Týdenní rozjímání: Čtvrtá neděle v postě

Úvod k rozjímání >

NEDĚLE ČTVRTÁ V POSTĚ.041 (DRUŽEBNÁ) 

Jan VI, 1-15.

„A veliký zástup šel za ním.“ (v. 2.)

Chceme-li, aby nás zástupy následovaly, pak musíme konati zázraky, a sice takové, které prokazují dobrodiní. To bylo tajemstvím oblíbenosti Ježíšovy a to je tajemstvím oblíbenosti vůbec.

Zasvětíme-li se s obětavou láskou ulehčování lidské bídy: hle, to ve společnosti sobecké a chtivé, kde každý jen sebe hledí a o jiné se nestará, je zázrakem… ten vyvolává nutně oblíbenost.

Předsevzetí: Budu konati dobro bez nároků na vděk.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vzbuď ve mně lásku obětavou a horlivost nenáročnou.

 

PONDĚLÍ.

„I vystoupil Ježíš na horu.“ (v. 3.)

Jiné tajemství oblíbenosti: nehledati ji.

Pán Ježíš nevyhledává zástupu. Koná dobro, hlásá dobro, uštědřuje dobrodiní a svatou nauku těm, kteří za ním přicházejí.

Pověst o Jeho moudrosti a dobrotě se šíří. Se všech stran se lidé sbíhají, aby Jej slyšeli a byli uzdravováni od Něho, a jdou za Ním.

Ale On, jakmile jen možno, vzdaluje se a odlučuje se od davu, povznáší se nad všechno pozemské: „Ježíš vystoupil na horu.“

Předsevzetí: I já se uchýlím stranou, do srdce Ježíšova a tam zůstanu spojen s Ním svatými úmysly.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, budiž mi horou, na niž bych se mohl uchýliti a hledati tam odloučení od těch přečetných světských starostí, které mne odvracejí od té nejpřednější starosti – od péče o duši.

 

ÚTERÝ.

„Odkud nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?“ (v. 5.)

Stojíš před nemožností? Doufej přec.

Vyznej svou bezmocnost a Bůh se ukáže.

Dokud však budeš počítati pouze sám se sebou, nic se ti nezdaří.

Odkud ta důvěra v naše vědomosti nebo v naši moc? Což jsme se již stokrát nepřesvědčili, jak málo sami dokážeme?

A proč zas ta nedůvěra vůči Bohu, když nám něco rozkazuje nebo dává vnuknutí? Což nemáme Jeho slovo, Jeho sliby stokrát již osvědčené zkušeností o Jeho moci a Jeho dobrotě?

Předsevzetí: V sebe nebudu důvěřovati, jen v Boha.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vyznávám upřímně svou bezmocnost. Bez Tebe nic nezmohu ani pro své osobní zdokonalení ani pro spásu duší. Proto pokorné prosím, neopouštěj mne.

 

STŘEDA.

„I řekl Ježíš: Rozkažte lidem, ať se posadí.“ (v. 10.)

S počátku čiňme, co můžeme: Bůh vykoná ostatní.

Uspořádejme své myšlenky, svá slova i své skutky: Bůh jim dodá účinnosti.

Započněme – Bůh dokončí.

Buďme opatrní, ale nepochybujme.

Ovšem sami ze sebe nepouštějme se do nemožného. Ale mluví-li Bůh, nařizuje-li: pak i kdyby se jednalo o nemožné, kdyby se jednalo o to, nasytiti pět tisíc lidí pěti chleby, poslechněme, čiňme prostě, co je nařízeno.

Předsevzetí: Budu vždy konati a dobře konati, co mohu.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, poslušen Tvých vnuknutí a rozkazů svých představených, budu vždy s důvěrou všechen zdar skládati jen na Tebe.

 

ČTVRTEK.

„Tu Ježíš vzal chleby.“ (v. 11.)

Berme, co máme. Máme-li málo, hleďme i to málo uplatniti.

Máme-li málo, dávejme málo, ale dávejme aspoň něco.

Máme-li jen jednu hřivnu, nezakopávejme ji.

Používejme svých schopností i svého vědění, své vůle i své moci, svého zdraví i svých sil, svých prostředků i své milosti, kterou máme.

I to málo, nezanedbáme-li nic, rozmnoží se pod našima rukama všemohoucností Boží.

Předsevzetí: Odevzdám se zcela Pánu Ježíši – i na mně může vykonati zázrak.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, vezmi si vše, čím jsem, co mám, a co mohu. Je toho málo, ale dávám to z lásky.

 

PÁTEK.

„Sebeřte pozůstalé drobty.“ (v. 12.)

Neničme darů Božích, ani neničme nepatrné částečky z nich.

Neztrácejme ani minuty z toho času, který nám Bůh uděluje, ale který nám uděluje jen po „drobtech“, jako by se bál, abychom jím neplýtvali.

Neztrácejme ani jediného ze svých skutků, ze svých slov, ze svých myšlenek.

Jsou to snad jen „drobty“, ale jejich cena je jistě hodně vyšší než cena drobtů chleba.

Každá minuta, každý pohyb našeho života může platiti stupeň slávy v životě věčném.

Ale vše, co se neodnáší k Bohu, je ztraceno pro věčnost.

Předsevzetí: Neztratím ani okamžiku.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, který žádáš počet z každého drobtu chleba, který také budeš žádati počet z každého slova neužitečného, dej, ať dovedu si vážiti času.

 

SOBOTA.

„Ježíš… uchýlil se opět na horu sám jediný.“ (v. 15.)

Lid chce jej učiniti králem, a P. Ježíš utíká, ale utíká na horu.

Podobně když lidé budou nás vynášeti chválami a poctami, utíkejme, ale „na horu“, totiž tak, že se budeme povznášeti ještě výše čistým a přímým úmyslem.

Povznesme se až k Bohu, hledajíce pouze Jeho slávu a službu.

Jděme za dušemi toužíce pouze po jejich spáse a dokonalosti a ne po jejich úctě a náklonnosti.

Povznesme se nad moc a velikost, kterou udělují lidé, vstupme až k Bohu v modlitbě, která nás učiní mocnými a velikými před Bohem a jménem Božím.

Předsevzetí: Budu se vyhýbati poctám a vážnosti.

Modlitba: Ó, Pane Ježíši, dej, ať netoužím po moci a slávě lidské, které není třeba ani k Tvé oslavě ani ke spáse duší.