Sv. Řehoř z Nareku, učitel Církve

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sv. Řehoř z Nareku, učitel Církve 443

2012-Narekaci_paperArméni – podobně jako jiné křesťanské národy – mají mnoho křesťansky orientovaných literárních autorů, k nimž si jejich kulturní tradice vytvořila jisté vztahy. Na vrcholu nich stojí sv. Řehoř z Nareku (Surb Grigor Narekaci), který se narodil kolem poloviny desátého století. Když mu v mládí zemřela matka, jeho otec Chosrov jej dal na vychování ke strýci jeho matky Ananiovi, který byl opatem kláštera v Nareku u jezera Van, a sám se stal mnichem a později byl dokonce posvěcen na biskupa v Andzevu. Anania byl velmi vzdělaný mnich a dbal na vzdělání a duchovní život ve svém klášteře, který se tehdy proslavil po celé Arménii a jehož mniši neochvějně vyznávali dvě přirozenosti v Ježíši Kristu (Mecerian, La Vierge Marie, 1954). Řehoř vyrůstal v prostředí, které jej vedlo k hlubokému vztahu k jeho Stvořiteli. V klášteře získal kněžské svěcení a jako mnich tam žil až do své smrti roku 1003.

Během svého života napsal mnoho děl, mimo jiné komentář k Velepísni, chvalozpěvy na Pannu Marii, na svatý Kříž a na svaté Apoštoly a také knihu duchovních ód, k nimž napsal i melodie a z nichž tradice uchovala některé až do dneška. Óda na Bohorodičku, kterou složil, se dodnes zpívá při vánočním Pataragu (arm. oběť), jak je nazývána arménská mešní liturgie. Zvláštní úctu mezi arménskými křesťany si získal jeho rozsáhlý poetický spis Kniha nářků (jinak Kniha modliteb nebo též Slova k Bohu z hlubokosti srdce), který napsal na konci života. Každá z 95 kapitol nese název Slovo k Bohu z hlubin srdce a má několik částí, celkem je v knize 365 částí.

Řehoř je ctěn jako svatý Arménskou katolickou církví (Martyrologium Romanum jej připomíná 27. února) a rozkolnou Arménskou apoštolskou církví. Dokonce je spolu s dalšími světci jmenován v eucharistické modlitbě Pataragu. Ten je od konce 12. století s papežským souhlasem celebrován arménskými křesťany sjednocenými s katolickou církví, mimo jiné (od r. 1717) i každodenně v klášteře mechitaristů (arménských mnichů) na ostrově San Lazzaro u Benátek. Tudíž katolická církev už přes 800 let dává možnost jmenovat sv. Řehoře v té nejvyšší fázi liturgie, kdy je nade vše spojena s Bohem a obětí jeho Syna na kříži. Dne 23. února 2015 papež František potvrdil dekret o prohlášení sv. Řehoře učitelem Církve.


Modlitba k Duchu Svatému z 33. kap. Knihy nářků

Nejpozději od roku 1177, kdy Nerses z Lambronu napsal svůj komentář k liturgii, byla tato modlitba vložena do arménské eucharistické liturgie, kde je používána dodnes. Rubriky arménského misálu upřesňují: „Když je celebrantem biskup, vezme na svá prsa své vzácné pallium a přicházeje ke stolku u oltáře, padaje na kolena řekne tiše a neslyšně s přetékajícími slzami tuto modlitbu k Duchu Svatému, který uskutečňuje tento akt. Je-li celebrantem pouze kněz, opona budiž zatažena a za ní nechť je tato modlitba řečena v skrytosti.“

D.

Všemohoucí, dobrotivý, lidumilný Bože všech,
Tvůrce viditelného a neviditelného,
zachraňující a upevňující, pečovateli a mírotvorce, Ty mocný Duchu Otce:
snažně prosíme s rozpjatýma rukama, s křikem vzdychající modlitby,
stojíce před Tvou hroznou přítomností.
Přibližujeme se s velkým chvěním, abychom s obrovskou bázní
učinili nejprve tuto slovní oběť
Tvé nevyzpytatelné moci,
jakožto sdílející nerabovatelnou otcovskou čest
na trůnu, ve slávě a v tvoření,
a zpytujícímu skrytost hlubokých tajemství
nejdokonalejší vůle Emmanuelova otce,
který Tě posílá a jenž je spasitel, životodárce a stvořitel všeho.
Skrze Tebe nám byla oznámena
trojitost osob jednotného Božství,
z nichž jsi poznáván i Ty, ó nepochopitelný.
Tebou a skrze Tebe, ti první –
výhonky pokolení praotců, nazývané vidoucími –
vyhlašovali nezastíněně řečí slov
minulé věci i věci přicházející; ty, které byly, i ty, které ještě nenastaly.
Ó Boží dechu, Mojžíš Tě zvěstoval:
Ty – když jsi se pohyboval nad vodami, neomezená sílo,
s hroznou obklopující péčí,
pokrývaje svými křídly ochraňujícím způsobem se slitovnou láskou nově zrozené –
jsi učinil známým tajemství křtitelnice.
Na příkladu téhož vzoru,
předtím, než jsi vztyčil zhuštěnou tekutinu posledního závěsu,
stvořil jsi, Ty mocný jakožto Pán, celé přirozenosti
naprosto úplně všech podstat veškerého bytí z nebytí.
Skrze Tebe jsou tvořeny pro obnovu vzkříšení
všechny tyto Tvé bytosti v onom čase,
který je posledním dnem tohoto života a prvním dnem země živých.
Tebe poslouchal v jednotě vůle, stejně jako svého Otce,
s Tebou stejnorodý, stejné bytnosti s Otcem, prvorozený Syn, v naší podobě;
On Tě radostně hlásal jako opravdového Boha,
rovného a soupodstatného se svým mocným Otcem,
a vyhlásil rouhání proti Tobě za neodčinitelné
a umlčel zlolajná ústa těch, kdo se proti Tobě vzpouzejí,
jakožto těch, kdo bojují proti Bohu,
a dal milost těm, [kdo se vzpouzejí] proti němu samému,
spravedlivý a neposkvrněný, ten, který nalézá všechny,
který byl zrazen pro naše hříchy
a vstal pro naše ospravedlnění.
Jemu sláva skrze Tebe, a Tobě chvála
s vševládnoucím Otcem, na věky věků. Amen.

E.

Opět budu opakovat tentýž řád slov,
dokud nebude zázračně zjeven vliv jistoty světla,
znovupřinášející s výsosti dobré zvěsti pokoje.

Snažně a úpěnlivě prosíme se slzavým vzdycháním
z celé duše Tvou oslavenou stvořitelskou moc
neporušitelného, neučiněného a nadčasového slitovného Ducha,
Tebe, který se za nás přimlouváš
s nevýslovným sténáním u milostivého Otce;
který opatruješ svaté a očišťuješ zhřešivší
a buduješ [z nich] chrámy
živé a oživující vůle nejvyššího Otce.
Zbav nás nyní ode všech nečistých skutků,
které nečiní zalíbení pro Tvé přebývání;
a kéž uvnitř nás nezhasne zář světla Tvé milosti –
ve vnímavých očích našeho porozumění;
neboť jsme se dozvěděli, že se s námi sjednocuješ
skrze modlitbu a vybraný život hodný kadidla.
A jelikož jeden z Trojice je obětován a jiný [tuto oběť] přijímá,
jsa nám nakloněn skrze smírnou krev svého prvorozeného,
kéž přijmeš naše úpěnlivé prosby a vyzdobíš nás
jako čestné příbytky zcela připravené,
hodné radostně okusit nebeského Beránka,
abychom dostali bez odsuzujících trestů
tuto nesmrtelnost dávající manu života a nového spasení.
A kéž se naše pohoršení roztaví v tomto ohni
– tak jako to prorokovo – živým hořícím uhlem
přineseným v kleštích,
aby byl ve všem prohlášen Tvůj soucit,
tak jako [byla] Synem Božím [prohlášena] Otcova sladkost,
která přivedla marnotratného syna do otcovského dědictví
a pozvedla nevěstky do nebeského království
blaženosti spravedlivých.
Ano, ano, i já jsem jeden z nich:
přijmi mě s nimi, jako toužícího po veliké lidumilnosti,
spaseného Tvou milostí a vykoupeného Kristovou krví,
aby pro to všechno bylo ve všem poznáváno Tvé božství
oslavené s Otcem ve stejné cti,
v jediné vůli a v jediné chválené vládě.
Neboť Tvůj je soucit a síla a lidumilnost,
moc a sláva na věky věků. Amen.


Modlitba k Matce Boží z 80. kap. Knihy nářků

Její větší úsek přešel do arménské liturgie hodin v postní době. Když autor reflektuje svůj dosavadní život, naráží i na svůj výše zmíněný chvalozpěv na Pannu Marii, a to na konci prvního odstavce části A: „spolu s mým chvalozpěvem…“

A.

A nyní, po tolikerém zoufání
a srdcelomných hrůzách,
po strašlivě úděsných
božských hněvech,
s dechem zcela zmučeným zármutkem,
Tebe úpěnlivě prosím, svatá Bohorodičko,
anděli z lidí, cherube spatřený v těle,
nebeská vládkyně,
čirá jako vzduch, čistá jako světlo,
ryzí v podobnosti s obrazem
vycházející jitřenky,
povznesená nad nedostupné obývání
svatyně,
ó místo blaženého slibu, dýchající ráji,
strome nesmrtelného života ohnivým
mečem obklopený,
Ty, nejvyšším Otcem posilněná
a zastíněná,
spočíváním Ducha upravená a očištěná,
obýváním Syna vyzdobená a zaštítěná
Otcova jednorozeného
a pro Tebe prvorozeného,
Tvého syna narozením a pána stvořením;
Ty, nejen nepošpiněná čistoto,
ale i neznečištěná dobroto,
nejen neposkvrněná svatosti,
ale i opatrující přímluvkyně!
Přijmi modlitbu těchto úpěnlivých proseb
ode mne, který Tě uznává,
a spojujíc s nimi slova mého dřívějšího
chvalozpěvu k Tvé velikosti,
předlož je a obětuj spolu
s Tvými snažnými prosbami;
vplétej, sjednocuj hořké vzdychání
mě zhřešivšího
do svého radostného
a kadidlem okuřovaného orodování –
Ty, stromku požehnaného Ovoce života –
abych vždy s Tvou pomocí
a Tvým dobrodiním
a v Tvém přečistém mateřství nacházeje
útočiště a osvícen,
žil pro Krista, Tvého syna a Pána.

B.

Napomáhej křídly svých modliteb,
vyznávaná jako matka živých,
abych, až vyjdu z údolí země,
bez soužení kráčel do příbytků
Tebou přichystaného života,
aby byl ulehčen skon
mne ztěžklého nepravostmi.
Kéž učiníš svátkem blaha
můj den úzkosti,
uzdravovatelko porodních bolestí Evy.
Přimlouvej se, oroduj, pros,
neboť – jako v Tvou nevýslovnou čistotu –
hle, já věřím i v přijetí Tvého slova.
Slzami pomoz mně ohroženému,
Ty, chválená mezi ženami;
skloň koleno pro mé usmíření,
ó Rodičko Boží;
o mě ubožáka pečuj, oltáři nejvyššího;
podej ruku mně churavému,
chráme nebeský;
oslav sebou svého syna
tím, že na mně božsky vykoná zázrak
odčinění a milosrdenství,
služebnice Boží a matko!


Modlitba za Boží ochranu z 94. kap. Knihy nářků

A.

Bože věčný, činící dobro
a vševládnoucí,
Stvořiteli světla a Tvůrce noci,
Živote ve smrti a Světlo ve tmě,
naděje očekávajících a trpělivosti
pochybujících,
který se svou všestrannou moudrostí
měníš stíny smrti ve svítání,
nehasnoucí rozbřesku a nezapadající
slunce –
neboť tma noci nemůže skrýt slávu
Tvého panství;
Ty, k němuž pokleká v pobožnosti
všechno stvoření
nebeské a pozemské a pekelné;
který slyšíš vzlykot spoutaných
a pohlížíš na modlitby skromných
a přijímáš jejich žádosti,
můj Bože a Králi,
můj Živote a Útočiště,
moje Naděje a Důvěro, Ježíši Kriste,
ó Bože všech,
Ty Svatý, v duších světců spočívající,
utěšení zármutků a místo očištění
hříšníků,
který znáš všechno dříve, než je
vykonáno,
sešli ochraňující sílu Tvé ruky
a zachraň mě z hrůzy noci a zlého
démona,
abych – líbaje stále svými rty duše
památku Tvého strašného a svatého
jména –
byl spasen, chráněn s těmi,
kdo k Tobě volají z celého srdce.

B.

A pro pečeť kříže, Tvého znaku,
to, co jsi obnovil, zbarviv to svou
božskou krví,
a pro stejnou milost adopce, s kterou
jsi nás pokřtil,
a pro slávu svého obrazu, podle
něhož zobraziv jsi nás vytvořil:
pro tyto božské dary
ať se ďábel stydí, jeho pletichy ať
jsou rozloženy,
ať jsou pasti odstraněny, válečníci ať
jsou poraženi,
ať je nedostatek přeostrých zbraní,
ať je odmítnuta mlha, zahnána tma,
odehnán mrak.
Tvá paže kéž zastřešuje a ruka kéž
pečetí,
neboť jsi milosrdný a milostivý
a Tvým jménem jsou nazývání Tvoji
služebníci.
A Tobě s Otcem a Duchem Svatým
sláva a vláda
na věky věků. Amen.


Zdroje: Turková B., Utidjian H., Kindler E. Světlo 2003, 20, 13; Utidjian H., Kindler E. Světlo 2003, 6, 10; Turková B., Utidjian H., Kindler E. Karmel 2003, 2; Kindler E. Psalterium 2015, 2, 1–2, 4.

Similar articles