Úvod k rozjímání >
NEDĚLE PRVNÍ PO VELIKONOCI.
Jan XX, 19–31.
„Když byl večer… a dveře byly zavřeny… Ježíš přišel a postavil se uprostřed a řekl jim: Pokoj vám.“ (v. 19.)
Pán Ježíš se zjevuje svým učedníkům až večer: jejich nevěra zdržela jeho příchod.
Věřme prostě, bez zdráhání, a dostane se nám jistě útěchy patrným roznícením vroucnosti.
Pro Pána Ježíše není překážek. I kdyby dveře našeho srdce byly zavřeny pro strach jako dveře večeřadla, On tam dovede vstoupiti, kdy chce a jak chce.
Předsevzetí: Budu raději v ústraní, aby Pán Ježíš mohl přicházeti ke mně.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, přijď do mé duše, neboť jenom Ty tam můžeš vnésti klid a mír.
PONDĚLÍ.
„Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ (v. 20.)
Kněz je vyslancem Ježíšovým, jako Pán Ježíš je vyslancem Boha Otce.
Kněz je představitelem Ježíše Krista: jaká to důstojnost!
Ježíš Kristus je Slovem a Obrazem nebeského Otce. Kněz pak je jako slovem Slova vtěleného, je ozvěnou slov Pána Ježíše. Kněz je také obrazem Ježíše Krista, jehož je viditelným představitelem.
Předsevzetí: Budu viděti a uctívati P. Ježíše v Jeho kněžích.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej každému knězi tu milost, aby se snažil svým svatým životem býti důstojným představitelem Tebe.
ÚTERÝ.
„Přijměte Ducha Svatého. Kterým odpustíte hříchy, odpouštějí se jim, a kterým zadržíte, zadrženy jsou.“ (v. 23.)
Duch Svatý je životem duše, jako zas duše je životem těla.
Pán Ježíš uděluje apoštolům a jejich nástupcům – kněžím – Ducha Svatého a spolu i moc, aby jej mohli dále udělovati duším odpouštějíce hříchy.
Když kající hříšník vyzná upřímně své viny a kněz nad ním promlouvá: „Já tě rozhřešuji…“, v té chvíli vstupuje do té duše Duch Svatý a uděluje jí život milosti.
Lze to chápati, že kněz je často pronásledován a štván jen pro zpověď a pro tu svou moc odpouštěti hříchy?
Předsevzetí: Budu se rád zpovídati často a upřímně.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, děkuji Ti vroucně za to, že jsi kněžím udělil moc odpouštěti hříchy, a prosím Tě za milost, abych si této svátosti vždy vážil a rád jí používal.
STŘEDA.
„Viděli jsme Pána… Neuzřím-li,… neuvěřím.“ (v. 25.)
Apoštolové odmítli svědectví zbožných žen, a Tomáš odmítá svědectví jejich.
Odporujeme-li sami rádi jiným, nedivme se, že se zas odporuje nám.
Tomáš nedůvěřuje svým druhům, jako oni nedůvěřovali zbožným ženám. Je opatrný!
A přec, co je pošetilosti v této opatrnosti, která si troufá předpisovati podmínky Bohu!
Buďme opatrní: nepokládejme hned první myšlenku, která se nám namane, za vnuknutí Boží. Ale nevyžadujme zas nových zázraků, když nám rozum dostatečně zaručuje autoritu těch, kteří nám mluví jménem Božím.
Předsevzetí: Chci vždy voliti střední cestu: nebudu ani lehkověrný ani nevěřící jako Tomáš.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mě, abych vždy Tobě věřil a Tebe poslouchal v osobě svých představených Tebou ustanovených.
ČTVRTEK.
„Nebudiž nevěřící, nýbrž věřící.“ (v. 27.)
Učenlivost předpokládá a projevuje více rozumnosti než nevěra.
Neboť čeho je třeba k odmítnutí víry? Nic snadnějšího: Stačí k tomu postaviti si hlavu. Stačí nepoužívati svého rozumu.
Jistě je snadnější neviděti, než viděti. K nevidění stačí zavříti oči.
Čeho však je třeba k uvěření? K tomu je třeba uznati váhu svědectví: a to předpokládá rozumnost. Učenlivost je tedy ochota dáti se poučiti, ochota chápati.
Nevěra naproti tomu je odmítání všeho poučení, je zatvrzelostí v nevědomosti.
Nevěřící je bytost omezená hranící rozumu a smyslů: nad ně se nepovznáší.
Předsevzetí: Budu učenlivý a pevný ve víře.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, prosím pokorně: rozmnožuj v mé duši obojí světlo: i rozumu i víry.
PÁTEK.
„Pán můj a Bůh můj!“ (v. 28.)
Tomáš byl sice pomalejší k věření než ostatní apoštolově, ale zato všechny předstihl svým vyznáním víry.
Ještě nikdo před ním nevyznal tak jasně božství Ježíše Krista.
Proto neříkejme nikdy: „Již je pozdě“, nýbrž snažme se, abychom velkodušným rozmachem napravili počáteční váhání.
Předsevzetí: Budu hleděti napraviti minulost vírou a láskou.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dopřej mi, abych i já vždy s nadšením a radostně Tě vyznával: Pán můj a Bůh můj.
SOBOTA.
„Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.“ (v. 29.)
Ochota věřiti může projevovati právě tak ducha slabého i ducha silného.
Duch slabý z lhostejnosti nebo z lenosti dopřává víry každému, kdo přijde.
Duch silný zkouší váhu svědectví a teprve když ji uznal, věří.
Pouze duch omezený rokuje bez přestání a hádá se o všem.
Předsevzetí: Nebudu mudrovati o věcech víry.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, abych vždy v Církvi viděl Tvé božské dílo a rád jí ve všem věřil.