Církevní otcové o důležitosti přírodních věd
Sv. Augustin (De genesi ad litt., lib. I, no. 39): Stává se často, že ve věcech, jež týkají se země i nebes, různých živlů, z nichž skládá se tento svět, přirozenosti živočichů, rostlin, zvířat a jiných předmětů podobných, i člověk nekřesťan nabývá dokonalé znalosti jednak řádným rozumováním jednak zkušeností. Bylo by tedy nadmíru potupné a záhubné, kdyby křesťan ve vědách nezběhlý o těchto věcech pod záminkou, že přidržuje se Písma sv., mluvil před učenci, kteří víry naší neznají, způsobem tak pošetilým a chybným, že by učenci ti smíchu sotva zdržeti se mohli, vidouce, jak velice jsou jeho tvrzení vzdálena od pravdy vědecké.
Sv. Řehoř Nazianský (Hom. XLIII, 10, 12): Nejprvnějším mezi dobry jest věda; a nemíním tu toliko vědu naši, která se vztahuje ke spáse a pojednává o krásách dober duševních, nýbrž míním tu také vědu světskou, kterou mnozí křesťané, slepí zajisté, zavrhují jakožto plnou mělčin a úskalí, jakožto věc, která člověka od Boha odvádí (…) Nezavrhujme vědy, protože se některým nelíbí, a pokládejme její nepřátele za lidi hrubé a nevědomé. Oni by přáli sobě, aby celý svět jim se podobal, aby skrýti mohli svoji nevědomost pod nevědomostí lidí ostatních. Kdo vyniká buď jen pouze dobrými mravy, anebo výhradně jen vědou, podobá se člověku jednookému. Kdo však vyniká oběma zároveň, toť jest člověk, jenž má dvě zdravé oči, člověk dokonalý.
Lev XIII. (encyklika z 15. února 1882): Doby, v nichž žijeme, vyžadují vědomosti, jež netoliko vztahují se k vědám posvátným, nýbrž i k vědě filosofické, obohacené všemi objevy fysikálními i historickými (…) Pro filosofii naznačil okružní náš list „Aeteri Patris” nejvhodnější cestu i metodu. Avšak i oněch přečetných krásných a užitečných objevů a vynálezů, jež za dnů našich bystrostí a důmyslem lidským byly učiněny, dlužno sobě bedlivě všímati, a to tím spíše, jelikož nevěrci chápou se dychtivě každodenních pokroků těchto, aby sobě z nich utvořili zbraně proti pravdám zjeveným. Jest tedy třeba, aby obránce víry obíral se více nežli kdy jindy studiem nauk přírodních.
Zdroj: F. Duilhé de Saint Projet, Apologie víry křesťanské na základě věd přírodních, Praha 1897.
