Latinské obřady čtyř nižších svěcení II/II

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Latinské obřady čtyř nižších svěcení II/II 164

Předchozí díl

II. Lektorát

Je to z nižších svěcení první a nejstarší. Sahá až do dob apoštolských. Již sv. Justin Mučedník († 167) o něm mluví: V neděli scházívají se všichni, kteří žijí v městech a na venkově, na jednom místě. Tu se čtou památky apoštolů a spisy proroků, pokud čas dovolí. A když lektor skončí, představený pak má promluvu, aby lid poučil a povzbudil k následování těch krásných slov. Také Tertulián a sv. Cyprián se o něm zmiňují. Druhý nicejský sněm v roce 787 výslovně zakázal, aby nikdo nezastával úřad lektora, nebyl-li k němu vysvěcen. Svěcením se svěřuje úřad a uděluje milost k tomu, aby svěcený předčítal v chrámě veřejně z Písma svatého shromážděným věřícím. Čtení při mši věřících (od evangelia počínaje) byla vyhrazena jáhnům. Lektoři četli z posvátných knih pouze při mši katechumenů nebo mimo bohoslužbu v náboženských shromážděních. Nepozdravovali také na počátku čtení věřících, jak to činí slavnostně jáhen před zpíváním evangelia: Pán s vámi! Při svěcení podává biskup svěcencům mešní knihu, z níž mají čísti. V modlitbách vyprošuje k tomu požehnání od Boha, aby stálou četbou stali se hodnými svého povolání a aby skutkem plnili to, co budou v posvátných knihách čísti. Tím, že se svěcenci knihy biskupem podávané dotýkají, dávají najevo, že úřad přijímají.

Lektorát udílí se zpravidla po ostiariátu. Přichystá se kniha lekcí. Když biskup usedl ve svém křesle před oltářem, arcijáhen neb jeho zástupce přečte výstrahu a praví: Ať přistoupí ti, kteří mají býti svěceni na úřad lektorů. Pak svěcence vyvolává. Svěcenci v komžích a s rozžatou svící v pravici pokleknou před oltářem, biskup pak sedě s mitrou na hlavě, napomíná je:

Synové nejmilejší, vyvoleni jsouce, abyste byli předčitateli v domě Boha našeho, učte se znáti svůj úřad a plňte jeho povinnosti! Neboť mocen jest Bůh rozhojniti ve vás milost věčného zdokonalování. Lektorovi totiž náleží přečísti tomu, kdo káže, a lekce zpívati a žehnati chléb a všecky prvotiny plodů zemských. Snažte se tedy zřetelně a hlasitě přednášeti slovo Boží, to jest svatá čtení, k porozumění a vzdělání věřících, bez všeho lživého porušování, aby nebyla kažena vaší nedbalostí pravda božských čtení, kterou se mají posluchači vzdělávati. Co však ústy čtete, to také v srdci věřte a skutkem plňte, abyste posluchače své slovem i příkladem učili. Při čtení stůjte na místě povýšeném, aby vás všichni slyšeli a viděli; vyobrazujte tak zároveň postavením svého těla, že máte státi na vysokém stupni ctností, abyste všem, kteří vás slyší a vidí, ukazovali na sobě obraz života nebeského. A to vyplň na vás Bůh milostí svou!

Poté podává biskup každému z nich knihu (lekcionář, misál, breviář nebo i Písmo svaté), které se všichni pravicí dotknou, se slovy: Vezměte a buďte hlasateli slova Božího, abyste, budete-li věrně a úspěšně svůj úřad zastávati, měli podíl s těmi, kteříž od počátku slovem Božím dobře přisluhovali.

Když pak všichni pokleknou, biskup, maje mitru na hlavě a obrácen k nim, praví:

Modleme se, bratři nejmilejší, k Bohu Otci všemohoucímu, aby milostivě vylil své požehnání na tyto služebníky své, které k svěcení na lektory ráčí přijímati; aby zřetelně předčítali to, co v Církvi Boží předčítati jest, a to i skutky svými plnili, skrze Pána našeho Ježíše Krista, Syna svého, jenž s ním živ jest a kraluje v jednotě Ducha svatého Bůh, po všecky věky věků. – Amen.

Biskup (bez mitry) obrátí se k oltáři a dí: Modleme se! Přisluhující: Poklekněme! A potom: Povstaňte! Biskup (stále bez mitry) obrácen k svěřencům, modlí se:

Pane svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, rač požehnati tyto služebníky své k úřadu lektorů, aby pilným čtením byli vyučeni a stali se způsobilými, aby pravili, co jest konati, a to, co řečeno, i skutkem plnili, a tak obojím tím způsobem Církvi svaté prospívali svatostí svou, skrze Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého, jenž s tebou živ jest a kraluje v jednotě Ducha svatého Bůh, po všecky věky věků. – Amen.

Poté odejdou svěcenci na své místo. Před obětováním podají světiteli rozžatou svíci. Koná-li se svěcení při mši svaté, přijímají pak Tělo Páně týmž způsobem jako ostiáři. A tak je tomu i při všech dalších nižších i vyšších svěceních.


III. Exorcisát

Moc vypuzovati zlé duchy z posedlých udělil Kristus svým apoštolům (Mt 10, 1–8; Lk 10, 19; Mk 16, 17) a oni užívali této moci nad satanem i po Jeho na nebe vstoupení (Sk. ap. 16, 18; 19, 12). Zprvu byl tento úřad rázu charismatického a nebylo úředně udělované moci, ovšem již Origenes (185–254) mluví o exorcisátu jako o známém zřízení a tento zvláštní duchovní stav se udržel dlouho, až do VII. století. Souvisel se zažehnávacími obřady, které později počali vykonávat kněží sami, ponechávajíce exorcistům jen některé nižší služby chrámové, např. péči o svěcenou vodu a dohlížení na pořádek při bohoslužbě. Právo ďábly zažehnávat přísluší nyní pouze knězi, který jej užívá při udílení svatého křtu, při svěcení soli, vody apod., nicméně vymítati zlého ducha z posedlého smí jen s výslovným biskupovým svolením, kterému předchází důkladné šetření. Při svěcení podává biskup exorcistům knihu, v níž jsou exorcismy, a prosí Boha, aby vysvěcení byli duchovními vládci nad zlým duchem, a tak se stali lékaři Církve Boží.

Toto třetí svěcení udílí se zpravidla se čtvrtým v jeden den a počíná se po třetí lekci, když se udílí o sobotách kvatembrových. Po první lekci se světí ostiáři, po druhé lektoři. Přichystá se kniha exorcismů nebo místo ní kniha mešní či pontifikál, tj. kniha obřadů, které koná biskup. Když biskup usedl na křeslo před oltářem, arcijáhen přečte výstrahu a praví: Ať přistoupí ti, kteří mají býti svěceni na úřad exorcistů. Pak svěcence vyvolává. Když svěcenci pokleknou, držíce rozžaté svíce, napomíná je biskup takto:

Synové nejmilejší, majíce býti posvěceni na úřad exorcistů, musíte věděti, co přijímáte. Exorcistovi totiž náleží vymítati zlé duchy a říci lidu, aby ti, kteří nepřijímají, postoupili místo; a vodu podávati při svatých úkonech. Dostanete tedy moc vkládat ruce na posedlé; vkládáním pak rukou vašich, milostí Ducha svatého a slovy zaklínacími vymítají se nečistí duchové z těl posedlých. Snažte se tedy, jako z těl jiných lidí zlé duchy budete vymítati, tak abyste z myslí a těl svých vlastních všechnu nečistotu a zlobu vypudili; abyste nepodlehli těm, které výkonem své služby budete vyháněti. Konajíce svůj úřad, učte se opanovati nepravosti, aby nepřítel nemohl ve vašich mravech nic nalézti, co by si mohl osobovati. Neboť jen tenkrát budete právem rozkazovati ďáblům u lidí jiných, když prve v sobě samých přemůžete mnohonásobnou jejich zlobu. A to abyste dovedli, uděl vám Hospodin skrze Ducha svatého!

Poté podá biskup všem knihu exorcismů anebo místo ní knihu mešní nebo pontifikál. Svěcenec každý dotýká se jí pravicí, přičemž biskup říká: Vezměte (knihu) a vštipte si ji v paměť, a mějte moc vkládat ruce na posedlé, buďto křtěné, buďto katechumeny.

Pak vstane a maje mitru na hlavě, říká nad svěcenci klečícími:

Bratři nejmilejší, prosme pokorně Boha, Otce všemohoucího, aby ráčil tyto služebníky své požehnati k úřadu exorcistů, aby byli duchovními veliteli k vymítání zlých duchů z těl posedlých se vší jejich mnohou zlobou. Skrze jednorozeného Syna tvého, Pána našeho Ježíše Krista, jenž s ním živ jest a kraluje v jednotě Ducha svatého Bůh, po všecky věky věků. – Amen.

Pak obrácen k oltáři (bez mitry), praví biskup: Modleme se! Přisluhující: Poklekněme! A pak: Povstaňte! Biskup obrácen k svěcencům, říká:

Pane svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, rač požehnati tyto své služebníky k úřadu exorcistů, aby měli moc a vládu vkládáním rukou a výrokem svých úst krotiti nečisté duchy; aby byli dovednými lékaři tvé Církve, posilováni jsouce milodarem uzdravování a nebeskou mocí. Skrze Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého, jenž s tebou živ jest a kraluje v jednotě Ducha svatého Bůh, po všecky věky věků. – Amen.

Na pokyn arcijáhna odejdou exorcisté na své místo. Obětování svící a svaté přijímání děje se jako u předešlých svěcení.


IV. Akolytát

Toto svěcení sahá až do prvních dob křesťanských. V katakombách bylo třeba mužů, kteří by pečovali o bezpečné osvětlení podzemních temnot při bohoslužbách. I po pronásledování zůstal tento úřad pro hluboký význam světla v křesťanských chrámech. Podle výroku papeže Inocence I. (402–417) roznášeli akolyté chléb posvěcený v neděli při papežské mši svaté kněžím jiných kostelů, aby tito právě v ten den nebyli odlučováni od společenství s papežem. Dále drželi při papežské mši zvláštní sáčky, nad nimiž kněží posvěcené hostie lámali v menší částečky. Nyní mají akolyté (ti, kteří jdou za duchovním, aby mu pomáhali, kteří ho „následují“) na starosti nositi svícny (ceroferarii), rozžíhat svíčky na oltáři a podávat na oltář konvičky s vínem a vodou. Mají býti strážci svatostánku, před nímž udržují věčné světlo. Při svěcení dává biskup svěcencům dotýkati se (nehořící) svíce (ježto mají úkol rozžíhati svíce) a prázdné konvičky. Obřady jsou slavnější než u prvních tří nižších svěcení. Akolytát je úřad velmi čestný, služba královská.

Pro svěcení přichystá se svícen s nerozžatou svící a prázdná mešní konvička na víno. V kvatembrovou sobotu svatodušní započne se svěcení akolytů po čtvrté lekci, jinak hned po Kyrie. Počátek je týž jako u dřívějších svěcení. Čte se výstraha a svěcenci vyvolávají se jménem. Povstanou, odpoví: Zde! Po úkloně biskupovi (světiteli) opět před ním pokleknou. On pak sedě, s mitrou na hlavě, napomíná je:

Hodlajíce, synové nejmilejší, vzíti na sebe úřad akolytů, považte, co přijímáte. Akolytovi náleží nositi svícen; rozžehovati světla v kostele; podávati víno a vodu k oběti mše svaté. Hleďte tedy důstojně zastávati úřad, jejž přijmete. Nemohli byste se Bohu líbiti, kdybyste sice nosili před Bohem v rukou světlo, ale skutky sloužili temnosti, a tak dávali jiným lidem příklad nevěrnosti. To raději, jakož Pravda dí, světlo vaše tak svěť před lidmi, ať vidí skutky vaše dobré a velebí Otce vašeho, jenž jest v nebesích. A jako praví apoštol Pavel: uprostřed pokolení nešlechetného a převráceného svěťte jako (jasná) světla ve světě, chovajíce slovo života. Ať jsou tedy bedra vaše přepásaná a svíce hořící v rukou vašich, abyste byli synové světla. Odvržte tedy skutky temnosti a oblečte se v odění světla. Byli jste někdy temnosti, nyní pak jste světlo v Pánu. Jako synové světla choďte! Které pak by to světlo bylo, jež nám apoštol tak snažně doporoučí, vysvětluje on sám, když dokládá: Ovoce pak světla je ve vší dobrotě, spravedlnosti a pravdě. Buďte tedy horliví ve vší spravedlnosti, dobrotě a pravdě, abyste nejen sebe, nýbrž i jiné, jakož i Církev Boží osvěcovali. Neboť pak budete při oběti Boží hodně podávati víno a vodu, když sami se budete obětovati Bohu životem cudným a dobrými skutky. A toho vám Pán popřej milosrdenstvím svým!

Poté podává biskup všem svíci nerozžatou, které se každý z nich dotkne, přičemž biskup praví: Přijměte svícen s voskovicí a věřte, že berete na sebe povinnost rozžehovati v kostele světla; ve jménu Páně. Svěcenec odpoví: Amen. Rovněž tak se jim podává prázdná konvička se slovy: Vezměte konvičku k podávání vína a vody při oběti Krve Kristovy; ve jménu Páně. Svěcenec odpoví: Amen.

Biskup, maje mitru na hlavě a stoje, praví ke klečícím svěcencům:

Boha Otce všemohoucího snažně prosme, bratři nejmilejší, aby ráčil požehnati tyto své služebníky k úřadu akolytů, aby jako nosí před sebou v rukou světlo viditelné, také mravy svými ukazovali jiným světlo duchovní, s pomocí Pána našeho Ježíše Krista, jenž s ním a s Duchem svatým živ jest a kraluje Bůh, po všecky věky věků. – Amen.

Biskup sundá mitru a obrácen k oltáři, dí: Modleme se! Přisluhující: Poklekněme! Pak: Povstaňte! Biskup obrátí se k svěcencům a modlí se nad nimi:

Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, jenž jsi skrze Ježíše Krista, Syna svého, Pána našeho, a jeho apoštoly na tento svět seslal světlo své jasnosti a jenž jsi, abys zničil starý náš dlužní úpis smrti, chtěl, aby byl přibit na dřevo přeslavného kříže a aby z boku jeho tekla krev a voda pro spásu pokolení lidského: rač tyto služebníky své požehnati k úřadu akolytů, aby rozžehujíce světlo v chrámě tvém a podávajíce víno a vodu k proměnění v Krev Krista, Syna tvého, při oběti mešní věrně přisluhovali u oltářů tvých. Zapal, Pane, mysli jejich i srdce, aby milovali tvou milost, aby osvíceni jsouce leskem tvé tváře, věrně ti sloužili v Církvi tvé, skrze Krista, Pána našeho. – Amen.

Modleme se: Hospodine svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože, jenž jsi Mojžíšovi a Aronovi nařídil, aby se rozžala světla v stánku svědectví, rač požehnati tyto služebníky své, aby byli akolyty v Církvi tvé, skrze Krista, Pána našeho. – Amen.

Modleme se: Všemohoucí, věčný Bože, zdroji světla a původce veškeré dobroty, jenž jsi svět osvítil Ježíšem Kristem, Synem svým, a jej vykoupil tajemstvím jeho umučení: rač požehnati tyto své služebníky, které světíme na úřad akolytů, žádajíce tvou dobrotivost, abys jejich mysli nejen světlem vědomostí osvítil, ale i rosou svého milosrdenství zvlažil, aby službu, kterou převzali, tak konali s pomocí tvou, aby zasloužili dojíti věčné odplaty, skrze téhož Krista, Pána našeho. – Amen.

Podání svíce při ofertoriu a svaté přijímání děje se jako u svěcení dřívějších. Pontifikál nařizuje výslovně svaté přijímání u svěcení vyšších, u nižších a při tonsuře ne, ale jest zajisté vhodné, aby i ti, kdo tonsuru a nižší svěcení mezi mší svatou přijímají, také přijali Tělo Páně.

Po svěcení, které se toho dne poslední koná, napomíná biskup svěcence takto:

Synové nejmilejší, pilně uvažujte svěcení, které jste přijali, a břímě, které na bedra vaše vloženo. Snažte se svatě a nábožně býti živi a Bohu všemohoucímu se zalíbiti, abyste nabyli milosti jeho, kterouž vám rač uděliti svým milosrdenstvím! Vy, kteří jste přijali svěcení na akolyty, pomodlete se jednou sedmero kajícných žalmů, s litaniemi, veršíky a modlitbami a všemohoucího Boha i za mne proste!

Udílí-li se svěcení mezi mší svatou, koná se toto napomenutí po biskupském požehnání ke konci mše svaté.

Zdroj: J. N. Sedlák, Cesta k oltáři Páně, Praha 1922; A. Šuránek, Kněžská sobota, Olomouc 1937.

Minor Orders_2

Similar articles