Melitón ze Sard viní Židy z bohovraždy
Melitón ze Sard byl jednou z významných postav se silným vlivem na maloasijské křesťanství druhé poloviny 2. století. Svědčí pro to zmínky o něm u řady křesťanských autorů 2. až 4. stol.: u Tertulliana z Kartága, u Eirénaia z Lyony, u Klementa a Órigena z Alexandrie, u Hippolyta Římského, Methodia z Olympu nebo Alexandra z Alexandrie. Spis Peri Pascha (O Pasše), který napsal pravděpodobně kolem r. 170 po Kr., dlouho sdílel osud většiny antických rukopisů. Až donedávna byl z celého spisu k dispozici pouze jediný volný citát u igumena Anastasia Sinajského (ze 7. stol.), který zároveň shrnuje jednu z hlavních tezí spisu: „Bůh trpěl rukou Izraelitů.“ Objevy zlomků spisu během druhé poloviny 20. stol. umožnily postupné sestavení prakticky úplného řeckého textu, který je dnes k dispozici ve dvou kritických vydáních z let 1966 a 1979. Peri Pascha je vůbec nejstarším křesťanským textem, který výslovně obsahuje obvinění Židů z bohovraždy (odstavce 72–99, uvedeny níže). Před ním bylo toto obvinění z části naznačeno u sv. Matouše (Mat 27, 24–25), sv. Jana (Jan 18, 35) nebo sv. Pavla (I Tes 2, 14–15). Melitón vypočítává utrpení židovského národa, včetně zničení jeruzalémského Chrámu Titem r. 70 a následné vyhnání Židů z Jeruzaléma r. 135 (poslední odstavec), a vykládá je jako trest Izraele (národa) za čin bohovraždy. Židovský národ je pro něj duchovně mrtvým: „(…) protože jsi nepřijal Pána, nesmiloval se nad tebou (…), byl jsi sražen k zemi (…), ležíš mrtvý“.
To on byl zabit.
A kde byl zabit? Uprostřed Jeruzaléma.
Kým? Izraelem.
Proč? Protože uzdravil jejich chromé
a očistil jejich malomocné
a přivedl ke světlu jejich slepé
a vzkřísil jejich mrtvé:
proto zemřel.
Kde je psáno v Zákoně a prorocích:
„Za dobro mi odplatili zlobou
a mé duši osiřelostí,
osnovali proti mně zlo a říkali:
‚Spoutejme spravedlivého,
protože je nám na obtíž?‘ “
Jakou neslýchanou nespravedlnost jsi to učinil, Izraeli?
Znevážil jsi toho, kdo ti prokázal poctu;
opovrhl jsi tím, který ti vzdal čest;
zapřel jsi toho, kdo se k tobě přiznal;
zřekl ses toho, který tě veřejně uznal;
zabil jsi toho, který ti dal život.
Co jsi to učinil, Izraeli? Nebylo snad pro tebe psáno:
„Neproliješ nevinnou krev“,
abys bídně nezahynul?
„Já jsem však,“ praví Izrael, „zabil Pána.“
Proč? „Protože bylo třeba, aby zemřel.“
Zmýlil ses, Izraeli, když jsi takto uvažoval
o Pánově zabití.
Musel trpět, ale ne od tebe;
musel být v opovržení, ale ne tebou;
musel být odsouzen, ale ne tebou;
musel být ukřižován, ale ne tebou
a tvou pravicí.
Měl jsi, Izraeli, takto volat k Bohu svým hlasem:
„Pane, jestliže tvůj Syn musí trpět
a je-li to tvá vůle,
ať tedy trpí, ale ne ode mě;
ať trpí od cizinců,
ať je odsouzen neobřezanými,
ať je ukřižován pravicí tyrana,
avšak ne mnou.“
Ty jsi však, Izraeli, takto k Bohu nevolal,
ani ses neočistil před Pánem,
ani tě neodradila jeho díla.
Uschlá ruka navrácená zpět tělu tě neodradila,
ani oči slepých, otevřené jeho rukou,
ani ochrnutá těla, napřímená jeho slovem;
ani mimořádný zázrak tě neodradil,
mrtvý vzkříšený z hrobu již po čtyřech dnech.
Tys však pominul toto všechno
a pospíšil sis k zabití Pána.
Připravil jsi mu ostré hřeby a křivé svědky
a pouta a důtky
a ocet a žluč
a meč a soužení jako na krví poskvrněného lupiče.
Neboť jsi přinesl i důtky na jeho tělo
a trní na jeho hlavu;
a svázal jsi jeho krásné ruce,
které tě utvořily ze země;
a jeho krásná ústa, která tě živila životem,
jsi nasytil žlučí.
A zabil jsi svého Pána o velkém svátku.
A ty ses radoval,
on však trpěl hlady;
tys pil víno a jedl chléb,
on však ocet a žluč;
tys měl ve tváři úsměv,
on však měl ve tváři smutek;
tys byl plný radosti,
on však byl sklíčený;
tys zpíval písně,
on však byl souzen;
tys dával rozkazy,
on však byl ukřižován;
tys tančil,
on však byl pohřben;
tys ulehl na měkké lůžko,
on však v hrobu a rakvi.
Nezákonný Izraeli, proč jsi spáchal tuto neslýchanou nespravedlnost,
že jsi vrhl svého Pána do takových neslýchaných utrpení,
svého Vládce,
toho, který tě učinil,
toho, který tě stvořil,
toho, který ti prokázal čest,
toho, který tě nazval „Izraelem“?
Tys však nebyl shledán „Izraelem“;
tys totiž „neviděl Boha“,
tys nepoznal Pána.
Tys nevěděl, Izraeli,
že on je prvorozený Boží,
který byl zrozen před hvězdou jitřní,
který dal zazářit světlu,
který rozžehl den,
který oddělil tmu,
který upevnil první počátek,
který zavěsil Zemi,
který uklidnil propastnou tůň,
který rozprostřel nebeskou klenbu,
který uspořádal svět,
který rozmístil hvězdy na nebi,
který zažehl svítilny,
který učinil anděly v nebi,
který v něm upevnil trůny,
který učinil člověka na Zemi.
To je ten, který tě vyvolil a vedl tě,
od Adama po Noema,
od Noema po Abrahama,
od Abrahama po Izáka
a po Jákoba a po dvanáct patriarchů.
On byl ten, kdo tě vedl do Egypta
a střežil tě a živil tě tam.
On byl ten, který tě vedl v ohnivém sloupu
a zastiňoval tě v oblaku,
který rozdělil Rudé moře, a převedl tě
a zničil tvého nepřítele.
To je ten, který ti dal manu z nebe,
který tě napojil ze skály,
který ti dal Zákon na Chorebu,
který ti dal podíl v zemi,
který ti poslal proroky,
který ti vzbudil tvé krále.
To je ten, který k tobě přišel,
který uzdravil tvé trpící
a vzkřísil tvoje mrtvé.
to je ten, vůči kterému ses provinil;
to je ten, na kterém ses dopustil bezbožnosti;
to je ten, na kterém ses dopustil křivdy;
to je ten, kterého jsi zabil;
to je ten, na němž jsi vymáhal peníze,
když jsi žádal peníz za jeho hlavu.
Nevděčný Izraeli, pojď sem a buď přede mnou souzen za svoji nevděčnost.
Na kolik jsi ocenil, že jsi jím byl vytvořen?
Na kolik jsi ocenil vyvolení svých otců?
Na kolik jsi ocenil sestup do Egypta
a zaopatření tam prostřednictvím dobrého Josefa?
Na kolik jsi ocenil oněch deset ran?
Na kolik jsi ocenil onen noční sloup ohně
a denní oblak
a přechod Rudým mořem?
Na kolik jsi ocenil darování many z nebe
a poskytnutí vody ze skály
a předání Zákona na Chorebu
a úděl v zemi
a dary, které ti tam byly dány?
Na kolik jsi ocenil trpící,
které uzdravil svou přítomností?
Oceň přece odumřelou ruku,
kterou navrátil zpět tělu;
oceň přece slepé od narození,
které svým hlasem přivedl ke světlu;
oceň přece ty, již leželi mrtví,
které vzkřísil z hrobu již po čtyřech dnech!
Neocenitelná jsou dobrodiní, která ti prokázal,
a tys mu, dalek toho, abys mu vzdal čest za jeho milosti,
oplatil nevděčností:
zlobou za dobrotu
a utrpením za radost
a smrtí za život;
tomu, za kterého jsi měl i zemřít.
A dále, je-li král některého národa zajat nepřáteli,
vypukne kvůli němu válka,
je kvůli němu zbořena hradba,
je kvůli němu uchváceno město,
je kvůli němu posláno výkupné,
jsou kvůli němu posláni vyslanci,
buď aby byl živý vzat zpět
nebo aby byl jako mrtvý pohřben.
Tys však vynesl proti svému Pánu opačný los.
Jemu se klaněly národy
a neobřezané uvedl v údiv
a cizinci mu vzdali čest.
I Pilát si nad ním umyl ruce.
Tys jej však zabil o velkém svátku.
A proto je pro tebe svátek přesnic hořký, jak je o tobě psáno:
Budete jíst nekvašené chleby s hořkými bylinami.
Hořké jsou pro tebe hřeby, které jsi zahrotil,
hořký je pro tebe jazyk, který jsi naostřil,
hořcí jsou pro tebe křiví svědci, které jsi přivedl,
hořká jsou pro tebe pouta, která jsi připravil,
hořké jsou pro tebe rány, které jsi zasadil,
hořký je pro tebe Jidáš, kterému jsi zaplatil,
hořký je pro tebe Herodes, kterého jsi následoval,
hořký je pro tebe Kaifáš, kterému jsi důvěřoval,
hořká je pro tebe žluč, kterou jsi připravil,
hořký je pro tebe ocet, který jsi vypěstoval,
hořké jsou pro tebe trny, které jsi sklidil,
hořké jsou pro tebe ruce, které jsi poskvrnil krví;
zabil jsi svého Pána uprostřed Jeruzaléma.
Slyšte, všechny rodiny národů, a vizte:
Neslýchaná vražda se stala uprostřed Jeruzaléma,
ve městě Zákona,
ve městě židovském,
ve městě proroků,
ve městě pokládaném za spravedlivé.
A kdo byl zavražděn? A kdo je vrah?
Ostýchám se to říct, a přesto to říct musím.
Kdyby se totiž ta vražda stala v noci,
nebo byl zabit na pustém místě,
bylo by možné zachovat mlčení.
Avšak takto, uprostřed ulice a ve středu města,
uprostřed dne všem na očích
se stala nespravedlivá vražda spravedlivého.
A takto je vyvýšen na vysoké dřevo;
a je připojen nápis, označující toho, kdo byl zabit.
Kdo je to? Je těžké to říci a ještě hroznější to smlčet.
Avšak slyšte s chvěním před tím, před nímž se
zachvěla země:
Ten, který zavěsil Zemi, je pověšen;
ten, který připevnil nebesa, byl přibit;
ten, který upevnil veškerenstvo, byl upevněn na dřevě;
ten, který je Pánem, byl potupen;
ten, který je Bohem, byl zabit;
ten, který je králem Izraele, byl odstraněn pravicí Izraele.
Jaká neslýchaná vražda, jaká neslýchaná nespravedlnost!
Pán byl zbaven podoby na svém obnaženém těle
a není pokládán ani za hodna šatu, aby nebyl vystaven na odiv.
Kvůli tomu se svítilny odvrátily
a den se zatměl,
aby tak zakryl toho, kdo byl obnažen na dřevě,
ne aby zastínil Pánovo tělo,
ale oči těch lidí.
A třebaže se lid netřásl, zatřásla se země;
třebaže se lid nezděsil, zděsila se nebesa;
třebaže lid neroztrhl svůj šat, roztrhl jej anděl;
třebaže lid nenaříkal, Hospodin na nebi zaburácel
a Nejvyšší vydal svůj hlas.
Protože ses, Izraeli,
nechvěl v přítomnosti Pána,
chvěl ses napadený nepřáteli;
protože ses nebál v přítomnosti Pána,
(chybějící text)
protože jsi nenaříkal pro Pána,
naříkal jsi pro své prvorozené;
protože jsi neroztrhl svůj šat kvůli ukřižovanému Pánu,
roztrhl jsi ho pro svoje zabité;
protože jsi opustil Pána,
nebyl jsi jím nalezen;
protože jsi nepřijal Pána,
nesmiloval se nad tebou;
protože jsi srazil k zemi Pána,
byl jsi sražen k zemi.
A ty ležíš mrtvý,
on však vstal z mrtvých
a vystoupil do výšin nebes.
Zdroj: Melitón ze Sard, O Pasše, Pavel Mervart 2010, str. 11–13, 17, 66–67, 137–157.
