Dvě ponaučení ze svátku sv. Jakuba
Kázání P. Paula Rousseaua SAJM na svátek sv. Jakuba, 25. července 2022
Drazí věřící,
jen několik slov k svátku velkého apoštola sv. Jakuba.
V evangeliu při dnešní při dnešní mši svaté budeme číst o tom, kterak matka sv. Jakuba a sv. Jana přichází k Pánu Ježíši a žádá od Něho přední místa pro své syny. A odpověď našeho Pána v sobě obsahuje veliké ponaučení i pro nás: „Nevíte, zač prosíte. Můžete píti kalich, který já budu píti?“ A ta odpověď pak pokračuje ve smyslu, že mocní tohoto světa žádají pro sebe přední místa, v království našeho Pána to ale bude jinak.
Takže první ponaučení z dnešního svátku je, že křesťanský život nespočívá ve vyhledávání předních pozic a poct v tomto světě, ale v přijímání kalicha našeho Pána a s naším Pánem. Úspěšný křesťanský život, či dobrá pozice v životě křesťana, neznamená být v čele něčeho; znamená to trpět s naším Pánem.
Aby bylo jasno: křesťanský život nespočívá v utrpení. Křesťanský život znamená snášet utrpení s naším Pánem. Protože bez našeho Pána můžeme buď trpět nebo ne, ale je to všechno bezcenné. Zatímco život s naším Pánem bude vždycky dobrý, ale také vždycky bude obsahovat utrpení, neboť On také trpěl a byl ukřižován. Pokud chceme dosáhnout cíle našeho života, nekonečné radosti v nebi, musíme následovat našeho Pána ve všech krocích Jeho života, to znamená i na Kalvárii. A svatý Jakub tomuto učení našeho Pána velmi dobře porozuměl, protože byl první ze všech apoštolů, kteří za Něj položili život. Byl umučen kolem roku 45 v Jeruzalémě v důsledku židovské nenávisti.
Ale před svou slavnou smrtí se sv. Jakub vydal na misijní cestu do Španělska. A zde se nám ukazuje scéna z jeho života, která je druhým ponaučením dnešního svátku. Sv. Jakub pracoval se svými sedmi učedníky v městě Zaragoze a jeho kázání nebylo příliš úspěšné, nedařilo se mu obrátit mnoho pohanů. Ale jednoho večera, když se modlil k Panně Marii, se mu naše Paní zjevila. V té době Panna Maria byla ještě naživu, pobývala v Jeruzalémě, a je to pravděpodobně vůbec první zjevení Panny Marie, ještě za jejího života. A dala sv. Jakubovi zvláštní milost statečnosti a síly, a vyprosila mu, aby se jeho přičiněním obrátilo mnoho lidí a jeho apoštolát přinesl ovoce.
A to je druhé ponaučení z dneška. Náš Pán přišel na tento svět prostřednictvím Panny Marie. Tím samým způsobem přichází do našich životů, měst, států… skrze přímluvu Panny Marie. Pokud máme těžkosti v našem životě, apoštolátu, snaze obrátit některé lidi, dostat se do nebe… obraťme se k Panně Marii, aby nám vyprosila potřebné milosti. Modleme se růženec, sestra Lucie z Fatimy řekla, že na světě neexistuje problém, který by nemohl být vyřešen věrnou modlitbou růžence.
Prosme sv. Jakuba, aby nám vyprosil hlubokou úctu k Panně Marii, pravé pochopení v čem spočívá křesťanský život a milost následovat jeho vlastní příklad v tom, jak odevzdal svůj život našemu Pánu. To neznamená nezbytně, že musíme být pro katolickou víru zabiti. Může se to stát, a zvláště zde ve střední a východní Evropě víte, že státy se mohou dopouštět velkého pronásledování Církve a že to není něco, co skončilo s Římskou říší. Ze své vlastní nedávné historie víte, že pronásledování je nedílnou a nezbytnou součástí života Církve.
Může to být nějaké všeobecné pronásledování, nebo to může být jen jedna osoba, na níž je pronásledování zaměřeno, jako byl sv. Jan Nepomucký, jemuž je zasvěcena tato kaple. Ale cokoliv se stane, tak vždy musíme vydávat svědectví o našem Pánu a evangeliu, které nám hlásal. Takže můžeme zakusit nějaké skutečné pronásledování ze strany státní moci, ale nemusíme na něj čekat, abychom mohli vydat svědectví. Každý den našeho života můžeme odevzdat našemu Pánu. To neznamená, že máme být dnes nebo zítra zabiti, ale znamená to odevzdat Mu jednu každou malou věc, která nás svazuje na této zemi. Znamená to zasvětit Mu každičký malý skutek, který konáme. Samozřejmě pokud se modlíte, je Mu to zvláště zasvěceno. Ale také když konáte povinnosti svého stavu, když vaříte, pracujete na zahradě, cokoliv je vaše povinnost, tak Mu to také musí být odevzdáno a zasvěceno. Stejně tak jako když odpočíváte, jíte, spíte. Nemusí to provázet nějaké velké modlitby, ale na začátku dne Mu můžeme obětovat a věnovat i tyto okamžiky našeho občerstvení.
Tímto způsobem budeme píti kalich našeho Pána a tímto způsobem také obdržíme tu milost sedět po Jeho boku v nebi. Rozhodně vám doporučuji, abyste si pečlivě přečetli epištolu z dnešního svátku, která vypočítává všechna možná utrpení, jaká se nám mohou přihodit a na než musíme být připraveni. Ale nebudeme na ně připraveni, pokud Pánu Ježíši Kristu nebudeme obětovat všechno, i ty maličkosti v našem životě.
Takže využijme dnešního svátku, abychom se dokonaleji spojili s naším Pánem Ježíšem Kristem i v Jeho utrpení a tak obdrželi věčnou radost v nebi.
Epištola – čtení z prvního listu sv. Pavla ke Korintským (1K 4, 9–15)
Bratři, myslím, že Bůh nás, apoštoly, postavil až na poslední místo jako odsouzené k smrti; vždyť jsme se stali podívanou světu, andělům i lidem. My (jsme) pošetilci pro Krista, vy však rozumní v Kristu. My slabí, vy však silní. Vy slavní, my však beze cti. Až do nynějška trpíme hlad a žízeň, nahotu a políčkování, a jsme bez domova. Lopotíme se prací svých rukou. Když jsme tupeni, žehnáme, když jsme pronásledováni, snášíme to. Když jsme pomlouváni, modlíme se. Jako smetím tohoto světa jsme se stali, vyvrheli u všech až dosud. Nepíši to, abych vás zahanbil, nýbrž napomínám jako své milovaně dítky. Neboť i kdybyste měli vychovatelů v Kristu na tisíce, přece nemáte mnoho otců. Vždyť v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil.
Slova sv. Evangelia podle Matouše (Mt 20, 20–23)
Za onoho času přistoupila k Ježíši matka synů Zebedeových se svými syny, a klanějíc se mu, prosila ho o něco. On jí řekl: „Co chceš?“ Dí jemu: „Řekni, ať tito dva moji synové sedí v tvém království jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici!“ Ale Ježíš odpověděl: „Nevíte, oč prosíte. Můžete píti kalich, který já budu píti?“ Odpovídají mu: „Můžeme.“ Dí jim: „Můj kalich sice píti budete, avšak abyste seděli po mé pravici nebo po mé levici, není mou věcí dáti [vám], nýbrž je to pro ty, pro které to připravil můj Otec.“
