámě vašeho srdce, jste-li ve stavu milosti, i v tom zevnějším chrámě zasvěceném službě Boží.
Modlitbou vstupte do tohoto dvojího chrámu a jistě se tam setkáte s Ježíšem, jehož jste marně byli hledali všude jinde.
Předsevzetí: Budu se snažiti zůstat i stále ve stavu milosti, abych vždy našel Ježíše ve svém srdci.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vím dobře, že pravé štěstí je jen u Tebe. Ó, dej mi, abych je vždy u Tebe hledal buď ve svatyni svého srdce, nebo ve svatostánku našich oltářů.
ČTVRTEK.
„Synu, proč jsi nám tak učinil?“ (v. 46.)
Jaká bolest, a spolu jaká něžnost v tomto nářku. Naříkám také, když poznám, že jsem odloučen od Ježíše?
Ó, žel! často si toho ani nepovšimnu, ani toho nepozoruji, nermoutím se nad tím, a nebo zase naopak: reptám, rozčiluji se, ztrácím mysl nad tím, že se mi nedaří mé pokusy o získání vnitřního klidu.
Jdu z jednoho výstřelku do druhého a tím buď zarmucuji Pána Ježíše svou lhostejností, nebo Ho soužím svou netrpělivostí.
Předsevzetí: V utrpení chci se odevzdati plně do vůle Boží, ale nesmím zaměňovati bezstarostnost s odevzdaností.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych si vždy uvědomil tu žalostnou ztrátu, kdykoliv se od Tebe vzdálím vlažností nebo odloučím hříchem.
PÁTEK.
„Zdaliž jste nevěděli, že já musím býti v tom, co jest otce mého?“ (v. 49.)
Bůh přede vším a nade vším: takový je řád, jak sám náš rozum prohlašuje.
Před touto svrchovanou povinností vše ostatní musí ustoupiti.
Snažte se všechnu svou útěchu a všechnu svou radost viděti v tom, že sloužíte Bohu a že konáte to, co chce, i když při tom nepociťujete nějaké útěchy nebo radosti.
Každá jiná horlivost by byla klamem.
Předsevzetí: Zasvětím a obětuji všechny své zájmy a všechny své touhy Bohu.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne, abych dovedl jako Ty a s Tebou veškeré své práce zasvěcovati Bohu.
SOBOTA.
„A Ježíš prospíval…“ (v. 52.)
Říká se: Postupovati znamená vítěziti. Proto zastavuji-li se na cestě dokonalosti, pak hned tělo a svět nabudou vrchu – a já ustupuji poražen.
Ostatně Bůh uděluje milost každému úměrně k jeho snažení.
Zakopávám-li obdrženou hřivnu, Bůh mí ji odnímá; uplatňuji-li ji, Bůh jí zdvojnásobuje.
Proto také budu postupovati v milosti dle toho, jak budu postupovati v moudrosti, a zas naopak budu postupovati v moudrosti v poměru k tomu, jak budu postupovati v milosti. Tyto dva pojmy se doplňují a tvoří jako kruh.
Předsevzetí: Každého dne krok kupředu.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, odevzdávám se Ti zúplna, táhni mne k sobě, neboť jinak bych neměl dosti sil Tě následovati.
