Myšlení Novobratrstva

Poslední tři komentáře J. Ex. biskupa Richarda Williamsona analysují rozhovor, který nedávno poskytl 1. asistent generálního představeného NeoFSSPX, P. Niklaus Pfluger. Pro důležitost tématu tyto tři komentáře připomínáme:

MYŠLENÍ NOVOBRATRSTVA (EC 395)

Na konci minulého roku poskytl druhý muž ve vedení Novobratrstva sv. Pia X., P. Niklaus Pfluger, rozhovor německému časopisu Der Gerade Weg [česky zde], v němž zodpověděl sedm otázek týkajících se Církve, Tradice, „Odporu“ a ex-FSSPX. Vzhledem k jeho významné pozici nemůže jeho myšlení zůstat bez zájmu. Jeho hlavní myšlenky jsou představeny níže, a poté i to, co je jejich hlavní vadou.

Katolická Církev je široká, mnohem širší než jen tradiční hnutí. Toto hnutí započalo v 70. letech jako pochopitelná reakce katolíků, které koncilní revoluce připravila o domov, nikdy však Tradici neuděláme přitažlivou nebo přesvědčivou, jestliže myšlenkově uvízneme v 50. či 70. letech. Katolická Tradice je ohromným pokladem, jenž se neomezuje jen na odsouzení, která byla běžná v 19. a 20. století, odsouzení modernismu, liberalismu a svobodného zednářství. V 70. a 80. letech FSSPX fungovalo jako záchranný člun pro tonoucí duše, ale v roce 2014 je „naše doba jiná, nemůžeme zůstat na místě“. Tradice Církve je jedna, ale tradicí je mnoho a mnohé z toho, co je moderní, není nemorální.

A tak se „musíme ustavičně posouvat“, někde mezi popíráním toho, že vůbec existuje jakákoliv krize modernismu v Církvi, a popíráním reality Církve, jak to činí „Odpor“. Oni převracejí čistě praktický problém (posunu) v otázku víry, tato „víra“ je však jejich vlastním výmyslem, subjektivním, osobním a v krajnosti je i popíráním reality – jak může Řím nebýt katolický? Jak může být biskup Fellay nepřítelem číslo jedna? Absurdní! „Odpor“ je sektářský, úzkoprsý, zlovolný a vyvolává rozpory.

Pokud jde o to, že vedení FSSPX zradilo v roce 2012 Tradici, jeho kroky byly napadány z obou stran, jednalo tedy s rozumnou umírněností. Jeho texty nebyly dogmatické, jen odpovídaly na okolnosti. [Vedení] se odchýlilo od závěrů generální kapituly z roku 2006, ale kdo si tehdy býval mohl představit, jak bude Řím mnohem méně agresivní vůči FSSPX v roce 2012? V roce 2014 už mohli naši tři biskupové všichni sloužit mše v bazilice v Lurdech!

Stručně řečeno, FSSPX následuje Ducha, čerpá z Tradice. Zachránilo liturgii (díky arcibiskupu Lefebvrovi). Není ani monopolní ani nejednotné ani poražené, jak se může zdát. Bouře v Církvi pokračují, ale pryč s konspiračními teoriemi a apokalypticismem, vzhůru s vírou, nadějí a novou mládeží! (Viz německý originál a francouzský překlad na francefidele.org nebo anglický překlad nacathinfo.com.) 

Kde je tedy vada v myšlení P. Pflugera? Nejjasněji je vidět v prvním odstavci nahoře, kde naznačuje, že Tradice může prospívat vně „odsouzení modernismu, liberalismu a svobodného zednářství z 19. a 20. století“. Pro P. Pflugera, jako pro všechny liberály, nejsou tato odsouzení nedílnou součástí katolické Víry, ale jsou pouze „základními ukotveními“ (vlastní vyjádření kardinála Ratzingera), jež může loď Církve v odlišné době opustit, když již neodpovídají odlišným okolnostem. Proto, i když P. Pfluger nemá odlišnou víru od arcibiskupa Lefebvra, Pia IX., sv. Pia X., Pia XII. atd., má určitě odlišné pojetí této Víry a toto odlišné pojetí je základem všech jeho poznámek v citovaném rozhovoru.

Proto je tento problém něčím mnohem víc než jen „praktickým posouváním“. Dnešní Řím vskutku není katolický. Biskup Fellay je ohromným problémem. Generální kapitula z roku 2006 byla implicitně dogmatická. Tradice se nemá dělat přitažlivou pro lidi, ale má být věrnou Bohu (který byl v rozhovoru zmíněn jen jednou a letmo). „Odpor“ je dalek toho vytvářet si svou vlastní „víru“. A tak dále a tak dále.

Kyrie Eleison

MYŠLENÍ NOVOBRATRSTVA II (EC 396)

Nějakých 650 slov jednoho „Komentáře Eleison“ v žádném případě nestačí k vyjasnění ohromného problému vzneseného rozhovorem, který poskytl první asistent Novobratrstva pro časopis Novobratrstva v Německu ke konci minulého roku (srovnej KE z minulého týdne). Myšlení P. Pflugera pramení z otráveného moderního způsobu myšlení, takže není překvapivé, jestliže je Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra (FSSPX) otravováno od shora dolů a měněno na Novobratrstvo biskupa Fellayho (ex-FSSPX). Otrava tkví v posunu od Boha k člověku; od náboženství Boha k náboženství člověka; od pravd Boha k svobodám člověka; od Kristovy nauky („Jděte tedy, UČTE všechny národy.“ – Mt XXVIII, 19) k sjednocování lidstva.

P. Pfluger, stejně jako miliony a miliony moderních lidí, tisíce a tisíce duchovních ve vysokém úřadě a příliš mnoho kněží a laiků toho, co kdysi bývalo FSSPX, nechápe klíčovou důležitost katolické nauky pro Církev. „INDOKTRINUJTE všechny národy,“ mohl býval říct Náš Pán. Proč? Protože všichni lidé byli stvořeni Bohem, aby přišli do nebe (I Tim. II, 4). To mohou učinit pouze skrze Ježíše Krista (Skutky IV, 12), zaprvé tím, že uvěří v Ježíše Krista (Jn I, 12), což mohou činit pouze tím, že uslyší o Víře (Ř X, 17), jinak řečeno tím, že uslyší katolickou NAUKU. Když někdo nemá zájem o katolickou nauku, znamená to, že nemá zájem o to jít do nebe. Přejme mu hodně štěstí, ať už stráví svou věčnost kdekoliv!

Německý rozhovor P. Pflugera od začátku do konce prozrazuje jeho relativní nezájem o katolickou nauku, ale jak říkal „Komentář“ z minulého týdne, tento nezájem se nejjasněji prozrazuje skrze jeho implicitní znevažování (což není příliš silné slovo) velkých protiliberálních, protizednářských, protimodernistických dokumentů, zvláště papežských encyklik z 19. a 20. století, řekněme od Mirari Vos z roku 1831 po Humani Generis z roku 1950. Pro myšlení P. Pflugera se asi tyto „anti“ dokumenty zdají čistě negativní, zatímco katolická nauka je ve své podstatě pozitivní. Člověk si také může myslet, že lék je čistě negativní, zatímco zdraví je ve své podstatě pozitivní. Lék však přece může být podstatný pro zachování zdraví! Proč jsou však dnes tyto encykliky tak nezbytným lékem pro zdraví Církve?

Protože člověk není stvořen, aby žil sám (Rousseauův vznešený divoch), je povahou společenským tvorem (Aristotelés) – všimněte si tisíce způsobů, jak se lidé sdružují. Tím, že Francouzská revoluce odmítla Aristotela a následovala Rousseaua, vyvrátila přirozený základ společnosti a na místo toho ji položila na čistě člověkem vytvořené základy, které jsou nepřátelské lidské přirozenosti jak byla Bohem koncipována, a tudíž nepřátelské vůči Bohu. Proto jak revoluční ideje postoupily Francií, Evropou a světem, tak se katolická Církev nalezla v čím dál nepřátelštějším společenském prostředí, protože hluboký vliv, který má jakákoliv společnost na jedince patřící do ní, pracuje čím dál více proti Bohu a proti spáse duší.

Po dlouhou dobu se katoličtí papeži nenechali oklamat a znovu obnovovali lék pravé sociální nauky Církve, aby jej aplikovali skrze své encykliky na nemoc revolučního lidstva. Encykliky tudíž neučí nic jiného než odvěkou nauku Církve o povaze lidské společnosti mezi člověkem a Bohem, tu sociální nauku, kterou nebylo potřeba opakovat, dokud bez řečí neodešla. Proto nejsou tyto encykliky nešťastnou náhodou nešťastné doby v minulosti. Mají ústřední význam pro obranu Víry v současnosti, jak se arcibiskup Lefebvre tak dobře naučil od P. Le Flocha. Pak ale přišel „dobrý“ papež Jan, aby prohlásil, že moderní člověk již není nemocný, a nyní přichází P. Pfluger. Více příští týden.

Kyrie Eleison

MYŠLENÍ NOVOBRATRSTVA III (EC 397)

Když tento „Komentář“ (395) prohlásil, že první asistent Novobratrstva postrádá nauku a že tento nedostatek nauky je problémem tak širokým, jak jen může být (396), konkrétně celé modernosti proti celé Pravdě, zbývá nyní ukázat, jak se tento všeobecný problém projevuje v sérii konkrétních omylů v rozhovoru, který P. Pfluger poskytnul v Německu ke konci minulého roku. Pro zestručnění budeme muset použít výtah jeho myšlení (ve své podstatě ne nepoctivý) předložený zde před dvěma týdny. Tvrzení z něho jsou kurzívou:

Katolická Církev je široká, mnohem širší než jen tradiční hnutí.

Ano, ale nauka tradičního hnutí není ani širší, ani užší než nauka katolické Církve, je s ní totožná, a tato nauka je podstatou tradičního hnutí.

Nikdy neučiníme Tradici přitažlivou nebo přesvědčivou, jestliže uvízneme v 50. nebo 70. letech 20. století.

Přemýšlet o tom, že Tradici učiníme „přitažlivou či přesvědčivou“ je příliš lidský způsob jejího pojímání, Katolická Tradice pochází od Boha a má Božskou moc přesvědčovat a přitahovat, pokud je prezentována věrně, bez změny nebo úpravy ze strany člověka.

Tradice se nemůže omezovat na odsouzení liberalismu z 19. a 20. století.

To je pravda, Evangelium však tehdy nemohlo být bráněno bez těchto věroučných odsouzení, a protože je 21. století liberálnější než kdy dřív, Tradice se bez nich dnes nedá zachovávat.

Naše doba je odlišná, nemůžeme stát na místě, mnohé z toho, co je moderní, není nemorální.

Naše doba není až tak velmi odlišná. Je liberálnější než kdy dřív (např. „manželství“ homosexuálů), možná tedy není úplně nemorální, ale katolická nauka je naprosto potřebná, aby prosívala morální od nemorálního.

A tak se musíme posouvat, což je praktický problém a nikoliv otázka Víry.

Jakékoliv posouvání, které kdy Církev činí, musí vždy být posuzováno ve světle Víry. Posouvání ex-FSSPX od roku 2012 jasně opouští arcibiskupův boj za Víru.

Hnutí „Odporu“ si vytvořilo svou vlastní „víru“ s pomocí níž odsuzuje Novobratrstvo.

Ať již jsou lidská selhání „Odporu“ jakákoliv, stejně jako tradiční hnutí v 70. letech 20. století, vyvstal spontánně po celém světě v reakci na zradu Novobratrstva. Reakce se může zdát rozdělená, je však stmelována totožnouVírou, kterou Odporující zastávají.

Vedení FSSPX nikdy v roce 2012 Tradici nezradilo, protože jeho kroky byly napadány z obou stran.

Pravda je tedy vždy uprostřed a má se poměřovat lidskými reakcemi? To je lidská politika, která je nedostačující k posuzování Boží Pravdy, naprosto nedostačující k vyřešení současné krize Církve.

Oficiální texty Novobratrstva z roku 2012 nebyly dogmatické.

Nejoficiálnějším dokumentem ex-FSSPX ze všech však v roce 2012 bylo šest podmínek generální kapituly pro jakoukoliv budoucí „dohodu“ s Římem [českyzde], tj. šest vážně nedostatečných podmínek pro podřízení obrany Víry jejím smrtelným koncilním nepřátelům. Je celá Víra nedogmatická?

Řím byl vůči ex-FSSPX mnohem méně agresivní v roce 2012 než byl v roce 2006.

Protože od roku 2006 a i předtím mohl Řím vidět, že FSSPX je trvale proměňováno na „papírového tygra“.

FSSPX následuje Ducha a čerpá z Tradice.

Novoprotestantští charizmatici „následují Ducha“. Indultisté „čerpají z Tradice“.

Mělo by být nyní jasné, že P. Pfluger chce nechat za sebou antiliberální Bratrstvo arcibiskupa Lefebvra a přetvořit jej na Novobratrstvo, které bude ladit s Novocírkví Druhého vatikánského koncilu. Nepostačuje ani říct, že ještě nebyl podniknut žádný rozhodný krok ze strany ex-FSSPX směrem k Římu, protože pokud nebude brzy existovat tuhý odpor zevnitř Novobratrstva, jeho vůdci jej [rozhodný krok] do náručí koncilního Říma pomalu, ale jistě, činí. Je to to, co katolíci chtějí?

Kyrie Eleison