Z kratších řečí sv. Bernarda z Clairvaux

Řeč III. „Zdrávas Maria, milosti plná.“ Dobře řečeno: plná; poněvadž Bohu, andělům a lidem milá. Lidem skrze své mateřství, andělům pro své panenství, Bohu pro svou pokoru. V tomto třetím dosvědčuje, že nalezla milost u Pána, který „na nízké patří a vysoké již z daleka poznává“ (Žl 137,6). Neboť jako satanovy oči vidí vše, co je vysoké, tak oči Páně patří na vše, co je nízké. Proto se praví v Písni Šalamounově (6,12): „Navrať se, navrať, Sulamitská; navrať se, navrať, ať pohledíme na tebe.“ Čtyřikrát praví: navrať se, pro čtyřnásobnou pýchu, pro kterou, jsouc od Pána odvrácena, nemohla být viděna. Je totiž pýcha srdce, pýcha úst, pýcha skutku a pýcha v rouchu. Pýcha srdce je, když je člověk ve svých očích velkým. Proti té se mudrc modlí, řka: „Pyšných očí nedávej mi.“ (Sir 23,5) A na jiném místě: „Běda [vám], kteří jste moudří ve svých očích.“ (Iz 5,21) Pýcha úst nebo jazyka, která také sluje vychloubáním, je, když člověk o sobě nejenom velkých věcí smýšlí, nýbrž také mluví. Proto praví žalmista Páně: „Kéž rozptýlí Hospodin všeliké rty lstivé a jazyky velkomluvné.“ (Žl 11,4) Pýcha skutku je, když člověk činí nějakou zevnější pýchu, aby se zdál velkým. O této tentýž žalmista dí: „V mém domě nebude bydlet, kdo činí pýchu.“ (Žl 100,7) Pýcha roucha je, když se člověk, aby se zdál vznešeným, ozdobuje skvostnými šaty. Proto praví apoštol (srov. I Tim 2,9): „Neozdobujíce se drahým rouchem,“ a Pán (Mat 11,8): „Ti, kteří se měkkým rouchem odívají, jsou v domech královských.“

Je pak patero věcí, které jsou rozumné duši k vyléčení tohoto smrtícího moru od Pána dány: místo, tělo, ďábelské pokušení, Kristovo kázání a jeho mluva. Místo, poněvadž zde je vyhnanství; tělo, poněvadž má na sobě mnohé slabosti; pokušení, poněvadž nás stále znepokojuje; Kristovo kázání, poněvadž povzbuzuje k dobrému; a jeho rozmluva, poněvadž poučuje. Těmito takřka pěti smysly tvoří Bůh pokoru v duši. Neboť jako je duše životem těla, tak je Bůh životem duše: a jako tělo, kterému se skrze patero smyslů nedostává od duše života, je mrtvé, tak i duše, která skrze tyto věci není od Pána povzbuzena k pokoře, je mrtvá.

Řeč VII. Proč pravíme, že blahoslavená Panna Maria se očišťuje? A proč sám Ježíš Kristus se podrobuje obřízce? Vždyť ona nepotřebovala, aby se očišťovala, jako ani on nepotřeboval, aby se podrobil obřízce. Pro nás se on podrobuje obřízce a ona se očišťuje, dávajíce příklad kajícím, aby se hříchů varovali a tímto varováním se podrobili obřízce, a za druhé, abychom se zkroušenou lítostí očistili od hříchů, kterých jsme se již dopustili.

Zdroj: Blahověst, roč. XII. (1862), s. 457, jazykově upraveno.