Týdenní rozjímání: Neděle 4. adventní/Boží Hod vánoční
Úvod k rozjímání >
NEDĚLE ČTVRTÁ ADVENTNÍ.
Luk. III, 1-6.
„…stalo se slovo Hospodinovo k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti.“ (v. 2.)
Je to zvláště na poušti, v tichu samoty, kde Bůh rád mluvívá…
Chce-li duše slyšeti hlas Boží, musí býti sama, odloučena od světa a jeho hluku.
Je pravda, Bůh k nám mluví stále: zvenčí k nám mluví skrze své tvory, kteří všichni, každý dle svého stupně, nám hlásají a připomínají Boží moudrost, dobrotivost a moc. A uvnitř k nám mluví různým tajemným vnuknutím milosti, která nás odvrací od zlého a pobádá k dobrému. Ale my plni roztržitosti a ohlušeni tím, co kolem sebe vidíme a slyšíme, my ani nepostřehujeme toho volání Božího nebo je nechápeme.
Proto zůstává pravdou: chce-li duše slyšeti hlas Boží, musí býti sama, odloučena od světa a jeho hluku.
Předsevzetí: Chci si učiniti poustevnu ve svém srdci, abych tam slyšel hlas Boží.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, Ty Slovo vtělené, Tys hlas Otce, a Ty ke mně mluvíš v Písmě sv. i ve své Církvi, Ty ke mně mluvíš vnitřním světlem víry, již rozléváš v duši mé. Ó, mluv jen, Pane, služebník Tvůj poslouchá.
PONDĚLÍ.
„I přišel do veškeré krajiny jordánské a kázal křest pokání.“ (v. 3.)
Nevycházej z té své duchovní samoty, leda jen na příkaz Boží, když toho vyžaduje povinnost, vyplývající buď z poslušnosti nebo z lásky k bližnímu.
A pak příkladem svým i slovem svým uč svět čistotě, nevinnosti, jež se získává jednak křtem duši obmývajícím a očišťujícím, jednak pokáním – lítostí nad hříchy.
Tak budeš podoben Janu Křtiteli, který kázal křest pokání.
Předsevzetí: Budu hleděti své srdce stále udržovali čistým jednak pravidelným zpytováním svědomí, jednak vzbuzováním lítosti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, račiž mne ochrániti před nákazou světa, před hříchem a proviněním.
ÚTERÝ.
„Hlas volajícího na poušti.“ (v. 4.)
Mluvte hlasitě a silně i na poušti, i když odmítají vás poslouchati a nechtějí vám rozuměti, neboť rozum a hlas byly vám dány, abyste Boha chválili a k jeho chvále nabádali.
Proto – třebaže uprostřed světa bezbožného neb lhostejného jste někdy osamělí, ještě osamělejší, než Jan na poušti – mluvte přece, ale mluvte hodně nahlas: křičte. Za krátko se kolem vás bude tísniti zástup jako okolo Jana Křtitele.
Předsevzetí: Chci často mluvili o Bohu: vždyť leckdy jediné slovo stačí, aby způsobilo návrat k Bohu nebo aspoň dobrý skutek nějaký.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pokorně prosím: učiň, aby můj hlas byl ohlasem Tvého slova, Tvého učení a Tvého svatého jména.
STŘEDA.
„Připravte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.“ (v. 4.)
Ježíš touží vstoupiti do našich duší. Cesta, která jej tam má vést, je naše dobrá vůle.
Stezky, kterými tam má vniknouti, jsou naše dobré úmysly a zbožná přání.
Odstraňme s cesty překážky, které ji zatarasují: potlačme nezřízené žádosti, které vůli naši ovládají.
Upravujme stezky, neboť snadno se zabloudí, jsou-li křivolaké nebo ztrácejí-li se v houštině: upravujme svá přání a své úmysly, které každé chvíle se odvracejí od Boha a ztrácejí se v bludišti pozemských zájmů a smyslných požitků.
Předsevzetí: Budu se snažiti míti stále dobrý úmysl při veškerém svém konání.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, učiň, aby veškeré úmysly i skutky mé byly vždy upraveny a řízeny podle Tvé svaté vůle, a aby vždy směřovaly jen k Tvé slávě a Tvé službě.
BOŽÍ HOD VÁNOČNÍ.
Luk. II, 1-20.
„Odešel pak i Josef…, aby se přihlásil s Marií, zasnoubenou manželkou svou, která byla těhotná.“ (v. 4. a 5.)
Již před svým narozením poslouchá král králů krále pozemského.
Augustus však netušil, že vydávaje svůj rozkaz o sčítání lidu plní vlastně rozkaz toho, jenž se chystal naroditi se ve stáji.
Prorokem bylo předpověděno, že se Vykupitel narodí v Betlemě: nuže, sčítání Židů, kdysi započaté a pak z neznámé příčiny přerušené, znovu se provádí – aniž by bylo známo proč.
Augustus se domnívá, že rozkazuje – ale zatím poslouchá toho dávno již zemřelého proroka, a rozkazem daným právě ve vhodný čas přivádí Marii tam, kde Vykupitel se má naroditi.
Podobně při pohledu na ty různé pohromy, které postihují svět, myslí si někdo, že Bůh neřídí tvorstvo.
To je velký omyl: před zrakem Božím a s jeho svolením dějí se ty různé převraty jen za tím účelem, aby zachráněny nebo k dokonalosti přivedeny byly některé duše, o nichž svět neví.
Předsevzetí: Chci ve všem viděti i řízení Boží a jemu se s důvěrou odevzdávati.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, posiluj mne milostí svou, abych se dával vždy dle Tvého příkladu vésti Boží prozřetelností a abych v těch, jichž musím poslouchati, viděl vždy jen nástroj Tvé moudrosti a Tvé dobrotivosti ke mně.
PÁTEK.
„Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ (v. 14.)
Sláva Bohu! V tomto dítěti se tají moudrost, dobrota i moc Nejvyššího.
Moudrost: či mohl najíti vhodnější prostředek k získání našich srdcí než ten, že se stal člověkem a malým děckem?
Dobrota: mohl nám lépe ukázati svou lásku než tím, že se stal nám podobným lidskou přirozeností?
Moc: jestliže toto slabé děcko k sobě přitahuje pastýře a krále, uvádí-li ve strach tyrana Heroda, co bude pak, až se zjeví v plné své moci?
Předsevzetí: Chci vždy poslušně a ochotně následovali vnuknutí milosti.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, uděl mi milostivě dobrou vůli pastýřů a mudrců, z nichž jedni opouštějí svá stáda, druzí své království, jen aby mohli jíti za nebeským vnuknutím.
SOBOTA.
„…a nalezli Marii a Josefa i dítko položené v jeslích.“ (v. 16.)
Jesle, to je znamení, dle něhož poznáme božské Dítě, Dítě-Krále, Dítě-Spasitele.
Bohem je ten, který k přemožení všech mocností světa obléká slabost malého dítěte.
Králem je ten, jenž k utvrzení svého království nepotřebuje ani nádherného dvoru ani lesku zbraní.
Spasitelem je ten, který svým příkladem nás osvobozuje z otroctví bohatství, rozkoší a důstojnosti.
Předsevzetí: Chci se radovati ze své chudoby, ze svého utrpení i ze svého ponížení: jsou to samé rysy podobnosti s božským Dítkem, jsou to samé záruky spásy.
Modlitba: Ó, Pane Ježíši, pro tvé jesle tě prosím, vnukni mi pohrdání tím, co svět obdivuje, a lásku k tomu, čím svět pohrdá.
