Týdenní rozjímání: Neděle 3. adventní

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE TŘETÍ ADVETNÍ.

Jan I, 19–28.

„Ty kdo jsi?“ (v. 19.)

Jan dlel na poušti, kde žil životem tvrdým o samotě, beze svědků, v ústraní.

Není třeba vždycky stavěti se na odiv, chceme-li svět uváděti v úžas.

Opusť lidi, vyhýbej se jim, pohrdej jimi – a oni tě budou vyhledávati, najdou tě, budou se ti obdivovati a v úžase budou volati: Ty, kdo jsi?

Než, běda, také by se nás mohli ptáti v jiném smyslu: Ty, kdo jsi?

Křesťane, kdo jsi? Knězi, kdo jsi? Řeholníku, kdo jsi? Vidí-li tě jednati, slyší-li tě mluviti, mohli by tě pokládati za pohana, za světáka.

Střezme se, abychom neuváděli svět v úžas rozporem mezi naším chováním a naším povoláním, ale hleďme jej spíše uváděti v úžas rozporem mezi naším celým životem a jeho zásadami.

Předsevzetí: Budu se vždy prohlašovati a ukazovati křesťanem ve svých slovech i ve svém jednání.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych se ti podobal, takže bych mohl býti pokládán – jako Jan – za tvého předchůdce.

PONDĚLÍ.

„I vyznal a nezapřel a vyznal: Já nejsem Kristus.“ (v. 20.)

Jan odmítá název, který mu nepatří, kdežto my často odmítáme název, který nám patří: a stydíme se přiznati se, kým jsme, a prohlásiti se křesťany.

Jan se nebojí, že ztratí svou oblíbenost vyznáním, že není Kristus; my však se obáváme, že poškodíme své zájmy, své postavení, svůj postup, prohlásíme-li se a ukážeme-li se učedníky Ježíše Krista.

Předsevzetí: Budu křesťanem bez okázalosti, ale také bez ohledů lidských.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, nedopouštěj, prosím pokorně, abych se někdy styděl za Tvé jméno, za Tvůj kříž, za Tvé evangelium a za Tvou Církev.

ÚTERÝ.

„Co tedy? Eliáš jsi ty? A řekl: Nejsem.“ (v. 21.)

Jan prohlašuje, že není Eliášem. Než kdo se ponižuje, bývá povýšen. Pán Ježíš prohlašuje, že Jan je Eliášem. Není-li Jan opravdu Eliášem osobou, pak je Eliášem svou svatostí a svým posláním.

Jeho život je jako Eliášův: tvrdý a přísný, odloučený od světa a odsuzující svět.

I jeho slovo je jako Eliášovo: živé a hřmící jako bouře.

Také jeho povolání je jako Eliášovo: je vyslán, aby hlásal a připravoval objevení se Spasitele zde na zemi a aby jej ukázal lidem.

Předsevzetí: Mé myšlení, mé řeči a mé jednání bude míti Ježíše za předmět, za středisko a za cíl.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, abych celým svým životem jen Tebe hlásal s Janem, jako Spasitele, s Eliášem, jako Soudce.

STŘEDA.

„Co pravíš sám o sobě?“ (v. 22.)

Žijme tak, abychom mohli býti pokládáni za služebníky Boží, ale nechtějme býti pokládáni za to, co nejsme. Nic není tak krásného, nic není tak velkého jako člověk upřímný: ale také nic není tak řídkého.

Kdo by se odvážil odhaliti celé své nitro? Vždy je v nás něco, co pečlivě skrýváme.

To se konečně chápe, jedná-li se o nějakou špatnost. Ale nepochopitelným zůstává, jak se někdo často stydí spíše za své dobré skutky než za své neřesti a za svou hanbu.

Leckterý křesťan se stydí vyznati se křesťanem a prokázati se křesťanem svými řečmi a skutky, zachováváním přikázání a přijímáním sv. svátostí – kdežto leckterý bezbožník se honosí svou bezbožností a zhýralec se chlubí svou prostopášností.

Předsevzetí: Chci pohrdati pohrdáním světa.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, stydím-li se vyznati Tvým učedníkem, Ty bys se mohl styděti vyznati se mým mistrem; stydím-li se za Tvé jméno a za Tvůj kříž, Ty bys se pak mohl styděti za mou ubohost a slabost. Proto, prosím pokorně, vnukni mi sílu, abych byl, čím býti mám, a abych se vždy ukazoval tím, čím jsem.

ČTVRTEK.

„Já jsem hlas volajícího na poušti: Spravte cestu Páně.“ (v. 23.)

Jsem pouze hlas; sám ze sebe nejsem ničím. Neboť čím je hlas bez rozumu a bez vůle mluvícího? Prázdným zvukem.

Obdivuji se pokoře Jana Křtitele.

Než, je-li on pouze hlasem, pak je to sám Bůh, který svou moudrostí a svou vůlí dává tomuto hlasu smysl a popud.

Je tedy Jan hlasem Božím, a jeho pokora je základem a příčinou jeho velikosti.

Předsevzetí: Má-li – dle slov svatého Pavla – všecko – i jídlo naše – směřovati k slávě Boží, musím tím spíš se snažiti, aby k Němu směřovalo i každé mé slovo.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi té milosti, abych byl Tvým hlasem a ničím jiným. Dej, abych vždy mluvil jen tak, bych získával duše i srdce k přijetí Tebe vírou i láskou.

PÁTEK.

„Uprostřed vás stojí, jehož vy neznáte.“ (v. 26.)

Ten vznešený Neznámý je také uprostřed nás, a je tu stále zneuznáván.

Pohanstvo, to jest velká většina lidí, ho vůbec nezná. Bludaři protestantští nevěří v jeho skutečnou přítomnost mezi námi v nejsvětější Svatosti oltářní.

Rozkolníci odmítají jej uznati v osobě jeho Náměstka.

I mnozí katolíci naň zapomínají, nebo jej dokonce i urážejí, jako by v něho nevěřili.

A jsou mezi nimi i ti, kteří se svým povoláním zavázali žíti jen pro Něho, jako kněží a řeholníci.

A kolik z nich naň nemyslí snad ani těch několik krátkých chvil, které tráví před oltářem…!

Předsevzetí: Chci si často připomínati, že žiji a pracuji a bojuji stále před očima Pána Ježíše, svého Krále a svého Soudce.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, prosím, abych Tě poznával stále víc a více a abych myslel stále jen na Tebe.

SOBOTA.

„…jemuž nejsem hoden rozvázati řeménky u obuvi jeho.“ (v. 27.)

Jestliže Jan Křtitel není hoden rozvázati řeménky u obuvi Pána Ježíše, čím více jsem já nehoden toho, abych mu posloužil ve věcech důležitých a zvláště abych jej přijímal u Stolu Páně?

Jsem velmi šťasten, že mne ráčil připustiti do své Církve, třeba bych tam měl poslední místečko a je to pro mne velikou ctí, svěří-li mi nějaký úkol, třeba jen ten nejnižší.

Vždyť i nejmenší služba prokázaná Ježíši je slavnější než všechny ty důstojnosti při dvoře nebo ve vojště králů.

Předsevzetí: Chci Pánu Ježíši v osobě jeho bratří a jeho údů prokazovati rád i ty nejnižší služby.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, Ty nepotřebuješ mých služeb: ale rač mi přece jen dopřáti té cti, abych mohl něco vykonati pro Tebe, ani ne tak proto, bych si získal zásluh, jako spíše proto, abych měl příležitost ukázati Ti, jak Tě miluji.