Svatý Petr z Verony, patron inkvizitorů
Postavou, která zaujímá mezi mučedníky dominikánského řádu přední místo, je svatý Petr z Verony, zvaný též svatý Petr Mučedník, kterého papež Sixtus V. prohlásil za patrona inkvizitorů.
Petr se narodil na přelomu XII. a XIII. století v kacířské, nejspíše valdenské rodině. Otec, který dbal na jeho vzdělání, jej ve věku kolem sedmi let poslal do latinské školy, kde byl mimo jiné vzdělán v katolickém náboženství. Jednou, když se mu strýc, který byl velmi horlivým valdenským, snažil vykládat Credo, byl zaskočen pohotovostí, s jakou hoch vyvrátil jeho mylné přesvědčení, že viditelné stvoření je dílem ďábla. Navzdory této události otec podpořil Petrovo další studium a poslal jej na univerzitu do Bologni.
V Bologni začala nová etapa Petrova života, neboť zde roku 1221 potkal svatého Dominika, který jej na jeho žádost přijal do řádu bratří kazatelů. Po úspěšném dokončení studia se Petr oddal kazatelské činnosti. Jeho oblíbenost u lidí, u šlechty i u církevních hodnostářů byla neobyčejná a šíře jeho působení obrovská. Kázal téměř po celé Itálii – v Římě, v Bologni, ve Florencii, v Miláně, v Comu. Mimo to byl několikrát převorem, staral se o dominikánské mnišky, dokonce i o různé jiné řády, například o řád humiliátů. Z této doby pochází jeho jediný dochovaný dopis, který napsal převorce dominikánských mnišek v Milánu a jehož přepis je uchováván v Knihovně pražské metropolitní kapituly (kodex BXXVI, fol. 43R–44R). Pravděpodobně také výrazně přispěl k sepsání a ustanovení řehole řádu servitů, jehož zakladatele osobně znal.
Rok před smrtí jej papež Inocenc IV. jmenoval inkvizitorem. Ačkoli pozdější ikonografie ráda zobrazovala svatého Petra jako toho, kdo zapaloval hranice s kacíři, z jeho inkvizičního působení není doložen žádný rozsudek smrti. Byl inkvizitorem-kazatelem, který přiváděl kacíře k obrácení svým kázáním. Svou činností si natolik znepřátelil valdenské biskupy, kteří tehdy v severní Itálii působili, že si jeden z nich objednal u valdenského laika Carina z Balsama jeho vraždu. Carino Petra celý týden sledoval a nakonec jej spolu se svým pomocníkem Manfredem Clitorem napadl na cestě z Coma do Milána. Petr, který svou smrt podle očitých svědků předvídal, se před cestou vyzpovídal a odsloužil mši svatou. Cestou potom se spolubratrem Dominikem zpívali Te Deum a povzbuzovali se příběhy mučedníků. Carino zaútočil na Petra sekáčkem a zasadil mu sedm ran. Když bratr Dominik viděl, že Petr padl na zem, rozkřičel se a Carinův pomocník strachy utekl. Carino vmžiku přiskočil k Dominikovi a nejméně sedmkrát ho bodl nožem, potom se vrátil k Petrovi a dorazil jej ranou dýkou do prsou. Petr skonal 6. dubna 1252. Ještě ten den bylo jeho tělo přivezeno v triumfálním průvodu do Milána a již o jedenáct měsíců později byl papežem Inocencem IV. svatořečen. Jeho svátek se slaví 29. dubna. Carino, který byl zadržen ihned po činu, během vyšetřování o posledních chvílích svatého Petra vypověděl, že se mu vůbec nebránil, ránu přijal s velkou odevzdaností, řekl pouze: „Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha,“ a nakonec vyslovil první slova Creda. Že svatý Petr psal svou krví Credo na zem, je s největší pravděpodobností legendární dodatek. Jednak je tato scéna poprvé zmíněna teprve několik dní po jeho smrti v dopise římského provinciála Colony, jednak italští lékaři, kteří v roce 1952 exhumovali a analyzovali Petrovy ostatky, dospěli k názoru, že rozsah zranění vylučoval, že by byl ještě schopen psát. Bratr Dominik, který podlehl smrtelným zraněním po šesti dnech, byl též uctíván jako mučedník, nicméně k jeho kanonizaci nikdy nedošlo.
Pod vlivem Petrovy svaté smrti se obrátil jak jeho vrah Carino z Balsama, tak valdenský biskup, který si vraždu objednal. Oba vykonali uložené pokání a stali se dominikánskými laickými bratry. Carino z Balsama je ctěn jako blahoslavený.
Uděl, prosíme, všemohoucí Bože, abychom náležitou zbožností následovali víru svatého Petra, mučedníka tvého, který pro šíření téže víry zasloužil si obdržeti mučednickou palmu. (Oratio ze svátku sv. Petra Mučedníka, 29. dubna, přel. P. Marian Schaller, 1931)
Zdroj: Sepsáno volně dle přednášky P. Efrema Jindráčka OP Svatí inkvizitoři v dominikánském řádu (2018).
